OSHO
   ZA HRANICE MYSLI
   Z anglického originálu Beyond the Frontiers of the Mind přeložil Boris David
   
   Sazba a grafická úprava Tomáš Holna
   PRAGMA, V Hodkovičkách 2/20, 147 00 Praha 4.
   
   © Neo-Sannyas International 
   © PRAGMA, 2009
   
   ISBN 978-80-7349-177-2
   

Část I
„Kdo jsem?“
   Zdravím Buddhu v Tobě. Možná, že si neuvědomuješ a možná, že jsi ani dosud nikdy nesnil – že ty jsi Buddha, že nikdo nemůže být nic jiného, že buddhovství je podstatou tvého bytí; že to není něco, co by mělo nastat v budoucnosti, že to již nastalo, je to sám ten zdroj, ze kterého jsi přišel. Je to zároveň zdroj i cíl, je to buddhovství, odkud se pohybujeme, a je to buddhovství, ke kterému se pohybujeme.
   Toto jediné slovo, ‚buddhovství‘, obsahuje plný kruh života od bodu alfa do bodu omega.
   Ty ale spíš a nevíš, kdo jsi, ne proto, že se máš stát Buddhou, ale pouze proto, že to musíš rozpoznat, že se musíš vrátit ke svému vlastnímu zdroji, že se musíš zahledět dovnitř sebe sama. Konfrontace se sebou samým ti odhalí tvé buddhovství.
   Z knihy: Sútra srdce
   

1. Ego – falešný střed
   Nejdříve je třeba pochopit, co je ego. Narodí se děcko.
   Děcko se narodí bez jakékoli znalosti, bez vědomí sebe sama. A po narození první věcí, kterou si začne uvědomovat, není ono samo, ale jsou to ti druzí. Je to přirozené, protože oči se otevírají směrem ven, ruce se dotýkají jiných, uši poslouchají jiné, jazyk chutná potravu a nos čichá vně. Všechny tyto smysly se otevírají směrem ven.
   To je narození.
   Narození znamená příchod do tohoto světa, do světa vně. Takže když se děcko narodí, narodí se do tohoto světa. Otevře oči a vidí ostatní.
   „Ostatní“ znamená ty. Začne si nejdříve uvědomovat matku, potom postupně si začne uvědomovat své vlastní tělo. To je to druhé, které náleží světu. Má hlad a cítí tělo; jeho potřeba je uspokojena a zapomene na tělo.
   Takto děcko roste.
   Nejdříve si uvědomuje tebe, toho druhého a potom postupně v protikladu k tobě si začne uvědomovat sebe samo.
   Toto uvědomění je uvědomění, které se odráží. Neuvědomuje si, kdo je, jednoduše si uvědomuje matku a to, co si o něm myslí, jestli se usmívá, zda jej chválí a říká „jsi krásné“, jestli ho objímá a líbá. Potom se děcko cítí dobře. Nyní se rodí ego.
   Oceňováním v lásce, pečuje-li se o dítě, pak se cítí dobře, cítí, že má určitou hodnotu, že něco znamená. Rodí se střed.
   Ale tento střed je střed, který se odráží jako v zrcadle. Není to skutečné bytí. Ono neví, kdo je; jednoduše ví jen to, co si oněm druzí myslí.
   A toto je ono ego: to zrcadlené, to, co si ostatní o něm myslí. Jestliže si však nikdo nemyslí, že je k něčemu, nikdo jej neoceňuje, nikdo se neusmívá, potom rovněž se zrodí ego – nemocné, smutné, ego odmítnutí, které je jako rána, má pocit méněcennosti, bezcennosti. Toto je rovněž ego. Toto je rovněž zrcadlení.
   Nejdříve je zde matka a matka znamená svět na počátku. Pak se ostatní připojí k matce a svět začíná růst. A čím více svět roste, tím komplexnějším se stává ego, protože se zde odráží množství názorů jiných lidí.
   Ego je nahromaděným jevem, je to vedlejší produkt života mezi lidmi. Kdyby děcko žilo zcela osamoceně, nikdy by nedospělo k růstu ega. To by mu však nepomohlo. Zůstalo by jako zvířátko. To znamená, že by nedospělo k poznání svého skutečného sebe sama.
   Skutečné může být poznáno pouze prostřednictvím falešného, takže ego je nutností. Člověk musí skrze ně projít. Je to disciplína. Skutečné může být poznáno pouze prostřednictvím iluze. Nemůžete poznat pravdu přímo. Nejdříve musíte poznat to, co není pravda. Nejdříve se musíte setkat s nepravdivým. Tímto setkáním budete schopni poznat pravdu. Poznáte-li falešné jako falešné, objeví se pravda jako svítání.
   Ego je nutné; je to sociální potřeba, je to vedlejší produkt společnosti. Společnost znamená vše, co je kolem vás – nikoli vy, ale vše to, co je kolem vás.
   To znamená všechno minus ty je společnost. A každý to zrcadlí. Začnete chodit do školy a učitel bude zrcadlit, kdo jsi ty. Jsi v přátelském vztahu s ostatními dětmi a ony zrcadlí to, co jsi ty. Postupně každý něco přidává k tvému egu a každý se snaží tě pozměnit určitým způsobem tak, aby ses nestal problémem pro společnost.
   Ostatní se vůbec nezajímají o tebe.
   Oni se zajímají o společnost.
   Společnost se zajímá pouze o sebe a o to, jak by to mělo být.
   Nestará se o to, že bys měl poznat sebe sama. Ona se zabývá pouze tím, aby ses stal účelnou a efektivní součástí mechanismu společnosti. A abys se hodil do tohoto schématu.
   Proto se snaží dát ti ego, které vyhovuje společnosti.
   Učí tě morálce. Morálka znamená to, že ti dávají ego, které dobře zapadá do společnosti, jsi-li nemorální, vždy to znamená, že někde na tom či onom místě špatně zapadáš do společnosti.
   A to je také důvod, proč posíláme zločince do vězení – ne proto, že učinili něco špatného, ne proto, aby se zlepšili. Prostě se nehodí do tohoto modelu. Dělají potíže. Mají takový určitý druh ega, se kterým společnost nesouhlasí. Bude-li společnost s tím souhlasit, pak bude dobré všechno.
   Někdo někoho zabije – je to vrah.
   A tentýž člověk v době války zabije tisíce lidí – a stane se velikým hrdinou. Společnost se vůbec nezajímá o vrahy, ale vrah musí sloužit společnosti – pak je to v pořádku. Společnost se vůbec nezajímá o morálku.
   Morálka znamená pouze to, že máš dobře zapadat do společnosti.
   Je-li společnost ve válce, tak se morálka mění.
   Je-li společnost v míru, tak máme zase jiný druh morálky.
   Morálka je sociální politika. Je to diplomacie. Každé děcko má být tímto způsobem vychováno tak, aby dobře zapadalo do společnosti, a to je všechno. Protože společnost se zajímá pouze o členy, kteří podávají nějaký výkon.
   Společnost se vůbec nezajímá o to, že bys měl dosáhnout sebe-poznání.
   Společnost vytváří ego, protože ego lze ovládat a lze s ním manipulovat. Ono vyšší sebe samo nemůže být nikdy ovládáno a nelze s ním manipulovat. Nikdo nikdy neslyšel o společnosti, která by ovládala ono vyšší sebe samo – to není možné.
   Děcko potřebuje střed; děcko si neuvědomuje svůj vlastní střed. Proto mu společnost dává střed a děcko postupně nabývá přesvědčení, že jeho středem je ego, které mu dává společnost.
   Vrací-li se děcko domů jako premiant třídy, celá rodina je šťastná. Všichni jej objímají a líbají, berou ho za ramena, poskakují kolem něj a říkají: „Jaké krásné dítě! Jsme na tebe hrdí.“ Dáváte mu ego, subtilní ego. Ale jestliže děcko přichází domů a je sklíčené, neúspěšné – nemůže projít nebo je ve třídě poslední – pak jej nikdo neoceňuje a děcko se cítí zavržené. Příště se bude daleko více namáhat a snažit, protože tento střed se cítí být otřesen.
   Ego lze vždy otřást. Vždy hledá potravu, příležitost, aby jej někdo oceňoval. Proto stále žadoníte o pozornost.
  
   Slyšel jsem takový příběh: Mula Nasrudin a jeho žena se vrátili z koktejlové party a Mula říká: „Miláčku, řekl ti vůbec někdo, jak jsi okouzlující a krásná? Jak jsi báječná?“
   Jeho žena se při těchto slovech cítila velmi dobře, byla šťastná a řekla: „Proč mi to dosud nikdo neřekl.“ A Nasrudin pravil: „Tak odkud to víš?“ Ideu, kdo jste, získáváte od jiných. Není to vaše přímá zkušenost.
   Od druhých získáte ideu o tom, co jste a kdo jste. Oni utvářejí váš střed. Tento střed je falešný, protože nosíte v sobě svůj skutečný střed a tento skutečný střed není záležitostí nikoho, nikdo jej neutváří, vy s ním přicházíte a s ním se rodíte. Takže máte dva středy. Jeden, se kterým jste přišli, který je vám dán samotnou existencí, to je ono vyšší sebe samo. A ten druhý střed, který je vytvořen společností, je ego, je falešné a je to obrovský trik. Prostřednictvím ega vás společnost ovládá. Musíte se chovat určitým způsobem, protože pouze potom vás společnost bude hodnotit a oceňovat, musíte kráčet životem určitým způsobem, musíte se smát určitým způsobem, musíte sledovat určité způsoby, morálku a kodex. Pouze potom vás bude společnost oceňovat, a jestliže ne, tak vaše ego bude otřeseno. A je-li ego otřeseno, nevíte, kde jste a kdo jste. To ti druzí vám dali tuto ideu a tato idea je ego. Snažte se to pochopit co nejhlouběji, protože to je třeba odhodit, a pokud to neodhodíte, nikdy nebudete schopni dosáhnout sebe sama. Máte-li návyk na tento střed, nemůžete se pohybovat a nemůžete pohlédnout na ono vyšší sebe samo.
   A pamatujte si, že budete prožívat jisté období, určitý životní úsek, kdy ego bude otřeseno a kdy nebudete vědět, kdo jste, a nebudete vědět, kam jdete, všechny hranice se rozpadnou. Jednoduše budete zmateni a ocitnete se v chaosu. Pro tento chaos se bojíte ztratit ego, ale musí to tak být. Člověk musí projít tím chaosem, dříve než dosáhne skutečného středu.
   Odvážíte-li se toho, bude toto období krátké. Budete-li se bát a opět upadnete zpět do ega a opět je začnete znovu upravovat, bude to velmi dlouhá doba a můžete na tom promarnit mnoho životů.
   Slyšel jsem, že jedno čtyřleté děcko navštívilo babičku a dědečka. V noci, když ho babička dávala spát, najednou začalo křičet a plakat: „Já chci domů, protože se strašně bojím tmy,“ ale babička říkala: „Ale vždyť doma také spíš ve tmě, nikdy jsem si nevšimla, že bys spal při světle. Tak proč se zde bojíš?“ Chlapeček pravil: „Ano, ale tam je to moje tma, tady ta tma je úplně cizí.“
   Dokonce i u tmy máte pocit „toto je mé“.
   Vně je neznámá temnota.
   U ega pociťujete „toto je má temnota“.
   Možná, že mi to přináší potíže, při kterých se cítím velmi špatně, ale je to moje, je to něco, čeho se mohu přidržet, něco, k čemu mohu přilnout, něco pod nohama, nejste ve vakuu, nejste v prázdnotě. Můžete se cítit velice špatně, ale dává vám to pocit ‚já jsem‘. Když se od toho vzdalujete, převládá strach, začínáte pociťovat obavu z neznámé temnoty a z chaosu – protože společnosti se podařilo vymýtit malou mýtinku ve vaší bytosti. Je to, jako když jdete do hustého lesa. Vymýtíte a vyčistíte si maličké místo, uděláte si tam plot, postavíte si malou chýši, uděláte si malou zahrádku, trávníček a všecko je v pořádku. Za těmito hranicemi v lese je to divočina, zde je všechno v pořádku, všechno jste si to naplánovali. Takto se to odehrává.
   Společnost udělala takovou malou mýtinku ve vašem vědomí, úplně vyčistila maličkou část, obehnala ji plotem, a tak je tam všechno v pořádku.
   To dělají všechny univerzity, celá kultura a přizpůsobování se je k tomu, aby našlo maličkou část, kde byste se mohli cítit doma.
   A pak máte strach z toho, „co je za tímto plotem“, za těmito hranicemi je nebezpečí. Jste za tímto plotem právě tak, jako jste uvnitř plotu. Vaše vědomá mysl je jen jednou částí, jednou desetinou celého vašeho bytí. Devět desetin čeká v temnotě. V těchto devíti desetinách je někde skryt váš skutečný střed.
   Člověk musí být smělý a odvážný.
   Musí učinit krok do neznáma.
   Na chvíli se ztratí všechny hranice.
   Chvilku se budete cítit omámeni.
   Budete se cítit velice sklíčeni strachem a otřeseni, jako by nastalo zemětřesení.
   Ale máte-li odvahu, nepůjdete zpět a neupadnete-li zpět do ega a budete stále pokračovat, pak tam uvnitř v sobě naleznete skrytý střed, který jste si s sebou nesli po mnoho životů.
   Je to vaše duše, je to vaše vyšší sebe samo.
   Jakmile se jednou k tomu přiblížíte, všechno se změní, všechno se opět urovná. Ale nyní toto usazení neučiní společnost. Nyní všechno se stane vesmírem, nikoli chaosem. Vznikne nový řád.
   Ale to již nebude řád společnosti, bude to vlastní řád samotné existence.
   Je to to, co Buddha nazývá Dhamma, Lao-C to nazývá tao, Hérakleitos to nazývá logos. Není to něco, co by bylo vytvořeno člověkem, je to samotný řád, vlastní existence.
   Pak všechno je náhle opět krásné a poprvé skutečně krásné, protože věci, které jsou produktem člověka, nemohou být krásné. V nejlepším případě mohou zakrýt ošklivost, to je všechno. Můžete je dekorovat, ale nikdy nemohou být krásné samy o sobě.
   Rozdíl je asi jako mezi skutečnou květinou a květinou z papíru nebo z plastiku. Ego je jako taková plastiková květina, je mrtvá. Vypadá dobře, vypadá jako květina, ale není to květina. Nemůžete to nazývat květinou. I lingvisticky to není správné, protože květina je to, co kvete, a plastiková věc je pouze věc, je mrtvá, není v ní žádný život.
   Vy máte v sobě kvetoucí střed a to je také důvod, proč jej Indové nazývají lotosem-květem. Nazývají jej tisíciplátkovým lotosem. Ten tisíc symbolizuje nekonečné okvětí. A stále kvete, neustává v tomto projevu a nikdy neumírá.
   Avšak vy se spokojujete se svým plastikovým egem. Je několik důvodů, proč jste spokojeni. U mrtvé věci lze najít mnoho výhod, jedna z těchto výhod je to, že mrtvá věc nikdy neumírá, nemůže, protože nikdy nežila. Můžete mít plastikové květiny, jsou v jistém smyslu dobré. Jsou trvalé, nikoli věčné, ale vydrží.
   Skutečné květiny venku na zahradě jsou věčné, ale nikoli trvalé. Věčné má svoji vlastní existenci. Cesta věčného je znovu a znovu se rodit a umírat. Smrtí se vše obnovuje a samo omlazuje.
   Nám se zdá, že skutečná květina zemřela, ale ona nikdy neumírá, jenom mění těla, a tak je vždycky svěží. Opustí staré tělo a vstoupí do nového. A kvete někde jinde a stále kvete.
   My nejsme schopni vidět tuto kontinuitu, protože tato kontinuita je neviditelná. Vidíme pouze jednu květinu a jinou květinu, ale nikdy nevidíme onu kontinuitu.
   Nějaká květina kvetla včera, je zde totéž slunce, ale v odlišném hávu.
   Ego má jistou kvalitu – je mrtvé. Je to plastiková věc a je velice snadno k dostání, protože vám je jiní dávají, nemusíte je hledat, nevyžaduje žádnou snahu a hledání, a proto, pokud se nestanete hledačem neznámého, nestanete se individuálním člověkem. Zůstanete pouze součástí davu. Jste jen pouhý mol.
   Nemáte-li svůj skutečný střed, jak byste mohl být individuálním?
   Ego není individuální. Ego je sociální jev, je to společnost, to nejste vy. Ale dává vám funkci ve společnosti, hierarchii ve společnosti. A zůstanete-li a spokojíte se s tím, propásnete veškerou příležitost nalézt sebe sama.
   Proto jste na tom tak špatně.
   S životem z plastiku, jak byste mohli být šťastni?
   S falešným životem, jak byste mohli být extatičtí a blažení? Ego vytváří mnoho ubohosti.
   Nemůžete to však vidět, protože je to vaše vlastní temnota. Jste na ni naladěni.
   Všimli jste si již někdy, že všechny typy ubohosti do vás vstupují prostřednictvím ega? Ono vás nemůže učinit blaženými. Může vás jen naplnit bídou a neštěstím.
   Ego je peklo.
   Kdykoli trpíte, snažte se pozorovat a analyzovat. Někde naleznete ego, které je toho příčinou. Ego se stále snaží nalézt příčiny utrpení.
  
   Jednoho dne byl Mula Nasrudin doma a jeho žena mu říkala velice ošklivé věci, byla na něho velice hrubá, nevraživá, agresivní a zdálo se, že v každém okamžiku to exploduje a vybuchne v násilí. A Mula Nasrudin jen tak tiše seděl a poslouchal. Potom náhle se k němu obrátila a řekla: „Zase se se mnou takhle hádáš!?“ a Mula řekl: „Ale vždyť já jsem neřekl ani jediné slovo,“ a žena mu pravila: „To já vím, ale posloucháš strašně agresivně.“
  
   Jste egoista jako každý. Někteří jsou velmi hrubí jen na povrchu, ti nejsou tak obtížní. Někteří jsou velmi subtilní, jejich ego je někde hluboko dole a ti jsou skutečnými problémy.
   Ego přichází neustále do konfliktu s ostatními, protože každé ego je nedůvěřivé k sobě samému. Musí být, protože je to falešná věc. Když něco nedržíte pevně v ruce a pouze si to myslíte, potom to bude problém.
   Jestliže někdo říká „není nic“, okamžitě začne boj, protože vy rovněž cítíte, že nic není. Ten druhý vás jenom uvědomí o tomto faktu. Ego je falešné a není to nic. To vy rovněž víte.
   Jak by vám mohlo toto poznání uniknout? To je nemožné! Jak by mohlo vědomé bytosti ujít to, že ego je pouze falešná věc. Ostatní říkají, že není nic, a kdykoli řeknou, že neexistuje nic, tak se strefují do tvé rány. Říkají pravdu a nic neraní tak jako pravda.
   Musíte se bránit, protože nebudete-li se bránit, nebudete-li v defenzivě, potom kde byste byli?
   Byli byste ztraceni.
   Identita by se zhroutila.
   Musíte se bránit a bojovat a to je střetnutí.
   Člověk, který dospěje k sobě samému, se nikdy nedostává do střetu. Ostatní mohou přijít a mohou být ve střetu s ním, ale on není nikdy v přímém střetu s nikým.
  
   Stalo se jednou, že zenový mistr šel po ulici. Přiběhl nějaký člověk a vrazil do něho. Mistr upadl a potom vstal a pokračoval v chůzi stejným směrem jako předtím a ani se neohlédl zpět.
   Žák, který šel s mistrem, byl šokován a pravil: „Kdo byl ten člověk? Žije-li člověk takto, pak může přijít kdokoli a zabít vás, a vy se ani na toho člověka nepodíváte, kdo to je a proč to učinil.“
   A mistr pravil: „To je jeho problém, ne můj.“
   Vy se můžete střetnout s osvíceným člověkem, ale je to váš problém, nikoliv jeho.
   Jste-li při tomto střetu zraněni, je to rovněž váš problém. On vás nemůže zranit. Je to něco takového jako tlučení o zeď. Vy se zraníte, ale zeď vás nezraní.
   Ego vyhledává vždy nějaké potíže. Proč? Protože nevěnuje-li vám nikdo pozornost, cítí se ego hladově.
   Ego žije z pozornosti.
   Takže i když s vámi někdo bojuje, zlobí se na vás, je to pro vás také dobré. Přinejmenším vám věnuje pozornost. Miluje-li vás někdo, je to v pořádku. Nemiluje-li vás nějaká osoba, pak i jeho/její hněv bude pro vás dobrý, alespoň vám bude věnovat pozornost. Avšak nebude-li vám nikdo věnovat pozornost, nikdo si nebude myslet, že jste někým důležitým, významným, jak budete moci živit své ego?
   K tomu ego potřebuje pozornost.
   Miliony způsoby připoutáváte pozornost jiných. Tím, jak se oblékáte, snahou vypadat krásně, vybraným chováním, zdvořilostí a podobně. Pocítíte-li, jaká situace panuje, okamžitě se přizpůsobíte tak, aby vám věnovali pozornost.
   Je to velice bídné žebrání.
   Skutečným žebrákem je ten, kdo vyžaduje pozornost, a skutečným vládcem je ten, kdo žije sám v sobě, má svůj vlastní střed a nezávisí na nikom.
   Kdyby v okamžiku, když Buddha seděl pod stromem bodhi, zmizel celý svět, vůbec nic by to pro něho neznamenalo, nic, nebyl by v tom vůbec žádný rozdíl. Kdyby celý svět zmizel, neučinilo by to na něho vůbec žádný dojem, protože on dosáhl středu.
   Ale vy, uteče-li vaše žena, rozvede-li se s vámi nebo jde s někým jiným, jste zcela otřeseni, protože vám věnovala pozornost, starala se o vás, milovala vás, pomáhala vám, abyste se cítili, že jste někým. Vaše celá říše se ztratila a jste prostě otřeseni a začnete přemýšlet o sebevraždě. Proč? Opustí-li vás žena, proč byste měli spáchat sebevraždu? Proč? Jestliže váš muž vás opustí, proč byste měli spáchat sebevraždu? Protože nemáte svůj vlastní střed. Manželka vám dávala střed, manžel vám dával střed.
   Takto lidé žijí, je to způsob, jak se lidé stávají závislí jeden na druhém. Je to hluboké otroctví. Ego musí být otrokem, závisí na druhých. A pouze osoba, která nemá žádné ego, je mistrem a není již otrokem. Snažte se to pochopit.
   Hledat ego v jiných není vaší záležitostí, ale hledat je sami v sobě. Kdykoli se cítíte špatně, okamžitě zavřete oči a snažte se nalézt, odkud celá ta ubohost přichází, a vždy naleznete, že to pochází z falešného středu, který se s někým střetává.
   Očekávali jste něco a stal se pravý opak, vaše ego se otřáslo, jste v bídě. Jen se dívejte, kdykoli jste v bídě, a snažte se nalézt proč.
   Ty příčiny nejsou vně vás.
   Základní příčina je uvnitř vás, ale vy se vždycky díváte vně a vždycky se ptáte:
   Kdo mi způsobil tak špatný pocit? Kdo je příčinou mého hněvu? Kdo je příčinou mé úzkosti?
   Díváte-li se vně, nenaleznete to. Zavřete oči a vždy se dívejte sami do sebe.
   Příčina vší bídy, hněvu, úzkosti je skryta ve vás, ve vašem egu.
   Naleznete-li zdroj, bude snadné se pohnout za něj. Spatříte-li, že je to vaše vlastní ego, které vám činí tyto potíže, dáte přednost tomu, odhodit je, protože nikdo, jestliže to pochopí, nemůže s sebou nést zdroj bídy.
   A pamatujte si, že není vůbec zapotřebí odhazovat ego. Protože je nemůžete odhodit.
   Budete-li se snažit je odhodit, dosáhnete opět jen jistého subtilního ega, které říká: „Já jsem se stal velice pokorným.“
   Nesnažte se být pokorným, to se jen ego schovává, ale není mrtvé. Nesnažte se být pokorným.
   Nikdo se nemůže snažit být pokorným a nikdo nemůže dosáhnout pokory svým vlastním úsilím. Neexistuje-li již ego, přijde k vám pokora sama. Není to výtvor. Je to stín skutečného středu.
   Skutečně pokorný člověk není ani pokorný, ani egoistický.
   On je prostě jednoduchý.
   On si dokonce ani není vědom, že je pokorný.
   Jste-li si vědomi, že jste pokorní, tak je zde ego.
   Podívejte se na pokorné lidi, jsou jich miliony. Myslí si, že jsou velice pokorní. Klaní se velice hluboko, ale pozorujte je, jsou v tom nejjemnějším smyslu subtilně egoističtí. Nyní je pokornost zdrojem jejich potravy, říkají „Já jsem pokorný“ a potom se dívají a čekají, že si jich budete vážit.
   Chtějí, abyste jim řekli: „Vy jste opravdu ten nejpokornější a nejskromnější člověk na světě. Nikdo není tak pokorný jako vy.“ Potom si všimněte toho úsměvu, který se objeví na jejich tvářích.
   Co to je ego? Ego je hierarchie, která říká: „Nikdo není, jako jsem já.“ Může se velmi dobře živit pokorností. „Nikdo není jako já, já jsem ten nejpokornější člověk.“
   Stalo se, že se jednou jakýsi fakír – žebrák – modlil v mešitě časně zrána, když byla ještě tma. Bylo to na jistý muslimský svátek, on se modlil a říkal: „Jsem nikdo, jsem nejchudší z chudých, jsem největší ze všech hříšníků.“
   Náhle se zde objevila ještě jedna postava, která se modlila. Byl to císař té země a ten si nebyl vědom toho, že by se někdo jiný v temnotě modlil stejným způsobem, a tak ten vládce rovněž říkal: „Jsem nikdo, jsem nic, jsem prázdný, jsem žebrák před branou.“ A když slyšel, že někdo jiný říká totéž, pravil: „Stop, kdo se to snaží mě předejít, kdo jste? Jak se opovažujete říkat před císařem, že jste nikdo, když on říká, že je nikdo?“
   Takto funguje ego. Je tak subtilní, jeho cesty jsou tak subtilní a lstivé. Musíte být velmi, velmi bdělí a pozorní, a teprve pak to spatříte. Nesnažte se být pokorným, snažte se vidět, že veškerá bída, veškerá úzkost přichází skrze ego.
   Pozorujte to. Ego není třeba odhazovat.
   Není možné je odhodit. Kdo je odhodí, stane se potom egem, vrátí se to.
   Cokoliv činíte, stůjte mimo to. Dívejte se a pozorujte.
   Cokoli činíte. Pokora, skromnost, jednoduchost – nic nepomůže. Pouze jedna věc je možná a tou je právě pozorovat a vidět, co je zdrojem veškeré ubohosti. Neříkejte to, neopakujte to, pozorujte. Jestliže říkám, že je to zdroj veškeré ubohosti, a vy to budete opakovat, bude to k ničemu. Musíte sami dojít k tomu a pochopit to. Kdykoli jste ve špatné situaci, zavřete oči a nesnažte se hledat příčinu vně, ale snažte se vidět, odkud ona bída přichází. Vychází z vašeho vlastního ega.
   Budete-li neustále pociťovat a chápat, že ego je toho příčinou, a toto pochopení se stane hluboce zakořeněným, tak jednoho dne náhle uvidíte, že ego zmizelo. Nikdo je neodhodil, nikdo je nemůže odhodit. Vy to prostě spatříte a ono zmizí, protože vlastní pochopení, že ego způsobuje veškerou ubohost, se stane oním odhozením. Vlastní pochopení je zmizení ega.
   Jste tak vnímaví, že vidíte ego druhých. Kdokoli může vidět ego někoho jiného. Pokud jde o vás, pak nastává problém, protože vy tuto oblast neznáte, vy jste po ní nikdy necestovali.
   Stezka k božskému, k nejzazšímu musí procházet oblastí ega. Je třeba pochopit falešné jako falešné. Zdroj bídy je třeba pochopit jako zdroj bídy, pak to samovolně odpadne.
   Poznáte-li, že je to jed, tak to odpadne. Poznáte-li, že je to oheň, tak to odpadne. Poznáte-li, že je to peklo, tak to odpadne.
   A potom nikdy nebudete říkat: „Já jsem odhodil ego.“ Potom se jednoduše budete smát celé věci a bude vám směšné, že vy sami jste byli tvůrci veškeré bídy.
   Je to, jako když se díváte na obrázky Charlie Browna. V jednom takovém kresleném seriálu si hraje s kostkami a staví si z těchto dětských kostek domek. Sedí uprostřed těch kostek a staví zdi. A v okamžiku, kdy je v těchto zdech uzavřen a všude kolem něho jsou jen zdi, tak křičí „Pomoc, pomoc!“. On sám to vytvořil. Nyní je uzavřen ve vězení. Je to dětské, ale je to to, co jste udělali. Vy jste si vystavěli ten dům a to všechno kolem sebe a nyní křičíte „pomoc, pomoc!“. A to se přihodilo již miliónkrát, protože je zde mnoho pomocníků, kteří jsou v tomtéž člunu.
  
   Stalo se jednou, že jedna krásná žena přišla k psychiatrovi a psychiatr řekl: „Pojďte prosím blíž.“
   A když přišla blíž, tak se na ni vrhl, objal ji a začal ji líbat. Byla šokována.
   Pak řekl: „Sedněte si. Toto byl můj problém a nyní se budeme zabývat vaším.“
   Problém se stává mnohonásobným, protože je zde velmi mnoho pomocníků, kteří jsou v tomtéž člunu. A oni vám chtějí pomáhat, protože pomáháte-li někomu, cítí se ego dobře, velmi dobře – protože jste ten velký pomocník, ten velký guru, jste mistr a pomáháte tak mnoha lidem. Čím větší je dav vašich následovníků, tím lépe se cítíte.
   Ale vy jste v tomtéž člunu a nemůžete pomáhat. Spíše uškodíte.
   Lidé, kteří stále mají ještě své vlastní problémy, nemohou mnoho pomoci. Pouze někdo, kdo nemá své vlastní problémy, vám může pomoci. Pouze pak lze jasně vidět, vidět skrze sebe. Mysl, která nemá žádné vlastní problémy, vás může vidět, stáváte se pro ni průhlednými.
   Mysl nemající žádné vlastní problémy může vidět skrze sebe, a proto je schopna vidět i skrze jiné.
   Na Západě je mnoho škol a mnoho psychoanalytických škol, ale lidem to nepomáhá, spíše jim to škodí. Protože lidé, kteří pomáhají jiným nebo se snaží pomáhat nebo se staví do pozice těch, kteří pomáhají, se nacházejí v tomtéž člunu.
   Je obtížné spatřit své vlastní ego.
   Je velmi snadné vidět ego jiných. Ale to je právě ta situace, kdy jim nemůžete pomoci.
   Snažte se vidět své vlastní ego. Pouze to pozorujte.
   Nepospíchejte s odhozením, pouze je pozorujte. Čím více je budete pozorovat, tím budete schopnější. Náhle, jednoho dne prostě spatříte, že ego odpadlo. A odpadne-li samo od sebe, jedině pak skutečně odpadne. Není jiné cesty. Předčasně je nemůžete odhodit.
   Odpadne právě tak jako suché odumřelé listí.
   Strom nedělá nic – pouze vánek – situace – a uschlé, mrtvé listí jednoduše odpadne. Strom si není vědom, že odumřelé listí odpadlo. Nedělá žádný hluk, nic nevyžaduje, nic. Mrtvé listí jednoduše odpadá, je setřeseno na zem. Právě tak, až dozrajete prostřednictvím pochopení a uvědomění, až totálně pocítíte, že ego je příčinou vaší veškeré bídy, jednoduše jednoho dne spatříte, že toto suché, mrtvé listí odpadlo.
   Usazuje se na zemi, odumírá svým vlastním tempem a vy jste nedělali nic, takže nemůžete si přisvojovat to, že jste je odhodili. Vidíte, že jednoduše zmizelo, a potom vyvstane skutečný střed.
   A tento skutečný střed je duše, je to vlastní sebe samo, Bůh, pravda nebo jakkoli to chcete nazvat.
   Je to bezejmenné, a tak všechna jména jsou stejně dobrá.
   Můžete tomu dát jakékoli jméno, které se vám bude líbit.
   Návrat ke zdroji 
   Sezení 5, 15. prosinec 1974
 

2. Rozpoznej své skutečné sebe samo
   Bhagvane,
   můžete prosím říci něco o tom, jaký je rozdíl mezi spirituální otázkou „Kdo jsem já?“ a psychologickým traumatem „Kdo jsem já?“
   
   Je to rozdíl mezi egem a vlastním sebe samo. Ego je vaše falešná idea o tom, kdo jste, je to jen výtvor mysli. Je to vaše vlastní, po domácku vyrobená, myslí vytvořená koncepce, ale nemá žádnou odpovídající skutečnost. Pokud jde o svět, je to docela dobré, protože tam jednáte s egy. V okamžiku, kdy překročíte hranice mysli, překračujete také ego a náhle si uvědomíte, že nejste to, co jste si vždy mysleli, že jste – že vaše realita je naprosto odlišná, že se neskládá z vašeho těla, vaší mysli a že vlastně ani nemáte žádná slova, abyste to vyjádřili.
   Ale stále to ještě není nejzazší realita, je to jen něco mezi nejzazší realitou a nejzazší falešností. Je to lepší nežli ono falešné, ale je to nižší než ono skutečně reálné. Stále s sebou nosíte určitou ideu oddělenosti od existence. Tato oddělenost vám zabraňuje získat všechna požehnání, která jsou vaším přirozeným právem. Můžete-li odhodit tyto zdi a otevřít se nezměrnosti reality, zmizíte jako oddělená entita. To je však pouze jedna stránka. Na druhé straně se objevíte jako věční, nezměrní, jako rozsáhlá realita – oceánická zkušenost, která je jedinou zkušeností osvícení nebo osvobození.
   Musíte se nejdříve zbavit ega. To je vaše psychologické trauma nebo, lépe řečeno, vaše psychologické drama. Některá náboženství přijala falešné ego jako konec všeho, za kterým již nic není. Jsou to náboženství všech ateistů rozličných trendů – komunistů, ateista nemusí však být jen komunistou. Avšak ateista v jakékoli formě se zastavuje u ega – to je jeho nejzazší realita.
   Je to nejbídnější člověk ve světě.
   Všechna ostatní náboženství mimo ateismus – považuji ateismus za určitý druh náboženství, za nižší formu náboženství, nežli jsou ostatní náboženství. Křesťanství, judaismus, islám jdou o stupínek dále. Všechny trvají na tom, abyste odhodili ego a rozpoznali svou skutečnou realitu – své pravé a skutečné sebe samo.
   Avšak náboženství, jako je zen, jdou až na samotný konec cesty. Nespokojují se s pouhým odhozením ega. Spokojí se, pouze nezůstane-li nic, co by se dalo odhodit – dokonce i sebe samo – já odejde – a když je dům absolutně prázdný, pak můžete říci „nejsem“.
   Tento stav „nic“ vytváří prostor pro to nejzazší, aby mohlo rozkvést. Nepřichází odnikud. Vždy tam bylo, pouze to bylo zavaleno zpráchnivělým nábytkem a zbytečnostmi. Odstraníte-li všechny ty věci, tak se vaše podstata stane prázdnou – právě jako místnost bude prázdná, když z ní všechno vystěhujete – a v této prázdnotě vaší podstaty rozkvete květ nejzazší zkušenosti.
   Již nejste.
   Přirozeně nemůžete již mít své staré ubohosti, stará traumata a dramata. Nemůžete již mít žádné spojení se svou vlastní minulostí, odetnuli jste se od všeho, čím jste bývali. Někde se zde objeví zcela nové a čerstvé otevření – jistým způsobem zmizíte. Vaše skutečná esence bude mít poprvé příležitost dosáhnout plné slávy a absolutní nádhery.
   To je osvícení. Je to negativní proces: negovat ego je psychologické; negovat sebe samo je spirituální. Pokračujte v negování, až již nic nezůstane, co by bylo možno negovat – a exploze… A náhle jste dospěli domů – a objevíte, že jste nikdy z domova neodešli, vždy jste tam byli, ale vaše oči byly zaměřeny na předměty. Nyní všechny tyto předměty zmizely. Zůstalo pouze pozorování, čisté vědomí.
   Toto pozorování je konec veškeré vaší bídy a veškerého vašeho pekla. Je to rovněž začátek zlaté brány, dveře jsou poprvé otevřeny.
   Dvě bílé krysy si povídaly skrze mříže laboratorní klece. „Řekni mi,“ říkala první bílá krysa, „jak vycházíš s doktorem Smithem?“
   „Dobře,“ odpověděla druhá, „trvalo to chvíli, ale konečně jsem ho vytrénovala. Nyní kdykoliv zazvoním na zvonek, tak mi přinese večeři.“
   Je to takový podivný svět. Psycholog doktor Smith si musí myslet, že trénuje krysy, a ty si myslí, že trénují doktora Smitha.
   Hra ega – žena si myslí, že vychovává svého manžela, všechny ženy vychovávají své manžely celý život a manželé trénují a vychovávají své ženy. Zdá se, že život je pouze vychovávat a být vychováván. K čemu?
   Jakási žena přišla k Pablu Picassovi. Chtěla portrét. Portrét byl hotový. Byla naprosto spokojena a pravila: „Pouze jednu věc jste zapomněl a to je namalovat mi velké diamanty kolem krku, velký diamantový prsten a velké diamantové náramky.“
   Picasso pravil: „Ale vždyť vy je nemáte,“ a ona odpověděla, „Na tom nezáleží, ale mám rakovinu a nebudu žít déle než šest týdnů. Znám svého manžela a vím, že se okamžitě po mé smrti znovu ožení. Jen čeká na moji smrt, i když stále říká: ‚Miláčku, co budu dělat, nebudu moci bez tebe žít ani okamžik,‘ a já vím, že beze mne, jako ženy, nebude schopen žít ani jediný okamžik, okamžitě si najde jinou ženu.“ Picasso pravil: „Já nerozumím tomu, co říkáte. Jaký to má vztah k těm diamantům?“
   Ona odpověděla: „Nerozumíte ženské mysli, chci, aby můj portrét po mé smrti viděla žena, kterou si můj manžel vezme, potom ona ho bude trápit, ‚Kde jsou ty diamanty?‘ Nemohu ho zanechat, i když budu mrtvá, musí být vytrénován, musí být ovládán.“ Veliká idea!
   Lidé úplně zapomněli žít. Kdo má na to čas, každý trénuje někoho jiného a nezdá se, že by někdo byl vůbec kdy spokojen. Chce-li někdo žít, tak by se měl naučit jednu věc – přijímat věci tak, jak jsou, a přijmout sebe sama takového, jakým je, a začít žít. Nezačínejte trénovat pro život někdy v budoucnosti. Všechna bída světa vzniká, protože jste úplně zapomněli žít. Ponořili jste se do aktivity, která nemá nic společného se životem.
   V okamžiku, kdy si vezmete muže, začnete jej trénovat, aby byl věrný. Žijte, pokud je věrný. Nebude to trvat déle než dva týdny. Dva týdny, to je lidský limit. Žijte tak hluboce, jak je možné. Možná, že když budete žít a milovat hluboce, tak vám to pomůže, aby vám zůstal věrný i třetí týden, ale nikdy si nedělejte příliš velké plány. Tři týdny stačí.
   Moje vlastní zkušenost je, jestliže jste žili tři týdny v lásce, bude následovat i čtvrtý týden, ale vy to začnete rozrušovat již od prvního okamžiku, ještě předtím, než začnete žít. Začnete pociťovat nutnost tréninku. Zkazíte ten čas tím, že budete vychovávat, a ten muž, který vás mohl milovat přinejmenším dva týdny, bude otrávený již během dvou dnů.
   Jedna žena se nikdy nevdala, a když umírala, zeptala se jí přítelkyně: „Proč jsi se nikdy nevdala, jsi tak krásná,“ a ona odpověděla: „K čemu, pokud se týká výchovy, trénuji svého psa a nikdy se to nenaučí, každý den ho trénuji a přichází stále pozdě večer. Mám papouška, který mi říká všechno, co bych chtěla, aby mi říkal manžel. Ráno říká: ‚Nazdar, miláčku‘. Mám služebníka, který krade a trvale lže. K čemu bych měla manžela. Všechno se mi vyplnilo. Potřebuji snad ještě manžela?“
   Ženu potřebujete ne pro zkušenost intimity a lásky, ale proto, abyste ji mohli vystavovat, ukazovat sousedům a aby vám každý záviděl a žárlil, že máte tak krásnou ženu. Obtěžkejte ji ozdobami a každý vám bude závidět vaše bohatství, protože jak jinak byste mohli vystavovat své bohatství na odiv. Žena je výkladní skříň, ukazuje, čeho jste se dopracovali, ukazuje vaši sílu. Přirozeně, musíte ji trochu vycvičit, jak se má chovat společensky a jak vám má pomáhat ve vašem obchodním podnikání.
   Výrok, že za úspěchem každého velkého muže stojí žena, se zdá být dokonalý v mnoha rozličných významech. Někdy jenom proto, aby od ní utíkal, a tak se šíleně pustí do vydělávání peněz.
   Když se dotazovali Henryho horda: „Proč jste vždy vydělával tak mnoho peněz, vždyť jste měl dost času využít bohatství a odpočinout si.“ A on pravil: „To nebyl důvod k vydělávání peněz, vydělával jsem v první řadě, abych unikl své ženě, a za druhé mne zajímalo, zda dokáži vydělávat víc peněz, nežli ona stačí utratit.“ Soutěživost, celoživotní soutěživost.
   Lidé jsou zapleteni do podivných dramat. Velice málo lidí skutečně žije, většina pouze hraje.
   Muž sedí v kině a žena mu neustále připomíná, jak hrdina na plátně projevuje lásku ke své ženě. Nakonec manžel praví: „Přestaň s těmi nesmysly, vůbec si neuvědomuješ, kolik za to dostal zaplaceno, a navíc on to jenom hraje, to není skutečnost a řekl bych, že je to dobrý herec.“
   Žena mu odpoví: „Možná, že si neuvědomuješ, že i ve skutečném životě jsou to manželé.“
   A on praví: „Proboha, jestliže je to pravda, tak je to největší herec, kterého jsem kdy viděl, protože i na scéně projevovat tolik lásky své vlastní ženě je mimo lidské schopnosti, musí to být geniální herec.“
   Lidé si myslí, že láska je pouze pro herce. Psychoanalytici zjistili, že lidé sedí před svými televizory celé hodiny.
   Průměrný Američan se dívá na televizi šest hodin denně. Může být i několik maniaků, kteří se dívají devět hodin, deset hodin, dvanáct hodin. Dívají se na filmy, na televizi, sledují fotbalová utkání, sledují cvičení, z lidí se stali pozorovatelé; nemilují. Někteří herci milují a lidé se na to jen dívají. Oni nehrají, profesionálové hrají, lidé se dívají a nedělají nic, jsou přilepeni do svých křesel a pouze se na všecko jen dívají. Pozorování a činění je zcela odlišné. Cítí se úplně uspokojeni, že viděli krásný film o lásce, a jsou zcela spokojeni, že viděli velké boxerské utkání a oni sami pouze přihlížejí.
   Je to velké neštěstí. Miliony lidí jsou redukovány na pouhé diváky. A lidé, na které se jiní lidé dívají, jsou herci. Neprožívají skutečnou lásku, ale jsou za to placeni. Jsou to experti v klamání lidí, předstírají, že to, co dělají, je skutečné, ale jejich slzy jsou falešné, jejich úsměvy jsou falešné, jejich láska je falešná, jejich hněv je falešný. Jaký svět jsme to vytvořili? Ti, co něco dělají, to pouze hrají a jsou za to placeni a zbytek světa, který to nečiní, se na to jen dívá.
   Jste zde, abyste žili. Jste zde, abyste tančili. Jste zde, abyste zakoušeli život.
   Jiní to dělají za vás a na váš účet. Lidé milují, lidé hrají, lidé dělají všechny druhy věcí, a co zbývá pro vás – jen se dívat. Smrt vám toho moc nesebere, pouze vaši televizi, protože kromě ní nemáte nic jiného.
   Toto je falešné ego, které vytvořilo falešné životní schéma a falešný životní styl. Odhoďte všechno falešné.
   Buďte skuteční a pravdiví, to je první krok, a jakmile budete skuteční a pravdiví, uvidíte, jak krásné to je. Vytvoří to touhu jít, při hledání nejzazší pravdy, za konečné zkušenosti, za kterými již nic není.
   Známý chirurg odjel na safari do Afriky. Když se vrátil, kolegové se jej ptali: „Jaké to bylo?“
   „Ale, velice mne to zklamalo,“ pravil, „nic jsem nezabil, bývalo by bylo lepší, kdybych byl zůstal v nemocnici.“
   Patnáct minut poté, co se potopil Titanic, Mauři a Luis byli na tomtéž převrženém záchranném člunu. Voda mrzne, žraloci krouží kolem a záchranný člun pomalu klesá. „No,“ říká Luis, „mohlo to být ještě horší.“
   „Horší? Jak by to mohlo být ještě horší?“ vykřikla Mauri. „Ale mohli jsme si koupit zpáteční lístky.“
   Lidé jsou téměř blázniví – je zapotřebí obrovského očištění. Většina jejich bláznovství je způsobena falešným životem a to neuspokojuje. Falešná potrava nemůže být výživná, falešný nápoj nemůže uhasit vaši žízeň a falešné ego vám nemůže dát skutečný život. To jsou jednoduché počty.
   Pozvání
   Sezení 2, 21. srpen 1987
 

3. Přirozenost mysli
   Kořenem všech problémů je mysl. První věc, kterou je třeba pochopit, je, co to je mysl, z čeho je vytvořena. Zda je to entita nebo pouhý proces. Zda má podstatu anebo má pouze snovou podobu. Pokud nebudete znát přirozenost mysli, nebudete schopni vyřešit žádný problém svého života.
   Můžete se usilovně snažit, ale budete-li se snažit vyřešit jednoduchý individuální problém, tak nutně nemůžete uspět – to je absolutně jisté. Protože ve skutečnosti žádný individuální problém neexistuje: mysl je problém. Jestliže vyřešíte tento problém nebo nějaký jiný, nepomůže to, protože kořeny zůstanou nedotčeny.
   Je to něco jako osekávání větví stromu, prořezávání listů bez vykopání kořenů. Nové listy se objeví a nové větve vyraší – a dokonce jich vyraší ještě více než předtím. Prořezávání větví způsobí, že strom ještě hustěji zaroste. Pokud nebudete vědět, jak jej vyvrátit z kořenů, nemá váš boj žádný základ, je bláznivý. Zničíte sebe sama, nikoli ten strom.
   V boji promrháte svou energii, život, čas a strom bude dále růst a bude stále silnější, bude hustší a hustší. A vy budete překvapeni, co se stalo: udělali jste tolik těžké práce, zkusili jste tento problém rozřešit a on stále roste a zvětšuje se. Dokonce když se jeden problém vyřeší, na jeho místě se objeví deset jiných. Nesnažte se vyřešit jednoduchý individuální problém – žádný takový není: mysl sama o sobě je problém.
   Mysl je skrytá v podzemí; a proto ji také nazývám kořeny. Není zřejmá. Kdykoliv se setkáte s problémem, problém je nad zemí, můžete jej vidět – proto vás oklame. Pamatujte si provždy, že to, co je viditelné, nejsou kořeny. Kořeny vždy zůstávají neviditelné. Kořen je vždy skrytý. Nikdy nebojujte s tím, co je vidět, protože byste bojovali se stínem. Můžete vyčerpat sami sebe, ale ve vašem životě nedojde k žádné transformaci. Tytéž problémy ponesou ovoce opět a opět.
   Pozorujte svůj vlastní život a pochopíte, co tím míním. Nehovořím o žádné teorii mysli, pouze o faktičnosti. Toto je fakt: mysl je třeba vyřešit.
   Lidé ke mně přicházejí a ptají se: „jak dosáhnout mysli naplněné mírem?“ Já jim říkám: „Žádná mysl naplněná mírem neexistuje, nikdy jsem o tom neslyšel.“ Mysl není nikdy naplněna mírem, ne-mysl je plná míru. Mysl sama o sobě nemůže být naplněna mírem, tichem. Samotnou přirozeností mysli je být v napětí, být ve zmatku.
   Mysl nikdy nemůže být jasná, nemůže v ní být jasnost, protože mysl je svou přirozeností zmatek, mlhavost. Jasnost je možná bez mysli, mír je možný bez mysli, ticho je možné bez mysli – tak se nikdy nesnažte dosáhnout tiché mysli. Jestliže se o to budete snažit, od samotného začátku se pohybujete v nemožných dimenzích.
   Takže první věc, kterou je třeba pochopit, je přirozenost mysli, pouze potom je možné něco učinit.
   Soustředíte-li svou pozornost, zjistíte, že se nikdy nesetkáte s entitou, která by byla myslí. Mysl není věc, je to pouhý proces, není to nějaká jednotlivá věc, je jako dav. Individuální myšlenky existují, ale pohybují se tak rychle, že nemůžete spatřit mezery mezi nimi. Intervaly není možno vidět, protože si je neuvědomujete a nejste dostatečně bdělí a vědomí. Potřebujete hlubší vhled. Dokáží-li vaše oči pohlédnout dostatečně hluboko, spatříte náhle jednu myšlenku, další myšlenku a další myšlenku, ale žádnou mysl.
   Myšlenky dohromady, miliony myšlenek vám dávají iluzi, jako by mysl existovala. Je to něco jako dav, miliony lidí stojí a tvoří dav. Existuje něco takového, jako je dav? Pochopíte, že dav je něco jiného nežli stojící jedinci? Ale oni stojí společně, jejich společné stání vám dává pocit, jako by existovalo něco jako dav.
   Pouze jednotlivci existují.
   Toto je první vhled do mysli, pozorujte a naleznete myšlenky, nikdy se nesetkáte s myslí. Bude-li to vaše vlastní zkušenost – ne proto, že to já říkám, to by vám moc nepomohlo a stane-li se to vaší zkušeností, stane se to faktem vaší vlastní znalosti. Potom se náhle začne mnoho věcí měnit, protože jste pochopili hlubokou věc týkající se mysli. Potom mnoho dalších věcí může následovat.
   Pozorujte mysl a dívejte se, kde je, co to je. Ucítíte, jak myšlenky plynou. Budou mezi nimi intervaly. A budete-li pozorovat dostatečně dlouho, uvidíte, že intervaly jsou více nežli myšlenky, protože každá myšlenka musí být oddělena od jiné myšlenky. Každé slovo musí být odděleno od jiného slova. A jak půjdete hlouběji, budete nacházet více a více mezer a větší a větší mezery. Myšlenka se vznáší, potom přichází mezera, kde neexistuje žádná myšlenka. Potom další myšlenka přichází a následuje další mezera.
   Jste-li nevědomí, nemůžete vidět ty mezery, skáčete z jedné myšlenky na druhou a nikdy nevidíte mezeru. Uvědomíte-li si to, spatříte více a více mezer. Budete-li dokonale vědomými, objeví se celé rozsáhlé úseky mezer a v těch mezerách dochází k satori. V těchto mezerách pravda klepe na vaše dveře. V těchto mezerách přichází host. V těchto mezerách se realizuje Bůh anebo to můžete nazývat jakkoli. A je-li vědomí absolutní, potom je zde pouze rozsáhlá mezera ničeho.
   Je to jako mraky, mraky se pohybují, mohou být tak husté a těžké, že vůbec nemůžete vidět oblohu, která je za nimi skrytá. Úžasná modrost oblohy se ztratí. Jste zakryti mraky. A dále pozorujete, jeden mrak se pohybuje a další dosud nepřišel do vašeho zorného pole – a náhle vrchol vhledu do modrosti rozsáhlé oblohy.
   Totéž se děje uvnitř. Vy jste ta rozsáhlá modrost oblohy a myšlenky jsou jako mraky, vznášejí se kolem vás, naplňují vás. Existují zde však i mezery, obloha existuje. Mít záblesk vhledu oblohy je satori. A stát se oblohou je samádhi. Celý proces, od satori k samádhi, je hlubokým vhledem do mysli, nic jiného.
   Mysl neexistuje jako entita, to je první věc, pouze myšlenky existují.
   Druhá věc: myšlenky existují odděleně od vás, nejsou spojeny s vaší přirozeností. Přicházejí a odcházejí. Vy zůstáváte, vy přetrváváte. Jste jako obloha, ta nikdy nepřichází, nikdy neodchází, stále je zde. Mraky přicházejí a odcházejí, jsou to chvilkové jevy. Nejsou věčné. I když se budete snažit udržet myšlenku, nemůžete ji podržet po dlouhou dobu, musí odejít. Má své zrození a smrt. Myšlenky nejsou vaše, nepatří vám, přicházejí jako návštěvníci, jako hosté, ale nejsou hostitelem.
   Soustředěně a do hloubky pozorujte, stanete se hostitelem a myšlenky budou hosté a jako hosté jsou krásné, ale jestliže zcela zapomenete, že jste hostitel a ony se stanou hostitelé, ocitnete se ve zmatku. To je peklo. Vy jste pánem domu. Dům patří vám, ale hosté se stali pány. Přijměte je, pečujte o ně, ale neidentifikujte se s nimi, jinak se ony stanou pány.
   Mysl se stává problémem, protože vy jste přijali myšlenky tak hluboce do sebe, že jste zcela zapomněli na odstup. Na to, že to jsou návštěvníci, že přicházejí a odcházejí.
   Vždy si pamatujte, že to, co poskytuje přístřeší, je vaše přirozenost, vaše tao. Dávejte dobrý pozor na to, co nikdy nepřichází a nikdy neodchází, právě tak jako obloha. Změňte gestalt: nesoustřeďte se na návštěvníky, zůstaňte pevně zakotveni jako hostitel. Návštěvníci budou přicházet a odcházet. Samozřejmě jsou špatní návštěvníci a dobří návštěvníci, ale nemusíte se toho obávat. Dobrý hostitel obslouží všechny hosty stejně, aniž by dělal rozdíl. Dobrý hostitel je pouze dobrým hostitelem. Spatná myšlenka přichází, on jedná se špatnou myšlenkou stejným způsobem, jako jedná s dobrou myšlenkou. Netýká se ho to, zda je myšlenka dobrá nebo špatná. Protože jakmile jednou budete rozlišovat – že tato myšlenka je dobrá a tamta je špatná – co činíte? Přitahujete si dobrou myšlenku blíž k sobě a odstrkujete špatnou myšlenku dále od sebe. Dříve nebo později se budete identifikovat s dobrou myšlenkou. Dobrá myšlenka se stane hostitelem. A jakákoliv myšlenka, stane-li se hostitelem, vytváří ubohost, protože není pravdou. Myšlenka předstírá a vy se s ní identifikujete. A identifikace je choroba.
   Gurdjieff říkával, že je zapotřebí pouze jediné věci: neidentifikovat se s tím, co přichází a odchází. Jitro přichází, přichází poledne, přichází večer a odchází. Přichází noc a opět jitro. Vy poskytujete přístřeší – ne vy, protože to rovněž je myšlenka – ale vy jako čisté vědomí; ne vaše jméno, protože to je také myšlenka, ne vaše forma, protože to rovněž je myšlenka, ne vaše tělo, protože jednoho dne si uvědomíte, že i to je myšlenka. Pouze čisté vědomí, které nemá jméno, nemá formu – pouze čistota, beztvarost, bezejmennost, pouze vlastní jev toho, že jste si vědomi, pouze to poskytuje přístřeší.
   Jestliže jste se identifikovali, stali jste se myslí. Jestliže jste se identifikovali, stali jste se tělem. Jestliže jste se identifikovali, stali jste se jménem a formou – a pak se hostitel ztratil. Potom jste zapomněli na věčné a to krátkodobé se stalo významným.
   To krátkodobé je svět. To věčné je božské.
   Toto je druhý vhled, kterého je třeba dosáhnout – to, že vy jste hostitelé a myšlenky jsou hosté.
   Budete-li stále dál pozorovat, uvědomíte si brzy třetí věc. Třetí věc je, že myšlenky jsou cizí, že to jsou vetřelci, že přicházejí z vnějšku. Žádná myšlenka není vaše. Vždycky přicházejí z vnějšku a vy jste pouhým průchodem. Pták přilétá do domu jedněmi dveřmi a vylétá jinými – právě tak myšlenky vcházejí do vás a odcházejí.
   Stále si myslíte, že myšlenky jsou vaše. Nejen to, bojujete za své myšlenky, říkáte: „Toto je moje myšlenka, toto je pravda.“ Diskutujete, debatujete, přete se a snažíte se prokázat: „Toto je má myšlenka.“
   Žádná myšlenka není vaše. Žádná myšlenka není originální. Všechny myšlenky jsou vypůjčené. A nejen z druhé ruky, protože miliony lidí již měly tytéž myšlenky před vámi. Myšlenka je právě tak vnější jako cokoli jiného.
   Velký fyzik Eddington pravil, že čím více věda postupuje do hlubin hmoty, tím více si začíná uvědomovat, že věci jsou jen myšlenky. Může tomu tak být, nejsem fyzik, ale z toho druhého konce bych vám chtěl říci… Eddington může mít pravdu, že věci vypadají stále více a více jako myšlenky, postupujete-li hlouběji. Jdete-li však hlouběji do sebe sama, myšlenky budou vypadat více a více jako věci. Ve skutečnosti jsou to dva aspekty téhož jevu. Věc je myšlenka a myšlenka je věc.
   Když říkám, že myšlenka je věc, co tím míním. Míním tím, že můžete odhodit svou myšlenku jako věc. Můžete s ní zasáhnout něčí hlavu, právě tak jako s věcí. Můžete zabít osobu myšlenkou, právě tak jako můžete vrhnout dýku. Můžete dát svou myšlenku jako dar anebo jako infekci. Myšlenky jsou věci, mají sílu, ale nepatří vám. Přicházejí k vám, najdou u vás na nějakou dobu přístřeší a potom vás opustí. Celý vesmír je naplněn myšlenkami a věcmi. Věci jsou pouze fyzickou částí myšlenek a myšlenky jsou mentální částí věcí.
   A toto bude třetí vhled týkající se myšlenek – a to, že to jsou věci síly a že s nimi musíte pečlivě nakládat.
   Běžně, když si to neuvědomujete, myslíte na cokoli. Je obtížné najít člověka, který by v mysli nespáchal mnoho vražd. Je obtížné nalézt nějakou osobu, která by v mysli neprováděla všechny možné druhy hříchů a kriminálních činů – a potom se tyto věci stanou. Pamatujte, nemusíte zabít, ale naše neustálé myšlení na zabití někoho může vytvořit situaci, ve které ta osoba je zavražděna. Někdo může převzít vaši myšlenku, protože všude kolem jsou slabé osoby a myšlenky plynou jako voda, směrem dolů. Jestliže myslíte trvale na něco, někdo, kdo je velmi slabý, může přijmout vaši myšlenku a jít někoho zabít.
   Proto ti, kdo znali vnitřní skutečnost člověka, říkali, že za vše, co se děje na zemi, je každý zodpovědný – každý. Cokoliv se děje ve Vietnamu, to není jen Nixonova odpovědnost, ale každý, kdo myslí, je za to zodpovědný. Pouze jedna osoba nemůže být zodpovědná a to je taková osoba, která nemá mysl. Protože jinak je každý zodpovědný za vše, co se odehrává. Jestliže je země peklem, tak vy jste toho tvůrcem, vy se na tom zúčastňujete.
   Nepokračujte v přenášení odpovědnosti na jiné – vy jste rovněž zodpovědní. Je to kolektivní jev. Nemoc může vybublat kdekoliv. K explozi může dojít na vzdálenost milionů, tisíců mil od vás. V tom není rozdíl, protože myšlenka není prostorovým jevem. Nepotřebuje žádný prostor.
   Proto také nejrychleji cestuje. Ani světlo nemůže cestovat tak rychle, protože i světlo potřebuje prostor. Myšlenka cestuje nejrychleji, ve skutečnosti nepotřebuje žádný čas na cestu, protože pro ni neexistuje prostor. Vy můžete být zde, můžete myslet na něco a to se stane v Americe. Jak byste mohli být za to zodpovědní? Žádný soud by vás neodsoudil, ale tím nejvyšším soudem existence budete potrestáni – již jste potrestáni. Proto zažíváte takovou ubohost.
   Lidé ke mně přicházejí a říkají: „Nikdy jsme neudělali nic špatného a stále se cítíme tak bídně.“ Nemuseli jste nic udělat, mohli jste na to jen myslet – a myšlení je subtilnější než činění. Osoba se může chránit před činěním, ale nemůže se chránit před myšlením. Každý je zranitelný myšlenkou.
   Ne-myšlení je nutností chcete-li se úplně osvobodit od hříchu, osvobodit se od zločinu, osvobodit se od všeho, co se kolem vás děje – a to je význam slova Buddha.
   Buddha je osoba, která žije bez mysli. Není zodpovědná. Proto na východě říkáme, že on nikdy nenashromáždil žádnou karmu. Nikdy nenashromáždil žádné „zapletení se“ s následky v budoucnosti. Žije, kráčí, pohybuje se, jí, hovoří, dělá mnoho věcí, takže musí naakumulovat karmu, protože karma znamená aktivitu. Ale na východě se říká, že kdyby Buddha zabil, nevytvořil by karmu. Proč? A vy, i když nezabijete, vytvoříte karmu. Proč?
   Je to jednoduché. Cokoli Buddha dělal, dělal bez jakékoli mysli. Je spontánní, není to jeho aktivita. On nepřemýšlí o tom, ono se to stává. Není činitelem. Pohybuje se jako prázdnota. Nemá žádnou mysl. Nepřemýšlí o tom, že by něco učinil. Ale jestliže existence dovolí, aby se to stalo, i on dovolí, aby se to stalo. Nemá již ego, které by odporovalo, nemá již ego, které by to činilo.
   To je význam výroku být prázdný a nemít sebe samo: pouze být nebytím anatta, „ne-sebesama“. Potom nic nevytvoříte a nenahromadíte. Potom nejste zodpovědní za nic, co se odehrává kolem vás, potom jste transcendovali.
   Každá jednotlivá myšlenka vytváří něco pro vás a něco pro jiné. Buďte pozorní!
   Když říkám pozorní a bdělí, nemyslím tím, abyste mysleli dobré myšlenky, ne. Protože kdykoliv myslíte na dobré myšlenky, tak po straně rovněž myslíte na špatné myšlenky. Jak by mohlo dobré existovat bez špatného? Přemýšlíte-li o lásce, je někde po straně za tím skrytá i nenávist. Jak byste mohli přemýšlet o lásce, aniž byste přemýšleli o nenávisti? Nemusíte myslet vědomě – láska může být ve vědomé vrstvě mysli – ale nenávist je skrytá v té nevědomé. Pohybují se společně.
   Kdykoliv přemýšlíte o soucitu, přemýšlíte o krutosti. Lze snad přemýšlet o soucitu, aniž byste mysleli na krutost? Můžete přemýšlet o nenásilí, aniž byste přemýšleli o násilí? V samotném slově „nenásilí“ je obsaženo násilí. Je to obsaženo v samotném jeho konceptu. Můžete snad přemýšlet o celibátu, aniž byste mysleli na sex? To není možné, protože co by znamenal celibát, kdyby zde nebyla myšlenka na sex? A jestliže je to založeno na myšlence sexu, o jaký druh celibátu se to pak jedná?
   Ne, zde je naprosto odlišná kvalita bytí, která přichází ne-myšlením: nikoli dobré, nikoli špatné, jednoduše stav ne-myšlení. Jednoduše pozorujte, jednoduše zůstaňte vědomí, ale nemyslete. A jestliže nějaká myšlenka vystoupí, tak vystoupí, protože myšlenky nejsou vaše, pouze plynou ve vzduchu. Všude kolem je noosféra, myšlenková sféra právě tak, jako je vzduch, jsou zde myšlenky všude kolem vás a stále samy vstupují podle svého vlastního rytmu. Zastaví se to pouze, budete-li vědomější. Stanete-li se vědomějšími, myšlenka jednoduše zmizí, rozplyne se, protože vědomí je větší energie nežli myšlenka.
   Vědomí je pro myšlenku jako oheň. Právě tak, jako když zapálíte lampu v domě, nemůže již vstoupit temnota. Zhasnete světlo – a odevšud přijde temnota. Nebude to trvat ani minutu, ani jediný okamžik a bude zde temnota. Svítí-li světlo v domě, temnota nemůže vstoupit. Myšlenky jsou jako temnota. Vstupují, pouze není-li uvnitř žádné světlo. Vědomí je oheň: budete-li vědomějšími, bude vstupovat stále méně a méně myšlenek.
   Budete-li skutečně integrovaní ve svém vědomí, myšlenky do vás nevstoupí, stanete se neproniknutelnou citadelou. Nic nebude moci do vás vstoupit. Ne proto, že byste byli uzavřeni, pamatujte – jste naprosto otevřeni, ale vlastní energie vědomí se stane citadelou. Nemohou-li žádné myšlenky do vás vstoupit, tak přijdou a obejdou vás. Uvidíte je přicházet a časem se k vám přiblíží a obrátí se. Potom se můžete pohybovat kamkoliv, potom můžete jít do samotného pekla – a nic vás nebude moci ovlivnit.
   To je to, co míníme osvícením.
   Tantra: Nejvyšší pochopení 
   Sezení 2, 12. února 1975
   

4. Průlom nebo zhroucení
   Bhagvane,
   proč dochází k tomu, že západní společnost reaguje tak silně na jakoukoli individuální odchylku od normy, zvláště pokud se týká mentálního stavu. Je to tak, jako by mysl byla zkušebním kamenem přizpůsobení se člověka společnosti a na každou odchylku, která by mohla ohrozit status quo, se pohlíží se strachem. Co je ten strach? A to jak u nemocné mysli, tak i u osvícené ne-mysli.
  
   Mysl je uvnitř vás, ale ve skutečnosti je to projekce společnosti do vás, není to vaše.
   Žádné děcko se nerodí s myslí, rodí se s mozkem a mozek je mechanismus. Mysl je ideologie, mozek je vyživován společností. Každá společnost vytváří mysl podle svého vlastního podmiňování. A proto je zde na světě tak veliké množství myslí.
   Hinduistická mysl je rozhodně odlišná od křesťanské mysli a komunistická mysl se liší od buddhistické mysli. V jednotlivci se vytváří klamná představa, že mysl je jeho, takže jednotlivec začíná jednat v souladu se společností, sleduje společnost, má však pocit, jako by fungoval sám za sebe.
   Je to velice lstivý nástroj.
   George Gurdjieff používal pro objasnění tento příběh. Kouzelník hluboko v horách měl mnoho ovcí, a aby nemusel mít pomocníky, kteří by se starali o ovce a každý den je hledali, když se někde zatoulaly v lese, zhypnotizoval všechny ovce a řekl každé jednotlivě odlišný příběh a tak dal každé ovci odlišnou mysl.
   Jedné například pravil: „Ty nejsi ovce, ty jsi člověk, tak se nemusíš bát, že jednoho dne budeš zabita a obětována jako ostatní ovce, ony jsou ovce, ale ty se nemusíš obávat návratu domů.“ Jiné zase říkal: „Ty jsi lev, nikoli ovce“ a jiné: „Ty jsi tygr.“ A od toho dne měl tento kouzelník pohodu, ovce se začaly chovat podle mysli, kterou jim vštípil.
   Mohl zabít ovci – obvykle zabíjel jednu ovci každý den jako potravu pro sebe a pro svou rodinu – a ovce, která věřila, že je lev nebo člověk nebo tygr, se jednoduše na to dívala a pochechtávala se: „Takovéhle věci se stávají ovcím.“ Ovce se již neobávaly, jako za starých dnů, když zabíjel ovci a všechny ovce se třásly strachem a myslely si: „Následujícího dne dojde řada na nás. Jak dlouho můžeme takto žít?“ A proto ovce utíkaly do lesa, aby se dostaly z dosahu toho čaroděje.
   Ale nyní žádná neutíkala. Byli zde lvi, byli zde tygři a všechny druhy myslí, které do nich vložil. Vaše mysl není vaší myslí.
   Toto je něco zcela základního, co je třeba si zapamatovat.
   Vaše mysl je implantace společnosti, ve které jste se zcela náhodně zrodili. Pokud byste se narodili v křesťanském domě a okamžitě byste byli přeneseni do muslimské rodiny a byli byste vychováváni jako muslimové, neměli byste tu stejnou mysl, měli byste zcela odlišnou mysl, kterou si vůbec nedovedete představit.
   Bertrand Russell, jeden z géniů naší doby, se velmi usilovně snažil zbavit se křesťanské mysli, ne proto, že byl křesťanem, ale proto, že mu to bylo dáno jinými. Chtěl svůj vlastní čerstvý pohled na všechny věci, nechtěl vidět věci skrze oči někoho jiného, chtěl se dostat do kontaktu s realitou okamžitě a přímo. Chtěl svou vlastní mysl. Takže to nebylo proto, že by byl proti křesťanské mysli. Kdyby byl býval hinduista, byl by činil totéž, a kdyby byl muslim, byl by rovněž činil totéž, kdyby byl komunista, i tak by činil totéž.
   Otázka je, zda mysl je vaše vlastní, anebo je vám implantována někým jiným – protože ostatní do vás implantují mysl, která neslouží vám, ale slouží jejich účelům.
   Například v Sovětském svazu je každé děcko vychováváno s komunistickou myslí.
   Jeden z mých přátel, Rahul Sanskritajan, navštívil Sovětský svaz. Navštívil školy a zeptal se jednoho chlapce: „Věříš v Boha?“
   Malý chlapec se na něho podíval a v šoku pravil: „Ve vašem věku, v tomto století kladete takovou otázku? V minulosti, kdy byli ještě lidé nevzdělaní, tak věřívali v Boha, žádný Bůh však neexistuje.“
   Nyní již toto děcko bude po celý život věřit, že toto je jeho hlas.
   Není tomu tak. Je to hlas společnosti a ten slouží účelům a nezadatelným zájmům společnosti. Vy jste postupně připravováni rodiči, učiteli, kněžími a celým vaším výchovným systémem, abyste měli určitý druh mysli. A celý svůj život pak stále žijete prostřednictvím určitého druhu mysli. To je vypůjčený život – proto existuje tak mnoho bídy na světě, protože nikdo nežije autenticky, nikdo nežije svůj život, sám podle sebe, ale jednoduše sleduje řád, který mu byl implantován.
   Bertrand Russell se o to velmi snažil a napsal knihu: „Proč nejsem křesťan“. Avšak v dopise svému příteli napsal: „I když jsem napsal tuto knihu a i když nevěřím, že jsem křesťan – odhodil jsem tu mysl – ale hluboko, někde dole jsem se jednou sám sebe zeptal: ‚Kdo je největší člověk v historii?‘ Racionálně vím, že je to Gautama Buddha, ale nedokáži postavit Gautamu Buddhu nad Ježíše Krista. Toho dne jsem pocítil, že veškeré mé úsilí bylo marné. Stále jsem křesťan. Vím racionálně, že Ježíš Kristus nesnese srovnání s Gautamou Buddhou, ale to je pouze racionální. Emocionálně, sentimentálně nedokážu postavit Gautamu Buddhu nad Ježíše Krista. Ježíš Kristus zůstává v mém podvědomí a stále ovlivňuje mé postoje, mé přístupy, mé chování. Svět si myslí, že již nejsem křesťanem, ale já vím – a zdá se to být obtížné, zbavit se této mysli – že oni ji vykultivovali s takovým ostrovtipem a s takovou dokonalou zručností.“
   Je to velmi dlouhý proces. Nikdy o tom neuvažujete, člověk žije nanejvýš tak kolem pětasedmdesáti let. Dvacet pět let je ve škole, na univerzitách. Třetina života je zasvěcena kultivaci určitého druhu mysli a Bertrand Russell neuspěl, protože neměl žádnou znalost toho, jak se toho zbavit. On bojoval, ale tápal v temnotě.
   Jsou určité metody meditace, které vás mohou odvést od mysli, a pak je velmi snadné, chcete-li ji odhodit. Ale bez toho, že byste se nejdřív neoddělili od mysli, by nebylo možné ji odhodit. Kdo by měl odhodit koho?
   Bertrand Russell bojuje polovinou mysli s druhou polovinou, jedna polovina mysli bojuje s druhou polovinou mysli a obojí jsou křesťanské a to je nemožné. A nyní je to prokázáno i vědecky.
   Jeden z nejdůležitějších vědeckých příspěvků pochází od Delgáda. On nalezl sedm set center v mozku. Každé centrum je schopno obsahovat bezmezné množství znalostí, je to něco jako magnetický záznam a jeho experimenty jsou velmi šokující, protože on se dotýká určitých center v mozku elektrodou a ten člověk začíná hovořit. Dá tu elektrodu pryč a člověk přestane, přiloží elektrodu zpět na totéž centrum a člověk začne opět hovořit od začátku.
   Delgádo sám nebyl schopen přijít na to, jak se tato páska obrací, protože ten člověk vždycky začínal od začátku a nezáleželo na tom, kde jej zanechal. To není tak, že by začínal z místa, kde jste ho zanechali, je to určitý automatický proces v mozku, který bude objeven, a nějakou elektrodu bude možno implantovat do mozku trvale. A může být ovládán na dálku, i na velkou vzdálenost.
   Delgádův mechanismus je vědecký, avšak společnost provádí totéž tím, že implantuje ideje, je to stará metoda vozu taženého býčky. Trvá to velmi dlouho, dvacet pět let, ale není to všechno zcela zabezpečené proti narušení. Protože několik revolucionářů tomu uniklo a stále se rodí čas od času několik rebelů a to je dobře, že jsou zde lidé, kteří unikají zotročující struktuře společnosti, protože to jsou lidé, kteří mají pokročilejší znalosti, kteří spustili celý vědecký pokrok a kteří mění všechny předsudky.
   Ale společnost si jednoduše přeje, abyste byli některou kopií, ale nikdy ne originálem. Používaná strategie je vytvořit ve vás mysl. A stále opakovat některé věci, a jestliže i lež se stále opakuje, tak se stane pravdou a zapomenete, že na začátku to byla lež.
   Adolf Hitler začal lhát Němcům a začal jim říkat, že veškerá bída jejich země byla způsobena Židy. Je to taková absurdní věc, jako kdyby někdo říkal, že veškerá bída nějaké země je způsobena bicyklem, takže jestliže zničíme kola, bída zmizí. Ve skutečnosti Židé byli páteří Německa, vytvořili veškeré bohatství v Německu a neměli žádnou národnost. Jestliže neměli žádnou národnost, tak byli národností země, ve které žili. Neměli žádnou jinou možnost ve svých myslích, takže nemohli zradit a dělali všechno, co dělal jakýkoli jiný Němec, pro blaho země.
   Avšak Adolf Hitler ve své autobiografii píše: „Nezáleží na tom, co říkáte, protože neexistuje nic takového jako pravda, pravda je lež, která se opakovala tak často, že jste zapomněli, že je to lež.“ Podle něho jediný rozdíl mezi pravdou a lží je to, že lež je čerstvá a pravda je stará, jinak v tom není žádný rozdíl.
   A zdá se, že něco hlouběji pochopil, protože například křesťanství, hinduismus, islám, tři náboženství, opakují svým dětem „existuje Bůh“. Džinismus, buddhismus, taoismus, tři další náboženství, říkají „není žádný Bůh“. První skupina tří náboženství má určitou mysl. Jejich celý život je naplněn ideou Boha, pekla, nebe a modlitbou. Druhá skupina tří náboženství nemá žádné modlitby, protože zde není nikdo, ke komu se modlit, není tu Bůh a nezůstává zde ani ta vlastní otázka.
   Dnes je polovina světa komunistická, oni nevěří dokonce ani na duši člověka a každému děcku se neustále říká, že člověk je jen hmota. Když člověk zemře, tak jednoduše zemře a nic nezůstane, není zde žádná duše, vědomí je pouze vedlejší produkt. Nyní polovina lidstva toto opakuje jako pravdu.
   Adolfa Hitlera nemůžete obviňovat z toho, že to, co říkal o lži, by bylo absolutně absurdní. Zdá se, že v tom něco je. Opakujete-li lidem cokoli, oni pomalu, pomalu tomu začnou věřit.
   A jestliže by to bylo opakováno po několik století, pak by se to stalo dědictvím.
   Vaše mysl není vaše a vaše mysl není mladá. Je stará celá staletí, je tři tisíce let stará, pět tisíc let stará.
   A proto se také každá společnost bojí každého, kdo zpochybňuje mysl.
   A to je také můj zločin, že ve vás vyvolávám pochybnosti o vaší mysli. Chci, abyste pochopili, že to není vaše mysl a vaše hledání by mělo vést vaši vlastní mysl. Být pod vlivem někoho jiného znamená být psychologicky otrokem a život není pro otroctví, je pro ochutnání svobody.
   Existuje něco jako pravda, ale s touto myslí to nikdy nemůžete poznat, protože tato mysl je plná lží, které byly opakovány století za stoletím. Můžete nalézt pravdu, dáte-li mysl úplně stranou a podíváte se na existenci čerstvýma očima jako novorozené děcko; potom cokoliv, co zakoušíte, je pravdou. A zůstanete-li neustále bdělí a nedovolíte-li jiným, aby se vměšovali do vašeho vnitřního růstu, přijde okamžik, kdy budete naladěni na existenci a zajedno s existencí. Pouze tato zkušenost je náboženskou zkušeností.
   Není židovská, není křesťanská, není hinduistická. Jak by nějaká zkušenost mohla být židovská, hinduistická nebo muslimská? Nejeví se vám to směšným? Jíte něco a říkáte, že je to lahodné – a je to křesťanské, hinduistická nebo buddhistické? Ochutnáváte něco a říkáte, že je to sladké – ale je to snad komunistické? Je to materialistické nebo duchovní? Tyto otázky jsou nesmysl. Jednoduše je to sladké, je to jednoduše lahodné.
   Pociťujete-li bezprostředně existenci bez jakéhokoli prostředníka, bez jakékoli mysli, kterou by vám dal někdo jiný, ochutnáváte něco, co vás transformuje, co přináší osvícení, probuzení, co vás dovede k nejvyššímu vrcholu vědomí.
   Není většího naplnění.
   Není většího uspokojení.
   Není hlubšího uvolnění.
   Přišli jste domů, život se písní, tancem, oslavou mění v radostný a takovýto život nazývám náboženským.
   Mít svou vlastní mysl ve světě je to největší bohatství, kterého lze dosáhnout.
   Ale žádná společnost to nedovoluje, každá společnost vás udržuje v chudobě. Na váš účet! Každá společnost a zvláště pak ti, kteří jsou u moci, ať již pomocí peněz nebo politiky, pomocí náboženství nebo pomocí znalostí. Ti, kdo jsou u moci, ať již z jakéhokoli důvodu, si nepřejí, abyste měli svou vlastní mysl. Bylo by to nebezpečné pro jejich zájmy. Nechtějí člověka, ale ovci, nechtějí individuality, ale dav, který má vždy potřebu nějakého vedení, který stále potřebuje, aby se mu říkalo, co má dělat a co nemá dělat, který nemá svou vlastní mysl, svůj vlastní vhled, své vlastní vědomí a který je stále závislý.
   Strach z odlišnosti – být cizím, být outsiderem – je tentýž. Z jednoduchého důvodu. Žádná společnost nebude mít odvahu vás přijmout, protože ona společnost nevytvořila vaši mysl a nemůže vám pak věřit, že byste ji vždy poslouchali a že byste nikdy neměli námitky k čemukoliv anebo že byste nevytvářeli pochybnosti o čemkoliv anebo že byste nebyli skeptičtí.
   Například v Indii je kráva uctívána jako matka. Kdokoliv, kdo nebyl vychován jako hinduista, bude skeptický a bude říkat: „To je nesmysl.“ A to není ještě všechno. Hinduisté dělají něco, co nikdo nemůže ani pochopit… pijí moč krávy, protože je svatá, jedí její trus, protože je svatý, a netýká se to jenom venkovanů anebo nevzdělaných lidí. V ášramu Mahátma Gándhího byl jeden člověk, byl to profesor, který se šest měsíců živil pouze močí a trusem krav. Nejedl nic jiného, ani nepil nic jiného a Mahátma Gándhí ho uctíval jako světce.
   Nyní se na mě hinduisté zlobí, já však nemohu přijmout takovou hloupost, že by něco takového mohlo učinit někoho svatým. To prokazuje pouze to, že takový člověk byl idiot. Avšak Mahátma Gándhí byl politik a nebyl světec. Kdyby byl světec, tak by také byl řekl, že je to nesmysl, že není možné stát se svatým tím, že budete jíst trus krávy, ale byl to politik a vystupoval jako světec a říkal, že tento člověk je svatý, a tak uspokojil celou indickou společnost a stal se vůdcem všech hinduistů.
   Kdo nebyl vychován jako hinduista, to nebude moci přijmout.
   Takže se jedná o jakýkoliv odklon od norem kterékoli společnosti… Existuje mnoho lidí, které nazýváme blázny a oni nejsou blázni. Oni jednoduše nesouhlasí s vaším bláznovstvím, mají své vlastní soukromé bláznovství. Vy máte kolektivní bláznovství. Například: Jestliže všech 400 milionů hinduistů přijme bez jakéhokoli zpochybnění a dotazování se ideu, že pití kravské moči z vás udělá svatého, a někdo by začal pít moč koně, byl by blázen. Říkám jen, že on je soukromě blázen a vy jste kolektivně blázny. V obou případech jde o blázny. Ale měl bych raději onoho člověka než kolektivní bláznovství. Přinejmenším on měl odvahu udělat něco individuálně sám o sobě. V očích všech hinduistů bude blázen, ale oni ve své mysli se nebudou na sebe dívat jako na blázny.
   Žádná společnost nechce cizince, někoho z venku, outsidery.
   Proč se mě celý svět bojí?
   Nejsem terorista, nedělám bomby a nezabíjím lidi, jsem nenásilnou osobou, ale oni jsou spíše schopni přijmout teroristy…
   V Německu k tomu skutečně došlo. Ve stejné době, kdy mi odmítli vstup do Německa a vydali prohlášení, že jsem nebezpečný člověk a že mi nesmí být uděleno vstupní vízum do Německa, dovolili všem teroristickým skupinám z Evropy, aby tam měly svou světovou konferenci.
   Prostě to bylo nepředstavitelné. Všechny teroristické skupiny, které zabíjejí lidi, unášejí letadla, kladou bomby na velvyslanectví a unášejí lidi, tam mohly mít svou mezinárodní konferenci, a mně nebylo dovoleno, abych byl čtyři týdny v zemi jako turista. Tito teroristé nemají mysl, která se liší od mysli společnosti. Je to velice podivný jev.
   Pohlédnete-li do psychologie této věci, zjistíte, že je to jednoduché. Všichni ti teroristé, kteří měli konferenci v Německu, byli přijatelní. Měli tutéž mysl, tutéž politiku. Náleželi k téže prohnilé společnosti, ale mně nemohl být dovolen pobyt. O mně si myslí, že bych mohl zkazit lidi.
   Totéž odsouzení bylo i proti Sokratovi – že kazí lidi. A vše, co Sokrates dělal, bylo, že učil lidi, aby měli svou vlastní mysl. Všichni velcí mistři po celá staletí dělali jediné: „Mějte svou vlastní mysl a mějte svou vlastní individualitu, nebuďte součástí davu, nebuďte jen pouhým kolečkem v tom celém mechanismu obrovské společnosti. Buďte individuální, buďte vlastní, žijte život svýma vlastníma očima, poslouchejte hudbu svýma vlastníma ušima.“
   My však neděláme nic svýma vlastníma ušima, svýma vlastníma očima, svou vlastní myslí, všechno se nám vštěpuje učením a my to následujeme.
   Pro prohnilé společnosti je odchylka nebezpečná.
   Zvláště na Západě, kde nikdy neexistovala žádná idea osvícení, je to ještě výraznější, protože osvícení jednoduše znamená jít za mysl, a půjdete-li za mysl, budete sami sebou. Západ nikdy nepodporoval ideu osvícení, ta je proti společnosti, proti náboženství a tím se nikdy neobtěžovali.
   Přemýšlejte o pravdě, která je dovolena. Proto na Západě filozofie vyrostla do největších rozměrů, ale je to stále jen „přemýšlení o pravdě“, je to jako když blázen přemýšlí o zdraví nebo slepec o světle. Ať se slepec snaží přemýšlet sebevíce o světle, může sice vytvořit obrovský systém, aby vysvětlil, co to je světlo, ale nebude to obsahovat nic, co by se podobalo světlu. Pro světlo potřebujete oči.
   Nemůžete přemýšlet o pravdě, protože přemýšlení bude prováděno vaší myslí, která je plná lží – nic než lži. Jak chcete přemýšlet o pravdě? Pravdu můžete nalézt, jen odsunete-li mysl stranou.
   Na Východě říkáme, že pravda je zkušenost ve stavu ne-mysli nebo ve stavu za myslí. Ale tato idea nikdy neexistovala na Západě. To vám i osvětlí jednu věc. Filozofie je západní, na Východě nebylo nic, co by se podobalo filozofii. Je to velmi podivné. Východ je starší nejméně o deset tisíc let, ale není tam žádná filozofie a to, co se nazývá východní filozofie, je jen chybný název.
   Na Východě se to nazývá daršan. Daršan znamená ‚vidět‘. To nemá nic společného s myšlením. Musel jsem proto razit své vlastní slovo, nazývám to filosia jako protiklad k filozofii, protože filozofie znamená myslet a filosia znamená lásku k vidění, filozofie znamená lásku k myšlení. Ale jaký je předmět myšlení.
   Aby bylo možno vyhnout se nebezpečí, že by se lidé dostali za mysl a stali se tak nebezpečnými pro společnost, bylo třeba vytvořit náhražku – hračku a to je filozofie.
   Žádný filozof nedojde k tomu, že by něco zakusil, žádný filozof se nestane osvíceným nebo probuzeným, zůstane na téže půdě, jako jste vy, právě tak nevědomý, jako jste vy.
   Daršan, filosia je zcela odlišný přístup, je to sledování vaší mysli, nikoli myšlením, ale tím, že se stanete pozorovateli mysli a že vytvoříte určit odstup mezi sebou a svými myšlenkami. Jen takto je uvidíte, jako byste byli na kopci a celá mysl a její dopravní ruch by byl dole v údolí. A pak přijde okamžik, kdy myšlenky začínají mizet, protože jejich život spočívá v identifikaci s nimi. Jejich život je život parazita, odsávají vaší krev. Jestliže jste vzdáleni a nedodáváte žádnou výživu svým myšlenkám, začnou se scvrkávat a odumírat. A až již nebudou žádné myšlenky kolem vás, ale zůstane jen nezměrné ticho, obrovské nic, pouze jen ten, kdo to pozoruje, a nezůstane zde nic, co by bylo možno pozorovat, to je okamžik, kdy jste osvobozeni od pout mysli, a to je okamžik, kdy začínáte nový život.
   Ale můžete se lidem jevit jako blázen, protože od tohoto okamžiku vaše chování bude odlišné. Od tohoto okamžiku budete mít originalitu, nebudete moci již být součástí davu a lidé si o vás budou myslet, že se s vámi stalo něco divného. Je to podivné, lidé se mýlí, ale jistým způsobem nejsou divní. Půjdete-li do společnosti slepců s očima, nikdo nebude věřit, že máte oči, musí to být jen nějaká bláznivá iluze: protože oči přece neexistují, nikdo nemá oči, jak byste je mohl mít vy?
   Osvícený člověk na Západě bude odsouzen jako blázen.
   A lidé, kteří jsou blázni na Západě, jsou blázni, protože jste vytvořili tolik napětí a úzkosti a obav a dali jste lidem takovou prohnilou mysl, že to nedokáží zvládnout. A tak přichází okamžik, kdy se to vše zhroutí, kdy se mysl zhroutí a upadne pod mysl, a proto je psychoanalýza západním jevem.
   Na Východě neexistuje žádná paralela k psychoanalýze, na Východě jsme se snažili proniknout, prolomit, nikoli zhroutit. Průlom vás vynese nad mysl a zhroucení vás jednoduše zatáhne pod lidskou úroveň, ale za to je rovněž zodpovědná společnost. Dává vám příliš mnoho ambicí, které není možné naplnit, dává vám příliš mnoho touhy po penězích, po moci, která nemůže být naplněna. Učí vás pouze, jak se stále šplhat po žebříku úspěchu výše a výše a být rychlými, protože máte pouze krátký život a je toho třeba vykonat velmi mnoho.
   Nezbývá zde žádný čas pro život, žádný čas pro lásku, žádný čas pro radost a prožívání. Lidé stále odkládají všechno, co má nějaký smysl. Až zítra se budou smát, dnes je třeba shromažďovat peníze, více peněz, více moci, více věcí, více všelijakého harampádí. Zítra budou milovat, dnes není čas. A to zítra nepřijde nikdy. A jednoho dne seznají, že jsou obklopeni všemi různými druhy předmětů a haraburdím, obtíženi penězi a že se dostali až na vrchol žebříčku a že není již kam dál jít kromě toho, že skočí do jezera.
   A nemohou to ani říci jiným lidem: „Nesnažte se a neusilujte o to, vylézt sem, tady nic není,“ protože by to působilo hloupě. Když jste se stali prezidentem země a říkáte: „Zde není nic, o něco takového se nestarejte. To je jen žebřík, který nikam nevede.“ A tak stále pokračují v tom, že předstírají, že něčeho dosáhli, že něco nalezli, ale hluboko dole jsou prázdní, beze smyslu a promrhali celý svůj život.
   Jestliže se pod takovým tlakem zhroutí, tak je za to zodpovědná společnost. Společnost způsobuje, že se lidé zblázní.
   Na Východě nenaleznete tak mnoho bláznů, tak mnoho lidí, kteří by páchali sebevraždy, a Východ je chudý, tak chudý, že lidé si nemohou dopřát ani jedno jídlo denně. Matematicky by měli páchat daleko víc sebevražd a mělo by zde být daleko více bláznů, ale nikoli, oni se nezblázní a nepáchají sebevraždy. Zdá se, že jsou do jisté míry spokojeni, protože ambice není součástí mysli, kterou jim dala společnost. Jejich společnost jim rovněž dává ambice, ale pro ten druhý svět. Ne pro tento svět, tento svět je zatracen.
   Snažte se to pochopit. Jejich společnost jim dává rovněž ambice, ambice dosáhnout ráje, realizovat Boha, ale tato ambice je proti ambicím tohoto světa. „Zřeknout se tohoto světa zde není nic jiného než stíny. Je to iluze.“ A protože po celá tisíciletí byli učeni, že je to iluze, že nemá cenu se o to starat, tak proč nehledat skutečné věci. A tak oni se nezblázní. V největší chudobě, v nemoci, ve smrti u nich nenajdete napětí, úzkost a nepotřebují vůbec psychoterapii.
   Psychoterapie je absolutně západní, je to potřeba západní mysli, protože západní mysl nejdříve vytváří všechny druhy přání a ambicí, které dříve nebo později se zhroutí. Potom přijde psychoterapie a to je dnes nejlépe placená profese. A nejpodivnější věc je, že mezi psychoterapeuty je mnohem více sebevražd než v jiných profesích. Dvakrát tolik než v ostatních profesích. A psychoterapeuti se zblázní rovněž dvakrát častěji než je tomu u jiných zaměstnání. A to jsou lidé, kteří mají pomáhat ostatním lidem, aby byli zdraví! Je to opravdový zmatek.
   Je možné to očistit, je to jednoduše otázka pochopení, že mysl, kterou máme, není schopna setkat se s realitou, protože realita je současná a mysl je dva tisíce let stará. Ta mezera je příliš veliká a mysl selhává v tomto setkání s realitou. Mysl musí jít s realitou krok za krokem, nesmí pokulhávat a to je možné, jen má-li každý, každá individuální osoba svou vlastní mysl a svou vlastní individualitu.
   Jsem v zásadě individualista, protože pouze jedinec má duši. Žádná skupina si nemůže činit nárok na duši, jsou to jen mrtvá uspořádání. Pouze jedinec je živým jevem. Musíme pomoci žijícímu jevu, aby byl současný a aby zůstal současný, protože co je současné dnes, nebude současné zítra. Musíte se naučit plynout, v každém okamžiku, s existencí jako řeka. Zemřít v každém okamžiku, zemřít minulosti a znovu se narodit v každém okamžiku znovu.
   Dokud toto se nestane vaším náboženstvím, budete v obtížné situaci a vaše společnost bude v potížích.
   Za psychologií – Hovory v Uruguayi 
   Sezení 39, 1. května 1986
 

5. Osobnost – vaše maska ve společnosti
   Bhagvane,
   má skutečně cenu věnovat energii na zlepšování své osobnosti?
  
   Poslouchal jste mě vůbec? Já neustále říkám, že osobnost má být odhozena, abyste nalezli svou individualitu. Zdůrazňoval jsem stále, že osobnost nejste vy, je to maska, kterou na vás vložili lidé. Není to vaše autentická realita, není to vaše původní tvář. A vy se mě ptáte: „Má to opravdu význam, věnovat energii na zlepšování své osobnosti?“
   Věnujte energii na zničení své osobnosti, vynaložte energii na objevení své individuality a zcela jasné rozlišujte. Individualita je to, co si nesete od svého vlastního zrození, individualita je vaše esenciální bytí a osobnost je to, co z vás udělala společnost, je to to, co si přáli z vás učinit.
   Žádná společnost, až do současnosti, nebyla schopna dát svobodu svým dětem, aby mohly být samy sebou. Zdá se to být riskantní, mohly by se totiž stát rebely, nemusely by následovat náboženství svých praotců, mohly by si myslet, že velcí politikové nejsou skutečně velcí, nemusely by věřit ve vaše morální hodnoty a nalezly by své vlastní morální hodnoty, nalezly by svůj vlastní životní styl, nebyly by replikami, neopakovaly by minulost, byly by to bytosti budoucnosti.
   Toto vzbudilo strach, že by mohly jít jinou cestou, a tak dřív než by sešly z cesty, se jim každá společnost snaží dát určitý směr, jak žít, určitou ideologii – co je dobré a co je špatné, určité náboženství, určité posvátné spisy. To jsou způsoby, jak vytvořit osobnost, a osobnost funguje jako vězení a vy mi říkáte, že chcete zlepšit tuto osobnost – jste svůj vlastní nepřítel?
   Ale nejste to pouze vy. Miliony lidí na světě znají pouze svoji osobnost, nevědí, že je zde ještě něco víc než jen osobnost. Zcela zapomněli sami na sebe a zcela zapomněli dokonce i na způsob, jak se dostat k sobě samým. Všichni se stali herci, pokrytci. Stali se loutkami v rukách kněží, politiků, rodičů a dělají věci, které nikdy nechtěli dělat, a nedělají věci, které by si přáli dělat.
   Jejich život je rozdělen na takové diametrálně protikladné cesty, že se nikdy nemohou dostat do klidu a míru. Jejich přirozenost se bude prosazovat znovu a znovu a nenechá je v míru a jejich takzvaná osobnost to bude stále potlačovat a bude to stlačovat dolů do podvědomí. Tento konflikt rozděluje vaši energii a rozdělený dům nevydrží dlouho.
   Toto je celá bída lidských bytostí. Proč není více tance, více písní, více radosti. Lidé se příliš zabývají válkou v sobě samých, že již nemají energii a nemají čas dělat cokoliv jiného kromě toho, že bojují sami se sebou. Je to jejich senzualita, se kterou musí bojovat, jejich sexualita, se kterou musí bojovat, jejich individualita, se kterou bojují, jejich originalita, se kterou bojují. Musí bojovat pro něco nebo za něco, nebo za to, čím nechtějí být, co není součástí jejich přirozenosti, co není jejich osudem.
   A tak mohou po nějakou dobu předstírat a být falešnými, ale to skutečné se bude opět prosazovat. Jejich celý život bude pokračovat nahoru a dolů a nebudou schopni poznat, kým skutečně jsou, potlačující nebo potlačovaný, utlačovatel nebo utlačovaný. Ať dělají cokoliv, nemohou zničit svou přirozenost. Mohou ji samozřejmě otrávit, mohou samozřejmě zničit její radost, mohou zničit její tanec, mohou zničit její lásku, mohou učinit ze svých životů zmatek, ale nemohou zničit svoji přirozenost úplně a nemohou ani zcela odhodit svou osobnost, protože jejich osobnost nese v sobě jejich praotce, jejich rodiče, jejich učitele, jejich kněze, celou minulost. Je to jejich dědictví, ke kterému lnou.
   Mé celé učení je, nelněte k osobnosti, ta není vaše a nikdy nebude vaše, dovolte své přirozenosti plnou svobodu a respektujte sami sebe, buďte hrdi na to, že jste sami sebou, ať jste cokoliv. Mějte nějakou důstojnost. Nebuďte zničeni mrtvými.
   Lidé, kteří jsou již mrtví, po tisíciletí sedí na vaší hlavě. Oni jsou vaší osobností a vy byste je chtěl zlepšovat? Tak si přivolejte ještě několik dalších mrtvých! Je třeba propátrat hroby a vynést si ještě více koster a obklopit samy sebe všemi možnými druhy koster. Budete respektováni společností, budete ctěni, odměňováni, budete mít velkou prestiž, budou si myslet, že jste svatí. Ale budete-li žít s mrtvými, obklopeni mrtvými, nebudete schopni se smát, bude to nemístné, nebudete schopni tančit, nebudete schopni zpívat, nebudete schopni milovat.
   Osobnost je mrtvá věc, odhoďte ji, jediným pohybem, ne po částech, ne pomalu, dnes kousek a potom zítra kousek, protože život je krátký a zítřek není jistý.
   Falešné je falešné, zbavte se toho úplně.
   Každá skutečně lidská bytost musí být rebelem. Rebelem proti komu? Proti své vlastní osobnosti.
  
   Jeden Američan japonského původu chodil po dlouhou dobu k jednomu Řekovi do restaurace, protože objevil, že tam dělají speciální, velice dobrou smaženou rýži. Každý večer, když přišel do restaurace, objednal si „flied lice“. To samozřejmě způsobilo, že majitel této řecké restaurace se téměř válel smíchy po zemi. Občas pozval dva nebo tři přátele, kteří stáli kolem něho, aby slyšeli, jak tento zákazník si objednává „flied lice“. Nakonec hrdost tohoto zákazníka byla tak uražena, že začal navštěvovat speciální jazykové kurzy, aby správně vyslovoval „fried rice“. A hned příště, když přišel do restaurace, řekl perfektně: „Prosil bych fried rice.“ Neschopen uvěřit svým uším, majitel restaurace pravil, „Mohl byste to, pane, ještě opakovat?“ A tento člověk opakoval: „Slyšel jste dobře, co jsem říkal, vy flucking Gleek!“ (Jde o slovní hříčku, fried znamená smažený, opékaný, kdežto flied je od slova fly létat, rice je rýže, naproti tomu lice jsou vši, tedy asi ‚smažená rýže‘ a ‚létané vši‘ – v nadávce se však již opět objevuje stejná chyba ve výslovnosti – pozn. překl.)
   Jak dlouho to můžete ještě předstírat? Realita dříve nebo později vyjde na povrch a je lepší, vyjde-li dříve.
   Není zapotřebí zlepšovat svou výslovnost. Jednoduše odhoďte celou osobnost a buďte sami sebou, ať již to vypadá jakkoliv syrově, jakkoliv divoce na začátku, brzy to získá svoji graciéznost, svoji vlastní krásu.
   A osobnost… Můžete pokračovat v tom, že ji budete leštit, ale je to jen leštění mrtvé věci, která nejen zmaří váš čas, vaši energii, váš život, ale i lidi, kteří jsou kolem vás. Vzájemně se všichni ovlivňujeme. Dělají-li všichni něco, vy to rovněž začnete dělat. Život je velice nakažlivý, každý zlepšuje svou osobnost. A to je i důvod, proč tato idea vznikla ve vaší mysli.
   Ale moji lidé to nedělají, moji lidé nejsou stádo, není to masa. Respektují sami sebe a respektují i jiné. Jsou hrdi na svou svobodu a chtějí, aby každý byl též svobodný, protože jejich svoboda jim dala mnoho lásky a mnoho graciéznosti. Chtěli by, aby každý na světě byl svobodný, milující a plný graciéznosti.
   To je možné, pouze jestliže jste originální – ne něco, co by bylo složené, ne něco falešného, ale něco, co roste uvnitř vás, co má kořeny ve vašem bytí, co kvete ve správnou dobu. A mít své vlastní květy je jediným osudem. Je to jediný smysl života.
   Osobnost však nemá kořeny, je plastiková, falešná. Odhodit ji není těžké, chce to jen trochu odvahy a já cítím, že každý z tisíců lidí má toto potřebné množství odvahy, pouze ji lidé nepoužívají. Jakmile jednou začnete používat svoji odvahu, zdroje, které dosud spaly, se stanou aktivní a budete schopni mít více odvahy a být většími rebely.
   Stanete se revolucí sami v sobě.
   Je radost vidět člověka, který se sám v sobě stal revolucí, protože naplnil svůj osud. Transformoval obyčejnou masu, spící dav.
   Zlatá budoucnost 
   Sezení 1, 19. dubna 1987
   

Část II 
Hranice západní psychologie a psychoterapie
   „Meditace je největším nebezpečím pro psychology. Musí trvat na tom, že není nic za myslí, protože jestliže by bylo něco za myslí, jejich celý systém by se zhroutil.“
   Z knihy: Za hranicí osvícení
   

1. Psychologie je fikce: Rajčata studují rajčata
   Člověk, který je v mysli, nemůže být objektivním ve vztahu k této mysli. Je to, jako by blázen vypracovával studii na téma bláznovství. Zdánlivě se to zdá být logické, protože blázen může dělat studii na téma bláznovství, ale ve skutečnosti tomu tak není. Pouze ten, kdo je zdravý, může pohlížet na dimenze mentálních poruch objektivně. Blázen není schopen vidět a pochopit nic.
   Stejná situace se týká mysli. Člověk je v mysli a snaží se vytvořit psychologii, ale to je nemožný úkol. Může vytvořit pouze fiktivní psychologii. Proto existuje tak mnoho psychologií, jinak by přece stačila pouze jedna psychologie, právě tak jako může být jen jedna fyzika a pouze jedna chemie. Nemohly by být psychologické školy, které by stály proti sobě, které by se dohadovaly, které by se spolu vzájemně přely a které by se snažily prokázat, že jejich psychologie je pravdivá.
   Sigmund Freud neznal nic za myslí a to mu dalo právo studovat mysl. Je do ní ponořen, je v ní. Kdo je schopen to pochopit? Pochopení přichází vždycky z té druhé strany. Je tu zapotřebí určitý odstup. Takže cokoliv on vytváří, je krásná fikce a jeho vlastní žáci začali vytvářet své vlastní fikce. Alfréd Adler vytvořil další fikci, Carl Gustav Jung vytvořil ještě další fikci. Ty všechny jsou irelevantní. Nikdo nemůže prokázat, kdo má pravdu, protože všechny se nějak mýlí, a to z jednoduchého důvodu, že když žijete v mysli, nemůžete na ni pohlížet s odstupem, což je základní vědecká metoda.
   Jestliže studujete rajčata, je k tomu zapotřebí jedno: abyste nebyli rajče. Můžete být cokoliv jiného. Stav probuzeného člověka je stav za myslí, on může vidět z vrcholu kopce do hlubokých údolí mysli. Vrchol kopce je plný slunečního svitu. Jeho vize je jasná, nemá předsudky, nemá žádné předem připravené ideologie. Nechal je daleko v údolí, kde každý je bigotní, každý byl nějak podmiňován, každý je buďto křesťan nebo hinduista, muslim nebo buddhista anebo třeba komunista.
   Každý se identifikoval s určitou ideologií a ztratil jasnost vidění. Je pokryt mraky a dívá se skrze ně a všechno se pak stává převráceným.
   Sigmund Freud obrátil všechno na sex. To není pravdivé, všechno není sex. Sex je jedna z nejpodstatnějších částí života, ale všechno není sexem. Ale při svém způsobu vidění si zabarvil brýle na očích. Cokoliv viděl, překládala jeho mysl okamžitě do nějakého sexuálního symbolu.
   Kdyby tady viděl tyto tři pilíře, tak budou falické. Seděli jste u těchto pilířů a nikdy vás nenapadlo, že by to byl falický symbol, že to reprezentuje mužskou touhu mít dlouhé pohlaví.
   Ale takovéto dlouhé pohlaví by musel člověk vozit na náklaďáku! A co by se stalo s ženou? Nemohl by ani žádnou ženu svádět, protože by byl připoután k tomu náklaďáku.
   Všechno, plnicí pero, tužka, všechno je falické. Jeho způsob vidění je tím zastíněn. Je příliš sexuální, příliš mnoho je tam potlačeno. Jeho potlačování vytvářelo dým a ten se dostával do jeho spisů. To není psychologie, to je psychopatologie.
   Základním požadavkem je jít za mysl, protože pouze pak můžete vidět funkci mysli, subtilní aktivitu mysli, nejtemnější kouty mysli. Z vrcholku kopce ne-mysli je vám k dispozici celé údolí a vy jste jednoduše svědkem, jste objektivním svědkem.
   A tedy pouze Buddha může vytvořit autentickou psychologii, jinak zde budou pouze rozmanité školy psychopatologií. Ne-mysl není protiklad k mysli, ne-mysl je za myslí. Je to jasnost, ticho, které vám mohou dát nejhlubší vhled do mysli. Můžete pohlížet do všech vrstev mysli, ale toto je možné pouze z toho nejvyššího vrcholku.
   A protože pak již nejste ve zmatku mysli, nejste stísněni svou myslí, dostali jste se za hranice a můžete nejen vidět svou mysl, ale můžete i vidět mysl jako takovou. A pokud mysl jako taková nebude poznána, psychologie zůstane pouze fiktivní hrou.
   Od pout ke svobodě 
   27. října 1985
 

2. Terapie: Odnaučit se nepřirozenému
   Bhagvane,
   je účelem terapeutických skupin dovést účastníky k jejich přirozenému sebe sama?
  
   Účelem terapeutických skupin zde v ašramu není dovést účastníky k jejich přirozenému sebe sama – vůbec ne. Účelem těchto terapeutických skupin je dovést vás k bodu, odkud můžete vidět svou nepřirozenost. Nikdo vás nemůže dovést k vašemu přirozenému sebe samo. Nemůže existovat žádná metoda, žádná technika, žádný nástroj, který by vás přivedl k vašemu přirozenému sebe samo, protože všechno, co budete dělat, vás bude činit více a více nepřirozenými.
   Co je tedy účelem terapeutické skupiny? Jednoduše vedou vás k tomu, že si uvědomujete nepřirozená schémata, která jste zahrnuli do svého bytí. To vám pomáhá spatřit nepřirozenost svého života, to je vše. Když to spatříte, začne se to rozplývat. Spatřit to znamená to i zrušit, protože jakmile jste jednou spatřili něco nepřirozeného ve svém bytí, nemůžete v tom již déle setrvávat. A uvidíte-li něco nepřirozeného, pocítíte také to, co je přirozené – ale to je nepřímé, to je vágní, to není jasné. Jasné je to, že jste spatřili, že něco nepřirozeného je ve vás. Tím, že uvidíte nepřirozené, můžete pocítit přirozené. Když vidíte nepřirozené, nemůžete to již déle podporovat. Existovalo to proto, že jste to podporovali – nic nemůže existovat bez vaší podpory, je k tomu zapotřebí vaší spolupráce.
   Spolupracujete-li, tak to existuje. Nepřirozené nemůže existovat bez vaší spolupráce. Odkud by to bralo energii? Přirozené může existovat bez vaší spolupráce, ale nepřirozené nemůže. Nepřirozené potřebuje neustálou podporu, potřebuje neustálou péči, potřebuje to neustálé ovládání. Jakmile jste jednou spatřili, že toto je nepřirozené, vaše sevření se začne uvolňovat. Vaše pěst se otevře svým vlastním tempem.
   Terapeutická skupina není nástrojem, jak otevřít vaši pěst. Je zde pouze, aby vám pomohla spatřit, že to, co děláte, je nepřirozené. Při vlastním spatření dojde k transformaci.
   Ptáte se: „Je účelem terapeutických skupin dovésti účastníky k jejich přirozenému sebe samo?“
   Ne, toto není účelem. Účelem je jednoduše vás dovést k tomu, abyste si uvědomili, kde jste a co jste učinili sami se sebou – jakou škodu jste si neustále dělali a stále ještě děláte, jaká zranění činíte svému bytí. Na každé z těchto ran je váš podpis – to je účelem takových skupin. Učinit vás bdělými a uvědomit si své podpisy. Je to vámi podepsáno – a nikdo jiný to neučinil. Všechny ty řetězy, které máte kolem sebe, jsou vytvořeny vámi. Vězení, ve kterém žijete, je vaší vlastní prací. Nikdo vám to nezpůsobil.
   Spatříte-li, že: Já sám si vytvářím své vlastní vězení,“ jak dlouho pak budete moci v tom ještě pokračovat? Jestliže chcete žít v tom vězení, to je jiná záležitost – ale nikdo by nechtěl žít ve vězení. Lidé žijí takto, protože si myslí: „Jiní vytvořili toto vězení, a co tedy můžeme dělat?“ A tak stále přenášejí odpovědnost na někoho jiného. Po celé věky nacházeli nové a odlišné nástroje, ale účel zůstává tentýž: hodit odpovědnost na někoho jiného.
   Budete se divit, jaké všemožné výmluvy se člověk snažil najít. Ve starých dobách si člověk myslíval: „Takto nás Bůh stvořil a tak odpovědnost je na Bohu – co my můžeme dělat? My jsme pouze tvorové a my jsme tací, jaké nás Bůh učinil. Musíme žít v této ubohosti, je nám to určeno.“
   A to byl trik. Vy se vyhýbáte vší odpovědnosti. Ale stává se, že když nějaký trik fungoval po velmi dlouhou dobu, stalo se z něho klišé a již nefunguje, lidé jsou tím přesyceni. Začínají hledat nové ideje, ale účel zůstává tentýž.
   Marx říká, že je to společnost, ekonomická struktura společnosti – vykořisťování, vykořisťovatelé, imperialisté, kapitalisté, to oni činí to zlo a oni jsou příčinou. Opět se tím vyhýbáte odpovědnosti. Tak co můžete dělat? Na vás je uvrženo otroctví, byli jste zuboženi. Pokud nepřijde revoluce, nic se nestane. A tak to můžete odložit na později.
   A ta revoluce nepřijde nikdy, dosud nenastala ani v Rusku, ani v Číně – nikde. Revoluce nikdy nepřijde, je to jenom odkládání. Člověk je ubohý v Rusku tak jako všude jinde. Závist je právě tak v Rusku jako všude jinde. Jsou právě tak v bažinách mysli jako kdekoli jinde. Hněv, násilí, vše je stejné… nic se nezměnilo.
   Freud říká, že je to vinou výchovy. Ve svém dětství jste byli špatně vychováni – co tedy můžete dělat? To se již stalo, nyní to nelze již odčinit. Při nejlepším to můžete přijmout a žít s tím. Nebo můžete pokračovat a marně s tím bojovat – ale žádná naděje zde není.
   Freud je jedním z největších pesimistů, který vůbec kdy žil. Říká, že pro člověka není vůbec žádná naděje, protože v dětství se utváří jeho schéma a že se utvoří navždy. A tak opakujete stále stejné schéma, opět odvrhnete odpovědnost, takže vaše matka je odpovědná. A matka si myslí, co můžu dělat? Moje vlastní matka je odpovědná a tak to jde stále dál.
   To jsou všechny ty nástroje, avšak účel je tentýž – rozmanité nástroje ke stejnému účelu. Jaký je účel? Sejmout odpovědnost z vašich beder.
   Skupinová terapie vám má pomoci si uvědomit, že ani Bůh není odpovědný, ani společnost není odpovědná a ani rodiče. Jestliže je vůbec někdo odpovědný, tak jste to jen vy. Skupinový proces buší na tento jednoduchý fakt, že jste to vy, kdo je odpovědný. A toto bušení má velký význam, protože jakmile jednou pochopíte: „Jsem to já, já sám činím sobě to špatné,“ pak se dveře otevřou, pak je naděje, potom je zde možnost.
   Revoluce je možná skrze odpovědnost, individuální odpovědnost. Můžete to transmutovat, můžete odhodit ta stará schémata. Ta nejsou vaším osudem, ale jestliže je přijmete jako svůj osud, pak se stanou vaším osudem. Je to všechno otázka, zda je podporujete nebo ne.
   Pamatujte, že já neříkám, že rodiče vám nic nezpůsobili. A neříkám ani, že společnost vám nic neučinila. Společnost toho učinila mnoho, rodiče toho učinili rovněž mnoho, vzdělání a kněží toho velmi mnoho učinili, ale přesto ten nejzazší klíč je ve vašich rukou. Můžete to odhodit, můžete odhodit celé podmiňování. Cokoliv oni učinili, můžete vymazat – protože vaše vědomí v nejhlubším jádru vždycky zůstává svobodné. To je účel terapeutické skupiny – dovést domů pravdu, že vy jste odpovědni.
   „Odpovědnost“ je nejdůležitější slovo v procesu skupinové terapie. Nikdo nechce přijmout odpovědnost, protože to bolí. Pouhé spatření toho bodu, „Já jsem příčinou veškeré své ubohosti“, velmi bolí. Jestliže někdo jiný je příčinou, člověk to může přijmout, je bezmocný. Ale jestliže já jsem příčinou té ubohosti, tak to bolí. Jde to proti egu, jde to proti pýše.
   Proto skupinová terapie je obtížný proces, těžký. Chcete uniknout ze skupinového setkání, z primární terapie. Proč chcete uniknout? Protože jste vždycky věřili, že jste naprosto v pořádku, že jste dokonale dobří – a ti ostatní vám nějakým způsobem škodí.
   Nyní se to vše musí změnit. Musíte všechno obrátit vzhůru nohama. Nikdo vám nečiní žádné příkoří. A i kdyby vám činil nějaké příkoří, tak by to bylo skrze vaši spolupráci, takže v konečné fázi vy jste zodpovědní, vy jste si to zvolili. Vy říkáte „Můj manžel mi ubližuje“ – ale vy jste si zvolili tohoto manžela. Ve skutečnosti jen tak vám může ubližovat. Vy jste si přáli, aby vám bylo ubližováno, a proto jste si zvolili právě tohoto manžela, právě tuto manželku.
   Podívejte se na lidi, kteří stále mění své manželky. Budete překvapeni, opět a opět nacházejí tentýž typ ženy. Je velmi obtížné nalézt tentýž typ ženy, ale oni ji naleznou. Během šesti měsíců si opět stěžují a jejich nářky jsou přesně tytéž.
   Vyměnili jste ženu, ale nezměnili jste svou mysl! Takže vaše volba zůstala stará, protože ten, kdo si volí, zůstal tím starým. To vám nepomůže, budete ve stejné pasti. Barva té pasti se může změnit, tkanivo té pasti se může změnit, ale ta past je zde a vy budete do ní opět a opět chyceni. A vznikne tatáž ubohost.
   Skupinová terapie je velikým procesem pochopení toho, co jste učinili sami sobě. A jestliže půjdete ještě hlouběji, dostanete se až tam, kam se nedostala ještě žádná skupinová terapie a ani primární terapie. Jen Buddha se dostal hlouběji. On říká: „Jestliže jste si zvolili určitý druh rodičů, pak je to rovněž vaše volba.“
   Pohlédněte na to takto. Miliony bláznivých lidí se milovaly, když jste se vznášeli a vstoupili do vznikajícího těla. Přesto jste si zvolili určitý pár, proč? Protože jste museli mít určitou ideu, je to vaše volba. A potom říkáte: „Moji rodiče mi ublížili.“ Tak proč jste si je zvolili? Potom vaše manželka, váš manžel… a myslíte si, že oni vám ublížili. Pak společnost – kdo vytvořil tuto společnost? Vy jste vytvořili tuto společnost! To nepřišlo jen tak z čista jasna.
   Žebrák na cestě se neobjeví jen tak z čista jasna. My jsme jej vytvořili. Přejete-li si být bohatými, někdo musí být žebrákem. A když vidíte žebráka, cítíte velkou lítost. Koho chcete oklamat? A přesto v sobě stále nosíte ideu stát se bohatým. Jestliže se chcete stát bohatým, někdo se stane žebrákem, jestliže se chcete stát někým, tak potom někdo jiný nebude schopen dosáhnout vaší slávy, vašeho slavného jména. Je to soutěživý svět. Nechcete války, ale jste násilní – ve všem jste násilní a přitom zatracujete války.
   Viděli jste pacifisty a jejich průvody? Jak násilně vypadají! Jejich hesla proti válce, jejich provolávání proti válce – dříve nebo později se průvod změní ve výtržnosti. Zapalují auta, ničí úřady a zapalují autobusy a vlaky a napadají policii – a to přišli, aby protestovali proti válce! Co se nyní děje? Tito lidé jsou násilní lidé; válka je jen výmluva. Jejich protest není nic jiného nežli vyjádření násilí. Oni se nezajímají o válku, používají ji jen jako záminku.
   Tato společnost je vytvořena vámi, a vy pak říkáte, že společnost je odpovědná.
   Nikdo není odpovědný kromě vás. Toto je jedna z pravd, které se nejobtížněji přijímají, ale jakmile ji jednou přijmete, tak vám přinese velikou svobodu a vytvoří pro vás veliký prostor, protože tím se okamžitě otevře jiná možnost. „Jestliže já jsem odpovědný, pak to i já mohu změnit. Jestliže já nejsem odpovědný, jak bych to mohl změnit? Jestliže to způsobuji sám sobě, pak to bolí, ale také to přináší nové možnosti – mohu přestat zraňovat sám sebe, mohu ukončit svou ubohost.“
   Skupinový proces neslouží k tomu, aby vás změnil, abyste mohli být přirozenými, je zde, abyste si uvědomili svoji nepřirozenost, svoji falešnost.
   Účelem terapeutických skupin je dovést účastníky k jejich přirozenému sebe samo?
   Ne, vůbec ne. Účelem je pouze způsobit, aby si uvědomili svou nepřirozenost, a potom to přirozené sebe samo přijde samo od sebe, svým tempem. Nikdo to nemůže přinést. Když to nepřirozené zmizí, nalezneme to přirozené. Přirozené zde vždycky bylo, skryté pod smetím, nepřirozené odešlo, jste přirození. Nestanete se přirozenými, vždycky jste byli přirození. Jak by se člověk mohl stát přirozeným? Všechno „stávání se“ vás povede do nepřirozenosti.
   Moje poselství je toto: „Dovolte přirozenosti, aby se vás zmocnila, nesnažte se vytvořit žádný charakter. Všechny charaktery jsou chybné. Buďte bezvýrazní, nevytvářejte žádný druh osobnosti, všechny osobnosti jsou falešné. Nebuďte osobností.“
   Potom pomalu, pomalu spatříte něco, co vystupuje z nejhlubšího jádra vaší bytosti, a to je přirozenost. Její vůně je silná, je to dobré, nikdy to není špatné a není to vůbec kultivováno. A potom, není v tom žádné napětí, žádná úzkost a není třeba to uchovávat.
   Pravdu není třeba uchovávat, pouze nepravdu je třeba řídit, uchovávat, potřebuje velmi mnoho péče a údržby a stále bude nepravdou a nikdy se nestane pravdou.
   Pouze pravda osvobozuje.
   Terapie, která je zde k dispozici, není k tomu, aby vás učinila přirozenými. Nikdo vás nemůže učinit přirozeným. Bůh to již učinil. Problém není naučit se být přirozeným, problém je, jak se odnaučit tomu nepřirozenému.
   Ber to lehce 
   Sezení 12, 22. dubna 1978
   

3. Jestliže můžeš vyřešit své problémy ve velkém, proč to dělat v malém?
   Bhagvane,
   může terapie pomoci člověku, který již medituje, spatřit sebe sama a jeho hry jasněji?
  
   Člověku, který již medituje, to ničím přispět nemůže. Žádná psychoterapie nemá kvalitu meditace, protože žádná psychoterapie nevytvořila ani jedinou osvícenou bytost.
   Zakladatelé psychoterapie nebyli osvíceni a osvícené bytosti na Východě se nikdy nezabývaly žádnou psychoterapií ani žádnou psychologií nebo myslí jako takovou, protože pro ně problém nebyl vyřešit problém mysli. Pro ně problém byl, jak se dostat z mysli, což je snazší a všechny problémy skončí – protože jakmile jednou jste vně mysli, mysl nemá žádnou potravu, aby nadále vytvářela problémy.
   Jinak je to nekončící proces. Jste psychoanalyzováni, ať již je to starým, nebo novým způsobem, na tom nezáleží, to jsou jen variace na totéž téma. Vaše mysl, po psychologickém sezení, se cítí dobře a poněkud osvěžena, protože jste se zbavili zátěže. Objeví se také trochu pochopení mysli, to vás udržuje normálními.
   Ve skutečnosti všechny psychoterapie jsou ve službě establishmentu. Jejich funkcí není dovolit lidem, aby se stali abnormálními. Někdo chce vyjít ze stáda a z norem stáda a dělat věci, o kterých se nepředpokládá, že by se mohly dělat. Mohou to být i věci zcela neškodné, ale společnost nemůže tolerovat takové lidi. Musí je dovést k normálu, k normě průměru. A práce psychoterapeuta je vyčistit vaši mysl, je to jakýsi druh mazání pro váš mechanismus. Funguje to o něco lépe a vy začínáte trochu lépe chápat tyto funkce mysli, i když to nevytvoří žádnou revoluční změnu. Je možné, že vyřešíte jeden problém, ale neodstranili jste příčinu.
   Mysl sama o sobě je problém. Můžete odstranit jeden problém a mysl vytvoří další problém. Je to právě jako prořezávání stromů, prořežete jednu část, a jako by to bylo z určité sebeúcty nebo ze vznešenosti, strom vyrazí jiné tři výhonky na místě, kde původně byl jeden. A proto zahradníci stále prořezávají, dává to stromům více listů a větší košatost.
   Tatáž situace je s myslí. Můžete odstranit jeden problém tím, že ho pochopíte – a to je velice nákladná věc. Ale je zde mysl, která vytvořila problém, a psychoanalýza nejde za hranice mysli. Mysl vytvoří nový problém, komplikovanější nežli ten, který jste vyřešili. Přirozeně, protože mysl chápe, že můžete řešit takovýto druh problémů, a tak vytvoří něco nového, komplikovanějšího, prostě více listů.
   Meditace je naprosto odlišná od psychoanalýzy nebo jakékoliv terapie, která je určena pro mysl. Je to jednoduše vyskočení z mysli. Tím, že jí řekneme: „Ty máš své problémy a já jdu domů.“ A protože mysl je parazit, nemá svou vlastní existenci, potřebuje vás mít uvnitř, aby vás mohla ujídat. Jakmile z toho jednou vyskočíte, mysl se stane pohřebištěm. Všechny ty problémy, které byly tak veliké, odpadnou. Prostě jednoduše odumřou.
   Meditace je naprosto odlišná dimenze: jednoduše pozorujete mysl a při tom pozorování vyjdete z ní ven a mysl pomalu se všemi svými problémy zmizí. Mysl je váš jediný problém. Všechny ostatní problémy jsou jen odnože mysli. Meditace odsekává mysl u samých kořenů. Všechny tyto terapie mohou používat ti, kteří ještě nezačali s meditací. Aby trochu pochopili mysl, aby nalezli dveře, kterými se vychází ven.
   A zde tedy používáme různé druhy terapií, které pomáhají – ale nikoliv pro ty, kteří meditují. Terapie pomáhají pouze na začátku, pokud jste se dosud neseznámili s meditací a nenavykli si meditovat. Jakmile jednou meditujete, nepotřebujete terapii. Žádná terapie nepomůže. Ale na začátku může pomáhat, zvláště západním lidem.
   Zřídka navrhuji východním lidem, aby praktikovali nějaké terapeutické skupiny. Například v Japonsku se téměř jedna třetina dívek nevdává, žijí se svými matkami. V ostatním světě je situace odlišná. To, co psychoanalytici objevili, se nehodí pro Japonce, to se hodí pouze pro západní mysl a její způsob výchovy.
   Sigmund Freud má pravdu, ale pouze pokud se týká západní mysli a její tradice. Když říká, že každá dívka nenávidí svou matku, protože miluje otce. Vše je založeno na chápání sexu a toho, že člověk miluje opačné pohlaví. A tak dívky milují otce a chlapci milují matky, ale dívky nemohou vyjádřit svou lásku – zvláště nemohou být v sexuálním vztahu k otcům, ale matka je pojímána sexuálně, a tak sestávají žárlivé na své matky. Matka je tedy nepřítel a chlapci se stávají nepřáteli otců, protože chlapec nemůže milovat matku.
   Japonci vůbec nedokáží tímto způsobem uvažovat. Dokonce ani Indové nemohou takto uvažovat. Je to zcela odlišný způsob výchovy. Indové tomu nemohou uvěřit a říkají: „Jaký je to nesmysl?“ A pro Japonce je to rovněž obtížné. Můžete na tom trvat a přesvědčovat je, že nenávidí svou matku nebo nenávidí svého otce – a celá psychoanalýza závisí na takovémto druhu chápání, koho nenávidíte, proč ho nenávidíte – a stále se dostávat hlouběji a hlouběji a dokazovat té osobě, že již od raného dětství zde byla žárlivost, která vytvářela všechny problémy.
   Proč nemůžete milovat svou ženu? Psychoanalytik dojde k závěru, že je to proto, že jste chtěl milovat svou matku a vaše žena není vaše matka. A žena nemůže milovat vás, protože ona chtěla milovat svého otce a vy nejste její otec. A tak musíte neustále bojovat. Vy jste se zamilovali do dívky, protože něco na ní připomínalo vaši matku, a dívka se zamilovala do vás ze stejného důvodu, že jí něco připomíná jejího otce. A tak jste si vzali svoji matku a ona si vzala svého otce – toto je psychoanalýza. A protože ani ona se nechovala jako vaše matka, ani vy se nechováte jako její otec, vyvstávají problémy.
   Ale říkat například Japonci „Vy jste si vzal svoji matku“, to je mimo veškerou diskuzi a říkat to Indovi, že jste tajně milovali svoji matku a že jste toužili po sexuálním vztahu s ní, tak vůbec nebude věřit, že jste při smyslech.
   V Indii je tradice, že chlapec miluje svou matku téměř jako bohyni. Miluje svého otce, ale právě tak, jako blízkého Bohu. A obtížné je i to, že lidé na Východě, kteří učí anebo kteří mají psychoanalýzu jako profesi (profesoři, nebo ji provozují jako svou praxi), se všechno naučili na Západě a vůbec nechápou, že východ má úplně jiný způsob orientace.
   A Sigmund Freund, Jung a nebo Adler, Assagioli nebo Fritz Perls nemají o tom žádnou ideu. Dokonce ani ve snu si nepomysleli, že lidé na Východě se mohou lišit od lidí na Západě.
   Na Východě psychoanalýza moc nepomůže. Pro lidi ze Západu jsem rád, když navštěvují své skupiny, aby si očistili mysl. S čistou myslí lze snáze začít meditovat. Ale jestliže nevstoupíte do meditace a jednoduše zůstanete závislými na čištění mysli, budete čistit mysl celý život a nedostanete se nikam.
   Vzhledem k této odlišné orientaci by měl Východ vytvořit katedry na univerzitách, které by se věnovaly meditacím, a nikoliv katedry pro psychoanalýzu. Na Východě byl problém, jak se dostat za hranice mysli – po celá staletí to byl jediný problém. Jeden jediný problém. Ale u západní mysli, protože ta se rozvíjela odlišným způsobem, se nikdy nepomýšlelo na transcendování mysli. Díval jsem se do židovských pramenů, do křesťanských pramenů a není tam ani jediný výrok v celé historii Západu, kde by někdo vynaložil nějaké úsilí dostat se mimo mysl. Používali mysli pro modlitbu, používali mysli proto, aby uvěřili v Boha, používali mysli, aby se stali náboženští, ctnostní, ale nikdy nepomyslili, že by měli vůbec možnost jít za mysl.
   Na Východě to bylo jediné hledání. Celý duch génia Východu pracoval pro tuto jedinou věc. Žádné další problémy. Otázka, je jak jít za mysl. Protože jestliže můžete vyřešit své problémy ve velkém tím, že jdete za, potom proč řešit tyto problémy v malém? A mysl je bude stále vytvářet, je to velice kreativní síla. Vyřešíte jeden problém a vyvstane jiný problém. Jak vyřešíte jeden problém, jiný problém přijde.
   Je to dobré podnikání pro psychoanalytiky, protože oni vědí, že vy nikdy nebudete vyléčeni z mysli a oni budou řešit vaše specifické problémy. Je zde vaše mysl, ten zdroj. Nikdy neodseknou kořeny, pouze budou odřezávat listy, v nejlepším případě větve, a ony stále znovu a znovu rostou a kořeny jsou tam stále.
   Meditace je odseknutí samotných kořenů problému. Opakuji: Mysl je jediným problémem, a pokud se nedostanete za mysl, nikdy se nedostanete za problémy.
   Je podivné, že dokonce i dnes se západní psychologové vůbec nezamýšleli nad faktem, proč Východ vytvořil takové množství osvícených lidí a nikdo z nich se vůbec nezabýval analýzou mysli. Právě tak jako v západní literatuře – náboženské, filozofické a teologické – není žádná idea, jak se dostat za mysl. A stejným způsobem nikde na Východě neexistuje ve filozofické literatuře žádná zmínka, že by psychoanalýza nebo psychologie měla nějakou důležitost.
   Západ žil s myslí a východ žil za myslí. Takže jejich problémy se nezdají být stejné.
   Východ se nikdy neobtěžoval myslí, vůbec si jí nevšímal, naprosto ji ignoroval.
   Od Patandžaliho ke Gautamovi Buddhovi, k Šankarovi, k Ramakrišnovi, ke Krišnamurtimu – celá tradice se vůbec nezabývala myslí. Mysl se zmiňuje pouze z jednoho důvodu, a to, jak ji transcendovat.
   Byly nalezeny stovky metod, které vám mohou pomoci transcendovat mysl. A jakmile jste jednou za myslí, všechny její problémy vypadají, jako by to byly problémy někoho jiného. Dostanete se do stavu pozorovatele na vrcholku kopce. Všechny problémy jsou v údolí a nemají na vás žádný vliv. Dostali jste se za ně.
   Západ zůstal v nejvyšší míře soustředěn na mysl. Na Západě byly hmota a mysl jedinou věcí, o které se přemýšlelo. Hmota je realita a mysl je pouze vedlejší produkt, za myslí neexistuje nic.
   Na Východě hmota je iluzorní, mysl je vedlejším produktem všech vašich iluzí, projekcí, snů. Vaše realita je jak mimo hmotu, tak mimo mysl.
   A tak my na Východě rozdělujeme realitu na tři části, hmotu jako to, co je nejvíce vně, duši jako to nejniternější a mysl je to, co je mezi těmi dvěma. Hmota má relativní realitu – absolutně není skutečná, je jen relativně skutečná – a mysl je absolutně neskutečná, duše je absolutně skutečná.
   Toto je naprosto odlišná kategorizace lidství. Na Západě jsou kategorie jednoduché. Hmota je skutečná, mysl je vedlejší produkt a za myslí nic neexistuje.
   A tak si pamatujte, jestliže meditujete, potom již nepotřebujete nic jiného, jestliže nemeditujete, potom psychoterapie mohou pomáhat jako odrazový můstek pro meditaci.
   Pozvání 
   Sezení 26, 3. září 1987
   

4. Psychologové, nové kněžstvo
   Bhagvane,
   před lety jsem se setkal s jistými psychology. Zdálo se, že mne jejich ideje osvobodily. Nalezl jsem nové cesty, jak pochopit sebe sama a setkávat se s lidmi, s integritou, kterou jsem respektoval. Stále miluji poezii psychologie. Nyní, když čtu některé psychologické spisy o tzv. kultech, zdá se mi, jako by je psali fanatici, kněží a politici. Chtějí ovládat lidi a nikoliv je osvobodit. Můžete to nějak komentovat?
  
   Vaše první idea o psychologii byla dětinská. V psychologii není žádná poezie.
   Psychologie je ten poslední nástroj k udržování lidi v útlaku. Kněží zklamali, a proto je zapotřebí nového kněžstva. Psychologové jsou to nové kněžstvo a zřejmě přišli i s novým žargonem, ale základ je tentýž.
   Politici konspirovali proti vám s kněžstvem po celá staletí. Avšak nyní se zdá, že kněží ztratili svůj vliv na lidi. Kostely jsou prázdné, a tak moji lidé zakoupili jeden kostel v Holandsku a udělali z něho disko. A skutečně lze říct, že je to dobrý začátek. Chtěl bych, aby všechny krásné katedrály a kostely se změnily v disko. Nikdo tam nyní nechodí. Jsou studené a jakoby mrtvé.
   Politici jsou velice lstiví, vidí, že kněží ztrácejí svůj vliv – zvláště pokud jde o mladou generaci, a musí najít nějakou náhradu, a tak se zde naskytli psychologové, protože hovoří jiným jazykem než kněží, předstírají, že jejich psychologie je věda. Ale to je absolutně chybné.
   Není to věda, jak by to mohla být věda, když Freud, Jung, Adler, Assagioli se neshodují v jediném bodě? Čtyři velcí psychologové se nedohodnou ani v jediném bodě! Věda vždycky dojde ke shodě. Když se pozná pravda, je vědec natolik skromný, že odhodí své předsudky a přijme ji. A nezáleží již na tom, kdo to objevil. Zde hraje roli to, že to bylo objeveno.
   Ale psychologové jsou rozděleni do tak mnoha škol – stejným způsobem, jako bylo rozděleno náboženství do tak mnoha náboženství, do tak mnoha podsekt náboženství, kultů a věr. Stejná situace je nyní v psychologii, ale psychologové nevnášejí do toho Boha, nevnášejí do toho nebe a peklo. Nalezli jiná jména pro tyto entity. Mnoho hovoří o člověku ve starých termínech, kterých používali kněží, a tak tedy jste chyceni do jejich žargonu.
   Psychologové neříkají, že se musíte stát asketou, že musíte praktikovat určitou disciplínu po celá léta anebo možná po celý život a že pak budete osvobozeni. Říkají, že na to stačí psychoanalýza, a tak jděte a nechte se psychoanalyzovat.
   Ještě nikdy jsem nepotkal člověka, jehož psychoanalýza by byla dokončena. Ve skutečnosti dokonce i Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy, je osobou, která nebyla psychoanalyzována. Snažil jsem se jej psychoanalyzovat a nacházím poklady. Nebyl bych věřil, kdyby mi byl někdo řekl, že Freud se obával duchu a že dokonce i slovo duch stačilo k tomu, aby jej vystrašilo.
   Jednou, když hovořil s Jungem, svým nejbližším následovníkem, a Jung se v té době velmi zajímal o duchy a začal o nich hovořit, Sigmund Freud zbledl. To jsou vaši zakladatelé psychoanalýzy. To byl bod, kde Sigmund Freud a Jung se rozešli. Jung mohl vidět, že „tento člověk, který ani nemůže vyslechnout to, co tu říkám o duchách, a zbledne, nemůže být mým mistrem“. A Sigmund Freud si rovněž uvědomil, že „tento člověk nebude mým následovníkem“, a tak Sigmund Freud a Jung se rozešli.
   Když to posloucháte, můžete si myslet, že Jung byl daleko odvážnější než Sigmund Freud, protože se mnoho zajímal o duchy, ale to není pravda.
   Zajímal se o duchy, protože se velmi obával smrti a toho, že se z něho stane duch!
   Jung chtěl odjet do Egypta, aby si prohlédl staré mumie králů a královen, které se zachovaly. Téměř desetkrát si zamluvil cestu, ale v posledním okamžiku nalezl nějakou výmluvu, proč ten výlet odvolat. Desetkrát dokonce odjel na letiště a v okamžiku odletu letadla utekl. Potom se již nikdy nepokusil dostat se do Egypta. Velmi se obával mrtvého těla. Tito lidé by samozřejmě sami potřebovali daleko více psychologické pomoci.
   Říkal jste, že to ve vás zanechalo velký dojem. To nebylo tím, že byste se setkal s něčím, co působí velké dojmy, to bylo pouze proto, že jste byl nevědomý a že jste byl schopen přijímat tyto dojmy. Cokoliv mohlo ve vás vzbudit ty dojmy, byl jste pouze jemnou poddajnou hlínou. Protože vidět poezii v psychologii je druh choroby.
   V poezii může být něco z psychologie, ale v psychologii?… V psychologii zjistíte, že váš psycholog hovoří o masturbaci, schizofrenii, nočních můrách a všech možných druzích bláznovství. Myslím si, že v tom všem nemůžete nalézt žádnou poezii. Nikdo nenalezl poezii v lékařské knize a psychologové jednají s mnohem horšími chorobami, než by mohly být nalezeny v jakékoliv lékařské knize.
   Politici však shledali, že s největší naléhavostí potřebují náhradu a psychoanalýza se v té době stala celosvětovým hnutím. Muselo to tak být. Sigmund Freud byl Žid, a kdekoli Žid začne nějaké podnikání, stane se to celosvětovým.
   Co učinil Ježíš? Byl to Žid a Židé mu dosud neodpustili z jednoduchého důvodu, protože mají zlost sami na sebe, že přišli o tak veliký byznys, který jim na dosah ruky připravil Ježíš. Nyní je křesťanství ta největší obchodní firma na světě. Sigmund Freud rovněž učinil z psychoanalýzy velký byznys. Židé vědí, jak řídit byznys.
   Vidíme, že se psychoanalýza velmi rychle rozšířila a lidé začali hledat smysl života. Někteří se snaží zbavit se zoufalství – a pro politiky bylo snadné použít psychologii, psychoanalýzu a psychiatrii pro své nezadatelné zájmy. To je to, co učinili.
   Nyní jste poněkud dospělejší. Když vidíte, co psychologové píší o kultech, nových hnutích – a všichni jsou proti novým hnutím, novým náboženským směrům – je velmi snadné vidět, že jsou ve službě minulosti, nikoliv ve službě budoucnosti lidstva.
   Byli koupeni, je to nové kněžstvo! Varujte se těchto lidí, protože jsou noví a jsou daleko nebezpečnější.
   Nyní psychoanalytici a psychiatři zajišťují deprogramování. Jestliže někdo vystoupí z křesťanství a je znuděn všemi těmi nesmysly a připojí se k nějakému novému hnutí, tak psychologové hned nabízejí svoje služby rodičům, společnosti: přiveďte svého chlapce, svoji dívku a my je budeme deprogramovat a učiní to. Samozřejmě si za to počítají velké peníze.
   Dokáží deprogramovat jakýkoliv kult, Svědky Jehovovy – grotesky Ježíše. Jsem překvapen… Ježíš sám byl ve skutečnosti takový hippie, Ježíš jako hippie dělal správnou věc. Abyste mohli následovat Ježíše, musíte být také takoví.
   Ježíš nebyl žádný gentleman, nebyl oblečen v nějaké šaty obchodníka. Můžete si ho představovat jako takového hippie, nebo cokoliv, ale nebyl v žádném případě součástí staré, podmíněné mysli, a proto byl odměněn ukřižováním.
   V té době deprogramující psychologové ještě nebyli, jinak by byl Ježíš uchráněn před ukřižováním. Pouhé deprogramování by bylo stačilo. Stále by do něho bušili: „Ty nejsi jediný Syn boží, zbav se toho nesmyslu. Jestli jsi mesiáš, na kterého celá judaistická tradice čeká, tak se nech rozpoznat. Proč pořád křičíš, že ty jsi očekávaný mesiáš?“ Bylo by snadné deprogramovat toho chudého tesaře, ale v té době tam nikde nebyli psychologové.
   V Americe na tom vydělávají veliké peníze, zvláště v Kalifornii a rozšiřují se i do jiných zemí.
   Objevili jste nyní, jaký je opravdový postoj těchto lidí: Nechtějí žádnou revoluci ve světě, nechtějí žádný druh náboženství ve světě, nechtějí žádného nového člověka ve světě a jsou proti lidstvu, protože pouze nový člověk může svět zachránit. Pouze nový člověk může odhodit do Pacifiku tyto politiky i s jejich nukleárními zbraněmi (jméno Pacifik – Tichý oceán – souvisí se slovem mír). Pacifik, samozřejmě tam to bude dokonalé, tam budou mít mír již navždy.
   Tito deprogramátoři píší proti kultům, proti dogmatům a nevědí o nich vůbec nic. Nepřijdou sem, ani jediný deprogramovaný psycholog se tu ještě neobjevil, protože velmi dobře ví, že by byl deprogramován.
   Máme své vlastní deprogramátory, kteří jsou rozhodně daleko účinnější z jednoduchého důvodu, nedávají vám žádný program. Takže jejich práce je jednoduchá, jednoduše vás zbaví programu a ponechají vás samotného sobě. Oni vás znovu nebudou naprogramovávat. Dají vám svobodu. Člověk, který je deprogramován, pak již není ani křesťanem, ani hinduistou, ani muslimem. Nejste již ani Američanem, ani Rusem, ani Němcem. Jste úplně deprogramován, jste jednoduše nevinný, nově zrozené děcko.
   Moji sanjasinové opět získávají své dětství, svou nevinnost, která byla narušena kněžími, politiky a školním vzdělávacím systémem. Všemi způsoby jste byli prořezáni a osekáni na určitý rozměr, podle šatů, které byly připraveny pro vás. Je to podivné! Šaty by měly být ušity podle vás, a po celá staletí jste byli stříháni vy podle šatů. Šaty jsou vždycky k dispozici, křesťanské šaty, hinduistické šaty, buddhistické šaty, a vy se musíte do nich vejít. Je to uvěznění.
   Je dobře, že jste pochopili, že tito psychologové jsou noví věznitelé. Varujte se jich.
   Jestliže někdo potřebuje deprogramování, tak jsou to tito lidé, oni to potřebují. Takže chyťte deprogramátora a přiveďte jej sem. Budeme muset začít s deprogramováním nového kněžstva, protože chceme, aby celé lidstvo bylo jedno.
   Nechceme žádné kněze, nechceme žádná náboženství a nechceme žádné národy. Chceme, aby svět byl jeden. Protože pouze v jednom světě nejsou zapotřebí nukleární zbraně, není zapotřebí válek. Právě nyní sedmdesát pět procent lidské energie, příjmů, surovinových zdrojů slouží pro vyvíjení účinnějších zbraní. A tito politici, kteří stále vrší nukleární zbraně, roní krokodýlí slzy nad Etiopií.
   Etiopie se všemi svými ranami může být okamžitě vyléčena. Polovina obyvatel Indie by nemusela žít pod hranicí limitu pro přežití. V samotné Americe třicet milionů lidí trpí chudobou a je jednoduše ohavné a bláznivé, jestliže americký prezident vydává peníze na nukleární zbraně.
   A jak je podivné, že máme dostatek nukleárních zbraní, abychom mohli zničit lidstvo sedmsetkrát! Je to podivné. Nevidím v tom žádnou matematiku. Cožpak tito politici zapomněli i základní trojčlenku? Rusko i Amerika mohou zničit každý tuto planetu sedmsetkrát. To není vůbec zapotřebí, jednou by to úplně stačilo! A tak těchto zbraní máte sedmsetkrát víc, než potřebujete. I průměrná mysl může vidět toto bláznovství.
   Zastavte nukleární zbrojení, zastavte celou ideu války. Politici však vědí, že zmizí-li kněží, budou mít obtíže. Potřebují nahradit kněze psychology – modernější verzí téhož kněžství. V tom není rozdíl.
   To je třeba zastavit. Takže kdekoliv vidíte deprogramátora, chytnete ho a přiveďte jej sem. A způsob, jakým chytají lidi… podivný svět! Rodiče unášejí své vlastní děti a dávají je do rukou psychologům a oni do nich buší svými výroky.
   Metoda je velmi jednoduchá. Neustále do nich dva tři dny hučí. Ten člověk byl křesťan a nyní se stal třeba příslušníkem hnutí Haré Krišna. Ideologie Haré Krišna je velmi křehká, je na povrchu, je nová a jeho křesťanství je staré celá staletí a je v jeho podvědomí. Je velmi snadné ho deprogramovat, jeho podvědomí vám bude pomáhat. Stačí jen trochu podrbat a jeho podvědomí začne vycházet ven.
   Stačí způsobit, aby se cítil trochu vinný: „Ty jsi zradil Ježíše Krista, jediného zrozeného Syna božího, ty jsi zradil svou zemi, ty jsi zradil své společenství.“ Vyvoláte jen pocit viny – to je to podrbání – a brzy jeho podvědomí bude vycházet ven.
   Ale nikdo nemůže deprogramovat moje sanjasiny, protože my jsme to již učinili a nikdy lidem nedáváme žádný jiný program. Ponecháme je kompletně svobodné, individuální. Dáváme jim důstojnost bytí a individualitu a nikoliv jen členství v nějakém náboženství. Dáváme jim hrdost, aby byli sami sebou, a ne aby byli Američany nebo Rusy.
   Mé sanjasiny nemůže nikdo deprogramovat.
   A opravdu, jestliže se ocitnete v situaci, kde jste nuceni být deprogramování, neobávejte se! Deprogramujte deprogramátora! Neztraťte tuto příležitost a já vím, že to dokážete.
   Z knihy Od smrti k nesmrtelnosti 
   Sezení 2, 3. srpna 1985
   

5. Pozitivní myšlení – filozofie pokrytectví
   Bhagvane,
   pomáhá technika pozitivního myšlení k probuzení? Anebo ohlupuje a potlačuje vědomí našeho uvěznění a touhu po svobodě?
   
   Technika pozitivního myšlení není technika, která vás transformuje. Jednoduše jen potlačuje negativní aspekty vaší osobnosti. Je to metoda volby Nemůže pomoci vědomí, jde proti vědomí. Vědomí je vždy bez volby.
   Pozitivní myšlení jednoduše znamená silou zatlačit to negativní do nevědomého a podmiňovat vědomou mysl pozitivními myšlenkami. Ale potíž je tato: Nevědomí je daleko mocnější, devětkrát mocnější nežli vědomá mysl. Takže jakmile se to stane nevědomým, stává se to devětkrát silnějším, než to bylo předtím. Nemusí se to projevit starým způsobem, ale nalezne to nové způsoby vyjádření.
   Takže pozitivní myšlení je velmi slabá metoda bez jakéhokoli hlubšího pochopení a bude vám jen dodávat chybné ideje o vás samotných.
   Pozitivní myšlení se zrodilo v jedné křesťanské sektě v Americe, která se nazývala křesťanskou vědou. Vynecháním slova křesťanský se to stalo přitažlivé i pro jiné. A tak odhozením staré nálepky se jednoduše začalo hovořit o filozofii pozitivního myšlení.
   Křesťanská věda, která je původním zdrojem, vycházela z toho, že všechno, co se stává ve vašem životě, je pouze projevem myšlenky. Jestliže chcete být bohatými, „myslete si, že bohatnete“. Pozitivním myšlením se stáváte bohatými, stáváte se stále a stále bohatšími a dolary k vám začnou plynout.
   Vzpomínám si na jednu anekdotu. Jeden chlapec se setkal se starou dámou a ta se jej ptala: „Copak se stalo vašemu otci, že nepřišel na naše pravidelné týdenní schůzky křesťanské vědy? Je to náš nejstarší člen, téměř zakladatel naší společnosti.“ A mladík odpověděl: „Je nemocný a cítí se velmi slabý.“
   Žena se zasmála: „To je jenom myšlenka, to není nic jiného, on si jenom myslí, že je nemocný, ale on není nemocný. A myslí si, že je slabý, ale on není slabý. Život je tvořen myšlenkami, způsob, jakým myslíme, takovými se stáváme. Řekni mu, aby si vzpomněl na své vlastní výklady, které nám kázal, řekni mu, aby myslel na to, že je zdravý, řekni mu, aby myslel na to, že je plný síly.“
   A tak ten chlapec odpověděl: „Vyřídím mu to.“ Asi za osm nebo deset dnů tento mladík opět potkal tuto ženu a ta se jej opět zeptala: „Copak se stalo? Nevyřídil jste mu to poselství? Vždyť on dosud nepřišel na naše schůzky.“
   A chlapec řekl: „Já jsem mu to vyřídil, paní, ale on si teď myslí, že je mrtvý, a nejen že si on myslí, že je mrtvý, ale celé naše sousedství a celá moje rodina si to myslí, a dokonce i já si myslím, že je mrtvý. A on teď již dokonce s námi ani nežije a odešel žít na hřbitov.“
   Křesťanská věda byla jen povrchním způsobem, jak pomoci v několika málo případech, zvláště tam, kde jsme sami něco svými vlastními myšlenkami způsobili. Je možné to pak změnit. Ale váš celý život není vytvořen vaší myšlenkou.
   Pozitivní myšlení se vyvinulo z křesťanské vědy. Nyní se stává filozofičtějším, ale základ zůstal stejný. To znamená, že myslíte-li negativně, tak se vám to stane, a myslíte-li pozitivně, tak se vám to také stane.
   V Americe je tento druh literatury značně rozšířen. Nikde jinde na světě pozitivní myšlení nemělo takový ohlas. Je totiž trochu dětinské.
   „Mysli a staň se bohatým.“ Každý ví, že je to prostě bláznivé. A je to i škodlivé a nebezpečné. Negativní ideje vaší mysli je třeba uvolnit, nikoliv potlačit pozitivními myšlenkami. Musíte uskutečnit vědomí, které není ani pozitivní, ani negativní. To bude čisté vědomí. V takovém čistém vědomí budete moci žít nejpřirozenější a nejblaženější život.
   Potlačíte-li nějaké negativní ideje, protože vás zraňují, například: jestliže jste hněviví a potlačíte to a budete usilovat o to, abyste změnili tuto energii na něco pozitivního – abyste pocítili lásku vůči osobě, ke které cítíte hněv, abyste cítili soucit, a pod., tak víte, že klamete sami sebe. Hluboko někde dole ten hněv zůstane, jenom to natřete bílou barvou. Na povrchu se můžete usmívat, ale váš úsměv bude omezen pouze na vaše rty. Bude to cvičení pro vaše rty, nebude se to týkat vás, vašeho srdce, vašeho bytí.
   Mezi svůj úsměv a své srdce jste si postavili veliký blok, negativní pocit, který jste potlačili.
   A není to pouze jeden pocit, v životě máte tisíce negativních pocitů. Nemáte rádi nějakou osobu, nemáte rádi mnoho věcí, nemáte rádi sami sebe, nemáte rádi situaci, ve které jste, všechno toto haraburdí se stále hromadí ve vašem nevědomí a na povrchu se rodí pokrytectví, které říká: „Já miluji každého, láska je klíčem k blaženosti.“ Ale v životě takové osoby není vidět žádná blaženost. Drží jen celé to peklo uvnitř sebe sama.
   Takový člověk může oklamat a podvést druhé. A jestliže bude podvádět dostatečně dlouho, může začít podvádět i sám sebe, ale to nebude změna, je to prostě jen promrhání života, který je neobyčejně cenný, protože ho nemůžeme získat zpět.
   Pozitivní myšlení je filozofie pokrytectví, abych tomu dal správné jméno. Cítíte-li, že se vám chce plakat, tak radí, abyste zpívali. Můžete to dokázat, když se budete snažit, ale ty potlačené slzy vyjdou ven v nějakém jiném okamžiku, v nějaké jiné situaci. Potlačování má také hranice a píseň, kterou jste zpívali, byla zcela bezvýznamná, necítili jste to, nezrodila se z vašeho srdce. Byla zde jen kvůli této filozofii, která říká, že člověk má volit vždycky to pozitivní.
   Jsem naprosto proti pozitivnímu myšlení. Budete překvapeni. Nezvolíte-li si a zůstanete-li ve vědomí, které je bez volby, váš život začne vyjadřovat něco, co je mimo pozitivní i negativní, něco co je vyšší než to obojí. Takže nebudete ten, kdo prohrává. Nebude to negativní, nebude to pozitivní, bude to existenciální.
   Takže máte-li v očích slzy, bude v nich krása a samy budou písní. Nebudete nuceni na to skládat žádnou píseň, slzy budou vycházet z radosti z naplnění a ne ze smutku a z nezdaru. A objeví-li se píseň, nebude proti slzám, proti zoufalství, bude to jednoduše vyjádření vaší radosti… nebude to proti ničemu ani pro něco. Jednoduše to bude rozkvétat z vašeho vlastního bytí a tedy to nazývám existenciální.
   Pozitivní myšlení dovedlo Ameriku na velmi chybnou stezku, učinilo z lidí pokrytce. Je to nejvlivnější filozofie v Americe a ve skutečnosti to ani není filozofií, je to jen pouhé smetí. Nechápe psychologii člověka, není to založeno na žádných poznatcích z psychologie, není to založeno na hlubších poznatcích meditace, pouze to dává naději lidem, kteří již veškerou naději ztrácejí.
   Přenesení lampy 13. června 1986 
 

6. Primální terapie – neboli zítra budeš stejný
   Bhagvane,
   Janov říká, že negativita je elektrochemicky řízena endomorfiny, chemickým projevem bolesti. Jak je možné „ano „ bez vyčerpávající primální terapie?
  
   Primální terapie přispěla něčím velice podstatným a významným k rozvoji humanistického přístupu k člověku. A právě tak, jako jiné terapie na Západě jsou amatérské, i primální terapie patří do téže kategorie.
   Sigmund Freud říkával, že vyčerpávající psychoanalýza by člověka osvobodila od všech napětí a všech obav a poprvé by jej osvobodila od minulosti a dodala mu obrovskou energii pro vytváření budoucnosti – ne jako kontinuity minulosti, ale totálně nové, čerstvé, bez jakéhokoli spojení s minulostí.
   Ale celý problém spočívá vtom, že vyčerpávající psychoanalýza není možná. Neexistuje ani jediná osoba na celém světě, která by prošla vyčerpávající psychoanalýzou, což znamená, že nyní by už nepotřebovala žádnou psychoanalýzu. Lidé byli v procesu psychoanalýzy 15-20 let a jsou stále přesně titíž, jako byli, když začali. Pouze jedna věc se změnila: jsou nyní naplněni psychologickým žargonem. Stali se znajícími. Mohli by vás velmi snadno dohnat k šílenství jen tím, že mají na jazyku všechny ty nesmysly, o kterých si myslí, že jsou psychoanalýzou.
   Primální terapie je jednoduchou metodou. Pomáhá uvolnit nejhlubší potlačené emoce a osoba se musí dostat až k bodu, kdy již nic nezadržuje, a její výkřik se pak stává prvotním.
   V okamžiku narození prochází děcko obrovským traumatem. Změna z prostředí lůna matky do chladného, divného a cizího světa je velkým šokem a tento šok zůstává po celý život uložen hluboko ve vašem nevědomí.
   Primální terapie je proces, který vás má uvolnit a zbavit traumatu zrození. Musíte křičet celé dny a nakonec přijde ten nejzazší výkřik, který je, jako by celé vaše bytí, každá buňka, vykřikla v naprosté totalitě a intenzitě a tento výkřik vás zbaví vší tíhy, zanechá vás velmi lehkými, jakoby bez váhy, protože s tím prvotním výkřikem odešlo i mnoho dalších jiných malých výkřiků, které byly ve vás a které se uvolnily.
   Avšak Janov neuspěl stejně jako Sigmund Freud. Psychoanalýza nebyla schopna dát člověku jeho spiritualitu, jeho bytí, jeho svobodu. Ze všeho, co slibovala, nedodala ani jedinou věc. A miliony lidí promrhaly veškerý svůj čas a peníze pro nic a za nic. Nyní Janov dělá opět totéž.
   Jeden prvotní výkřik vás uvolní, ale pouze na krátkou dobu, zítra budete na tom stejně. Bylo to dobré, navodilo vám to dobrý spánek, protože jste se relaxovali. Ale vaše mysl je navyklá akumulovat napětí, úzkosti a obavy. A bude to dělat dál. Zítra ráno shledáte, že jste toutéž osobou. Těch několik hodin, které jste prožili po prvotním výkřiku, pomalu odezní a odplyne jako sen.
   Potom Janov přišel s ideou „vyčerpávající prvotní terapie“. Vyčerpávající znamená, že to budete dělat po dobu deseti, patnácti, dvaceti let. Neexistuje ani jediná osoba, a mnoho jich to zkusilo, která by byla osvobozena od veškerého napětí skrze prvotní terapii.
   Dokonce ani Janov sám nemá žádnou svou vlastní zkušenost, nemá žádnou zkušenost uvolnění do univerzálních sil, splynutí a zažití věčného, nekonečného a něčeho, co je bez smrti.
   Prvotní terapie je pouze hračkou. Můžete křičet, jak chcete, nebude to vyčerpávající z jednoduchého důvodu, že nemáte pouze jeden život. Byly zde stovky životů předtím a vyčerpávající prvotní terapie bude znamenat, že všechna napětí, všechny úzkosti, které jste nashromáždili po tisíce let a které jsou součástí vašeho nejhlubšího nevědomí, budou všechny uvolněny. Možná, že budete potřebovat několik životů jen proto, abyste křičeli a vykřičeli se, a ještě pravděpodobnější je, že vy budete vyčerpáni, ale prvotní terapie nebude vyčerpána!
   Za takovéto situace nyní Janov nehovoří o vyčerpávající prvotní terapii, protože to není možné a Janov nemá žádnou ideu o minulých životech. Kdyby tento život byl jediným životem, vyčerpávající prvotní terapie by byla možná. Je to pouze otázka 20-30-40-50 let, abyste odhodili veškeré to smetí, které se ve vás nahromadilo. Je to však i otázka tisíců let, a tak bude trvat tisíce let všechno to vyházet a vždycky, když to budete vyhazovat, vaše mysl to bude hromadit, takže jste v začarovaném kruhu: v okamžiku, kdy skončíte těch tisíc let výkřiků a pohlédnete na mysl, tak již bude čerstvě znovu naplněna problémy a můžete začít tuto prvotní terapii znova.
   To jsou dětské přístupy a není jen tak náhodou, že všechny tyto terapie se zrodily v Kalifornii. Jakmile jednou poznáte, že něco pochází z Kalifornie, můžete si být absolutně jisti, že v tom bude něco dětinského a že to bude módou pouze po několik dní.
   A lidé stále přicházejí, protože to uslyší od někoho jiného: Není nad prvotní terapii. Jestli jste ještě nezkusili prvotní terapii, váš vstup do existence postrádá smysl, jste tu, abyste křičeli.
   Problém je v tom, že Janov říká, že člověk hromadí negativitu a že negativita je chemickým jevem. Vychází to z bolesti člověka a z jeho bídy. Začaly se v něm hromadit určité chemické látky, které vytvářejí negativní mysl, která pak chce ničit. Osoba, která je v bídě, vždycky chce, aby i ostatní byli v bídě. Osoba, která je v bídě, se cítí šťastna pouze tehdy, když vidí, že někdo je ještě ve větší bídě nežli ona sama. Takováto osoba se stane neschopnou říkat ano životu, lásce, kráse, poezii a existenci.
   Může říkat pouze ne, nemůže říkat ano. Ano je nemožné, protože ve svém životě takováto osoba nikdy nepocítila nic, za co by měla být vděčná.
   Janov říká, protože je to chemická reakce, to ne… Tazatel se ptá: jestliže toto je ta situace – že to ne uvnitř nás, ta destruktivita je chemickou látkou – jak potom můžete očekávat, že sanjasinové řeknou ano existenci, lásce, radosti?
   Zde je třeba pochopit něco podstatného.
   Přijímám ideu, že ubohost, bolest, úzkost, obavy vytvářejí určité chemické změny ve vašem těle. Právě tak jako láska, radost, blaženství, extáze, ticho a mír, ty rovněž vytvářejí úžasně obrovské chemické, fyziologické změny ve vašem těle a mysli.
   Vyřešit tuto otázku bude pro Janova těžké, protože tito terapeuti nevěří, že zde existuje něco, co je za hranicemi mysli, a že existuje něco víc nežli jen tělo. Jste zde uvrženi do vězení fyziologie, chemie, biologie a nemůžete se od nich osvobodit jenom meditací.
   Avšak ani Janov, ani ten, kdo pokládá takové otázky, nechápe, že meditace není úsilí, při kterém by vaše chemie, která je připravena říkat ne, měla říci ano.
   Meditace jednoduše ignoruje mysl. Obejde mysl a dostává se za mysl, a jakmile jednou je za myslí, má daleko větší sílu.
   Do tohoto procesu za myslí bolest nikdy nevstoupila.
   Blaženství je prostě vlastní atmosférou, která je za myslí. Jakmile se taková osoba dotkne něčeho, co je za, má novou sílu a může říkat ano, i když její tělesný chemismus říká ne. Tělo je sluha. Probuďte svého mistra a tělo bude sluhou a mysl bude sluhou. A jakmile jednou je zde mistr… a mistr není nikdy negativní, je to mimo jeho přirozenost. Být kreativní je niternou záležitostí vašeho bytí.
   Přicházíte z vesmírné tvůrčí činnosti, ze které jste se také narodili, jste její součástí a jste s ní stále spojeni. Nemůžete žít jedinou vteřinu bez tohoto napojení.
   Lze říci ano a mysl s veškerou svou chemií zůstane tichá. Před mistrem mysl a její chemismus nemá žádnou sílu. Veškerá tato síla byla odvozena od mistra – ale mistr spal. Nyní mistr bdí a není připraven cokoliv dávat destruktivitě, smrti.
   Ne představuje smrt.
   Ano je tepem života.
   Takže já neříkám, že vaše mysl má říkat ano.
   Ne, já říkám, že vy musíte jít za mysl, která říká ne. A jakmile jste se jednou dostali za, tak to již není otázka říkat ano, ale vy jste ano. Vaše vlastní bytí není nic jiného nežli totalita přijímání s vděčností.
   Z tohoto vyrůstá skutečná modlitba. Všechny ostatní modlitby v synagogách, v kostelích, v chrámech, v mešitách jsou pouhou uhlovu kopií. Ten originál je uvnitř vás a originál nemá žádná slova. Je to absolutní ticho, ale totálně pozitivní.
   Ticho, tak plné hudby. Ticho, tak plné vůně. Ticho, které je zářivé.
   Jakmile jste jednou vstoupili do svého skutečného bytí, mysl se stane takovou velice malou věcí… začne jednoduše vrtět svým ocáskem. Není zapotřebí chytat ten ocásek a hýbat s ním – pak by se možná mohla rozzlobit a pes by mohl začít štěkat. Dokonce i pes má svou vlastní důstojnost. Pohybuje svým ocasem svobodně, je to svoboda jeho vyjádření! Nyní držíte jeho ocas a pohybujete s ním… začne štěkat, „To je příliš! Zacházíš daleko, vstupuješ na území někoho jiného. Je to vměšování.“
   Já nechci, abyste se vměšovali do mysli.
   Já jsem po celých třicet let neustále učil: nevměšujte se, buďte pouhým svědkem, který je nad tím. Pro vměšování musíte být tam, ne příliš vzdáleni, musíte být uvnitř mysli, abyste se mohli vměšovat a bojovat.
   Není zapotřebí ani boj ani vměšování. Vše, co je zapotřebí, je rezervovaný postoj mimo.
   Jste na vrcholku osvětleném sluncem, mysl je v temném údolí, a protože máte tyto nadřazené síly, mysl vás automaticky následuje. Nemusíte jí ani dávat příkazy. Chápe váš nový stav probuzení.
   Můžete říkat ano, ale budete muset vstoupit do meditace.
   Pomocí mysli si můžete vynutit „ano“, ale bude to povrchní, pokrytecké, vynucené. Hluboko dole tam bude „ne“, vitální, silnější a velmi brzy odhodí vaše ano.
   Nechť vaše ano přichází z vrchu, z většího zdroje energie. Mysl bude automaticky následovat, a když mysl následuje sama od sebe, tak je v tom krása a je v tom půvab. Když to mysl říká sama ze svého pochopení, protože mistr je probuzený, již se mysl nemůže dále chovat starým způsobem… Když mysl ze svého vlastního pochopení řekne ano, tak je v tom krása.
   Kázání v kamenech 
   Sezení 25, 24. prosince 1986
 

7. Wilhelm Reich, moderní tantrický mistr
   Bhagvane,
   německý psycholog Wilhelm Reich narazil na některá vnitřní tajemství bioenergie. Začal to rovněž praktikovat na svých pacientech, ale byl označen za antisociálního, byl uvězněn a byl označen za blázna.
   Bhagvane, s čím pracoval Reich a kde byla jeho chyba? Co mu chybělo?
  
   Jméno Wilhelm a Reicha je jedním z nejdůležitějších jmen ve světě psychologie. Možná, že byl až druhým po Sigmundu Freudovi, ale byl to jeho nejmladší žák, a než odpovím na vaši otázku, chtěl bych říci něco, na co jsem si vzpomněl a co je pouhou malou událostí v dlouhém životě Sigmunda Freuda, která ukazuje na něco ze zenu.
   Je to něco, co vždycky bylo kolem velkých mistrů, ale něco, co byste neočekávali v životě Sigmunda Freuda. Chtěl bych vám o tom říci z jednoho důležitého důvodu, že dokonce i člověk jako Sigmund Freud měl potenciál stát se mystikem. Jestliže to minul, je to něco jiného. Wilhelm Reich neustále psal dopisy Sigmundu Freudovi. Byl mladý – možná, že mu bylo 35 let, asi tak polovina věku Sigmunda Freuda – a Sigmund Freud se příliš mnoho nezajímal o tak mladé lidi. Jeho práce byla obsáhlá a měl staré kolegy, se kterými pracoval, a jeho hnutí se stalo téměř mezinárodním. Nebyl schopen přijímat nové studenty a novou odpovědnost, a tak ho odmítl a odmítl tak svého nejlepšího studenta.
   Ale Wilhelm Reich byl Němec, byl tvrdohlavý a nedal se jen tak odmítnout, aby to prostě skončilo. Dostavil se dokonce na setkání se Sigmundem Freudem, které bylo odvoláno. Zaklepal na dveře a Sigmund Freud sám dveře otevřel, pohlédli na sebe a byl to okamžik ticha.
   Sigmund Freud pravil: „Ale já jsem to setkání s vámi odvolal.“
   A Wilhelm Reich odpověděl: „Ale já nikoli a zajisté setkání znamená setkání dvou lidí, takže jste to pouze vy, kdo to odvolal, z mé strany jsem stále k dispozici a myslel, jsem si, že bych se měl představit, protože já jsem to neodvolal.“
   Sigmund Freud znovu pohlédl na Wilhelma Reicha, jako by váhal a rozvažoval… „Co dělat s takovým člověkem?“ Tak pravil: „Jsem starý a vy jste příliš mladý, nebudu schopen dokončit své učení a možná že nebudete se mnou souhlasit, protože je zde mezi námi rozdíl generací, tak proč bych měl mrhat vaším časem, začněte sám od sebe, máte moje požehnání.“
   Se slzami v očích „Wilhelm Reich poděkoval Sigmundu Freudovi a vrátil se domů. Studoval lidské energie, studoval funkce mysli a studoval úrovně vědomí…
   A bylo to dobře, že byl odmítnut, protože otevřel úplně nové dveře. Děkoval Sigmundu Freudovi po celý život; „Kdyby mě nebyl odmítl, musel bych být přívržencem jeho učení. Tehdy se mě to dotklo, ale jsem mu velice zavázán, že mě nechal samotného. Musel jsem začít od píky, ale šel jsem zcela odlišným směrem a nyní mohu vidět, že veškerá práce Sigmunda Freuda byla analýza snů a že nemá nic společného s realitou.“
   Sny jsou pouhé stíny. Psychoanalýza vám může přinejlepším dát normální sny, může vám pomoci zbavit se nočních můr, ale víc než toto ne.
   Wilhelm Reich začal pracovat na problému lidské energie. Přirozeně, jestliže pracujete na otázkách lidské energie, musíte se dostat ke zdroji všeho – a to je sexuální energie. V okamžiku, kdy se dotkl sexuální energie, všechna náboženství byla proti němu. Vláda byla proti němu, psychologové byli proti němu a jeho situace se stala velmi obtížnou.
   Dospěl ke zkušenosti, že když se dva milenci k sobě vzájemně přibližují, a je-li zde i láska, projevuje se zde magnetická síla. Není-li zde láska, setkávají se pouze dvě těla, ale nikoliv dvě energie.
   Měl vědeckou mysl, zhotovil bednu, ve které se měly dvě osoby milovat.
   Jeho ideou bylo, že energii, kterou vyvolává láska, je možno zachytit a lze ji použít. Bylo to poněkud obtížné. Nemohl ukázat na nic, bedna byla prázdná. Žádným způsobem nebylo možno tuto biologickou energii zhmotnit, ale přesto shromáždil všechny možné důkazy.
   Někdo například trpěl impotencí. Wilhelm Reich ho dal do této bedny a jeho impotence zmizela, alespoň na několik dnů, jako by se jeho baterie znovu nabila.
   To byl nepřímý důkaz. K něčemu muselo dojít. V této bedně se něco stalo, bedna nebyla prázdná. A tak řekl milencům: „Můžete tam, i bez milování, jen tak ležet, objímat se a vzájemně se hladit a splynout.“
   Jeho práce byla podivná, těžká a byla ještě obtížnější vlivem společnosti, protože společnost jej začala okamžitě zatracovat a říkat, že začíná konspirovat s ďáblem – podobně jako já – a říkali, že sexu je třeba se vzdát a že on učí lidi podivným věcem.
   Tato podivná cvičení ukazovala na jeho génia. Neměl žádný pojem o tantře, nikdy nebyl na Východě, ale cvičení, která nalezl, jsou stará deset tisíc let. Objevil je a tisíce lidí mohou dosvědčit, že byly vyléčeny… protože brzy začal léčit jiné pacienty, nejen lidi se sexuálními obtížemi. Sexuální energie je čistou energií a lze ji přeměnit do mnoha forem. Může se stát vaší inteligencí, může se stát vaším tichem. A tak začal působit na lidi.
   Léčení bylo prosté, jednoduše je dal do té bedny, měli tam zůstat 15-20 minut nebo několik sezení a byli vyléčeni. Ale lékařská věda byla proti němu, protože „takový člověk nemůže praktikovat medicínu“.
   A takto jsou zákony slepé. Tento člověk vyléčil tisíce lidí z podivných chorob, které nebyly vyléčitelné normální, oficiální medicínou. Ale k tomu se nepřihlíželo, protože otázka zněla, zda byl registrován, zda má licenci pro praktikování medicíny.
   Wilhelm Reich říkal: „Neužívám lékařství, nepředepisuji žádné léky, mým celým lékem je krabice. Nazýváte-li to lékem, tak potom lékařské fakulty vašich univerzit musí prokázat, jaký druh léku to obsahuje. A řeknu-li vám, abyste se podívali na to, co jsem objevil, tak si myslíte, že jsem blázen, a když vyléčím lidi, tak jsem zločinec. Já jsem nikomu neublížil.“
   Ale lékařská věda, křesťanská církev, vláda – všechny začaly mnoho soudních pří proti němu. Můžete zahájit jakoukoli při – může být absolutně falešná, nepodložená, a můžete jí někoho obtěžovat po celá léta. Tak mnoho soudních pří… A tento člověk se ocitl ve stresu a nebyl zde nikdo, kdo by jej podpořil, dokonce ani lidé z jeho vlastní profese.
   Všichni byli proti němu, protože kdyby uspěla jeho energetická bedna, jejich psychoanalýza by zemřela. Medicína není schopna přijmout někoho, kdo nemá lékařský diplom.
   Jeho přátelé ho opustili, byl ve velké agónii, protože věděl, že nalezl něco, co má velkou hodnotu pro lidstvo, a rovněž viděl, že není schopen nikoho přesvědčit. Pouze utvrzoval lidi, že je blázen. Lidé se jednoduše smáli, kreslili si karikatury a zahajovali proti němu soudní procesy.
   Nakonec byl uvězněn, protože praktikoval medicínu bez lékařského povolení. Nyní vidíte, jak je svět prohnaný. On nepraktikoval medicínu, lze říci, že praktikoval léčitelství, ale nelze říci, že praktikoval medicínu.
   Neuškodil nikomu a byl připraven spolupracovat s jakoukoli vědeckou a výzkumnou skupinou. Byl k dispozici, aby hovořil o čemkoli, co objevil.
   Ale jeho objevy byly proti křesťanství, jeho objevy byly proti tzv. morálce.
   Jeho objevy byly proti celé sociální struktuře, proti struktuře vzdělání a proti struktuře politiky.
   Byl to jeden z největších revolucionářů vůbec a zůstal neznámý, bez uznání a zapomenutý.
   Ve vězení ho museli strašným způsobem deptat.
   Nebyl to člověk, který by se snadno zhroutil. Byl velmi integrovanou osobností a lidé, kteří jej znali, potvrzovali, že bylo velmi těžké nalézt tak silného a dobře zakořeněného člověka s pevnou půdou pod nohama. Ale v žaláři se zbláznil. A podezřívám je, že jej k tomu dohnali, protože je velmi snadné dohnat někoho k tomu, aby se zbláznil, máte-li všechny síly v rukou a vězeň je zcela bez pomoci.
   A když se zbláznil… a toto je tento svět; když byl na vrcholu své slávy, tak zde byli přátelé, byli zde kolegové, byla zde krásná žena, která ho milovala, ale když vyšel z vězení, žena se s ním rozvedla, přátelé zmizeli a kolegové mu jasně dali najevo, že si nepřejí žádné styky s ním, protože jakékoli styky by na ně mohly vrhnout podezření.
   Říká se, že zemřel, ale spíš bych řekl, že byl donucen zemřít. Jestliže budete někoho bojkotovat takovým způsobem, že se stane ostrovem ve velkém oceánu lidstva – oddělený, izolovaný, že nemůže s nikým komunikovat a každý si myslí, že je blázen, pak přirozeně jeho vůle k životu zmizí.
   A tak se stáhl a zemřel.
   Je podivné, že po jeho smrti jeho práce zůstala tam, kde ji opustil. Jsou v ní ukryty obrovské možnosti. Je zapotřebí, aby byla rozvinuta, a to zvláště v souvislosti s tantrou. Nazývám Wilhelma Rcicha moderním tantrickým mistrem, i když on si to neuvědomoval. Možná, že ve svých minulých životech znal tajemství tantry – protože jeho práce obsahuje tajemství tantry.
   Nebudete věřit, že v Indii v jisté době, před dvěma tisíci lety, bylo dvě stě tisíc vyznavačů zvláštní školy tantry.
   Žili nazí. Páry používaly společný plášť, jen jeden volný plášť kolem obou, vyrobený ze speciálního hedvábí, které zabraňovalo vyzařování jakékoli energie, která by vycházela ven anebo by vstupovala dovnitř. Živobytí si vyžebrávali, ale zůstávali stále společně nazí v tom plášti.
   Prováděli veliký experiment. Prolnutí a promíšení mužské a ženské bioelektřiny. Protože samotné takové setkání bioelektřiny může napomáhat při vstupu do hluboké meditace, aniž by bylo nutné bojovat se svými myšlenkami.
   Takto žilo sto tisíc párů a král Radža Bhodža, který kraloval v té době, se rozzuřil: „Toto zničí celou naši morálku, toto zkazí naše děti, děti to uvidí a budou se ptát, co je to za lidi, nazí v jednom plášti, tito lidé zničí celé naše náboženství a tradici.“
   A tak Bhodža se rozhodl všechny nechat zabít.
   Sto tisíc párů, to znamená dvě stě tisíc lidí, bylo po celé zemi vybito, byli upáleni zaživa.
   Ani jeden pár nezůstal naživu, jejich literatura byla spálena, jejich chrámy byly spáleny. Nikdy předtím ani potom nebyla žádná tradice tak brutálně zničena, tak nelidsky zničena.
   Vystoupíte-li s otázkou sexu, okamžitě se dotknete lidí, kteří jsou u moci, protože nikdo, kdo je u moci, si nepřeje, aby lidé žili na optimu své sexuality. Přejí si, aby lidé žili na minimu své sexuality, protože na minimu je můžete zotročit. Při maximu jste mocní, inteligentní, jste skálou a nemůžete být zničeni. Kdokoli by se snažil vás zničit, bude zničen.
   Wilhelm Reich bude muset být obrozen, protože to, co on činil, bylo naprosto vědecké. Žádné křesťanství tomu nemůže zabránit, žádná vláda tomu nemůže zabránit a možná…
   Mám takové množství sanjasinů, kteří jsou vzděláni v psychologií, v psychoanalýze, v analytické psychologii a v různých dalších školách – možná, že někteří z mých sanjasinů začnou pracovat v oblasti Wilhelma Reicha.
   On patří k nám.
   Dávám mu posmrtné sanjasinství.
   Kázání v kamenech 
   Sezení 7, 6. prosince 1986
   

8. Nejsilnější terapií je láska
   Bhagvane,
   je přijetí role terapeuta nebezpečné pro můj vlastní duchovní růst? Je možné pomáhat lidem, a přesto současně rozpustit své vlastní ego? Pociťuji, že v hloubi mne se odehrává subtilní boj, mezi jednou částí, která je jasná, a druhou částí, která nechce mít nic společného s jasností. Bylo by možné říci k tomu něco?
  
   Role terapeuta je velice delikátní a komplexní. Zaprvé, terapeut sám trpí stejnými problémy, se kterými chce pomoci druhým. Terapeut je pouze technikem. Může dokázat předstírat a oklamat sám sebe, že je mistrem – a to je to největší nebezpečí v roli terapeuta. Je to jen nepatrný rozdíl v pochopení, ale není to stejné.
   Zaprvé, neuvažujte v termínech pomáhat druhým. To vám dává představu, že jste spasitel, že jste mistr – a zadními vrátky pak opět vstupuje ego. Stáváte se důležitým, jste středem skupiny a každý k vám vzhlíží.
   Odhoďte ideu pomáhání. Místo „pomáhat“ použijte slovo „sdílet“, sdílíte svůj vhled, ať už jde o cokoliv. Účastník není někdo, kdo stojí níže nežli vy. Terapeut a ten, kdo je podroben terapeutickému působení, jsou oba ve stejném člunu. Terapeut je pouze ten, kdo má o něco větší přístup ke znalostem. Buďte si vědomi té skutečnosti, že vaše znalosti jsou pouze vypůjčené. Ani na okamžik nezapomínejte, že cokoliv víte, není vaší zkušeností a to pomůže lidem, kteří se účastní vaší skupiny.
   Člověk je velmi subtilní mechanismus pracující v obou směrech: terapeut, když se začne stávat mistrem, spíše než by pomáhal, něco v účastníkovi ničí, protože účastník se naučí rovněž pouze techniku. Nebude zde láskou naplněné sdílené přátelství, atmosféra důvěry, ale postoj „Ty znáš víc, já znám méně, a účastním-li se několika dalších terapeutických skupin, budu znát stejně, jako znáš ty.“ Účastníci se pak pomalu začnou stávat sami terapeuty, protože se zde nepožaduje žádné osvědčení, alespoň v mnoha zemích. V několika zemích se různé druhy nepřijatých terapií začaly stavět mimo zákon a pouze člověk, který má univerzitní kvalifikaci terapeutického směru v psychoanalýze nebo v psychoterapii, bude smět pomáhat lidem v terapeutických skupinách.
   K tomuto dojde téměř ve všech zemích na světě, protože terapie se stala podnikáním, obchodem, a lidé, kteří nejsou kvalifikovaní, to ovládají. Znají techniku, protože techniku se mohou naučit, tím, že se účastní několika skupin, poznají všechny techniky a potom mohou vytvořit vlastní směs a neexistuje zde žádná možnost kontroly.
   Ale pamatujte si, v okamžiku, kdy hrajete roli toho, kdo pomáhá, tak ten, komu pomáháte, vám nikdy neodpustí. Urazili jste jeho pýchu, jeho ego. Nebylo to vaším záměrem, vaším úmyslem bylo pouze nafouknout své vlastní ego a toho lze dosáhnout, pouze jestliže zraníte ego jiných lidí. Nemůžete nafouknout svoje ego, aniž se dotknete jiných, vaše větší ego bude potřebovat více prostoru a ego těch druhých se musí smrsknout a musí zmenšit prostor a svou osobnost, aby mohlo s vámi existovat. Od samého začátku je třeba skutečně milující osoby a uvádím to jako absolutně nutný bod, protože láska je nejmocnější terapií. Technika může pomoci, ale skutečného zázraku se dosáhne prostřednictvím lásky. Milujte lidi, kteří se účastní terapie, a buďte jedním z nich bez jakéhokoli předstírání, že byste byli vyšší nebo svatější.
   Objasněte to na samém začátku: „Toto jsou techniky, které jsem se naučil, a troška je má vlastní zkušenost, dám vám techniky a podělím se s vámi o své zkušenosti, ale vy nejste moji žáci, jste pouze přátelé v nouzi. Mám trochu porozumění, ne mnoho, ale mohu se s vámi o to podělit. Možná, že mnozí z vás mají své vlastní pochopení, které pochází z odlišných oblastí a odlišných směrů, a mohou se rovněž podělit o své zkušenosti a obohatit skupinu.“
   Jinými slovy to, co říkám, je úplně jiná koncepce terapie. Terapeut je pouze koordinátorem, pouze se snaží učinit skupinu tišší, čistější a dohlíží na to, aby nedocházelo k žádným omylům, je to spíše ochránce nežli mistr.
   A také musíte zcela jasně říci: „Já se rovněž učím, když se pokouším sdílet své vlastní zkušenosti. Když vás poslouchám, tak to nejsou pouze vaše problémy, jsou to rovněž i mé problémy, a když něco říkám, tak to jenom neříkám, ale rovněž to i poslouchám.“
   A opravdu, když sdílíte svá tajemství, své slabosti, svá zranitelná místa, ovlivníte druhé tak, že získají větší důvěru, pocítí větší lásku a budou vám více důvěřovat. Vaše důvěra provokuje jejich důvěru ve vás, a když uvidí, že jste tak nevinní a tak otevření a tak plně k dispozici, začnou se otevírat, vznikne řetězová reakce.
   Ale stanete-li se mistrem… a několik idiotských terapeutů se stalo mistry. Nevědí nic o svém skutečném bytí, nevědí nic o žádné mystérii existence a jediné, co znají, je jen jistá hra mysli. Tato hra mysli může, v některém případě pomoci, jste-li pod vedením člověka, který dospěl. Trocha jasnosti, o něco méně zmatku. To je to, co terapeutická skupina může vytvořit.
   Avšak terapeutická skupina není konec.
   Je to pouze začátek.
   Je to pouze příprava pro meditaci, právě tak jako meditace je přípravou pro osvícení.
   Pochopíte-li věci v jejich jednoduché aritmetice, neshledáte to těžkým a budete daleko příjemněji prožívat takovou skupinu, protože skupina bude schopna s vámi jít hlouběji. Nebudete pouze učitelem ve skupině, budete rovněž žákem.
   Prorok Almustafa z knihy Kahlila Džibrána uvádí krásný výrok, když se ho někdo ptal: „Řekni nám něco o učení“ a on odpověděl: „Protože jste se ptali, budu hovořit, avšak pamatujte si, já hovořím, ale rovněž i s vámi poslouchám, jsem zde na pódiu a rovněž sedím mezi vámi, žádným způsobem nejsem zvláštní.“
   Toto přivádí lidi blíže. Jakákoli výlučnost vytváří odstup, jakékoli naplnění ega ničí atmosféru lásky. A znovu opakuji, že nejsilnější terapií je láska.
   Milujte lidi, kteří jsou účastníky vaší skupiny. Milujte je takové, jakými jsou, ne takové, jakými by měli být. Trpěli po celý svůj život pod všemožnými náboženskými, politickými, sociálními, teologickými a filozofickými vůdci, kteří jim projevovali náklonnost a lásku, pokud by je následovali, a kteří by je milovali, pokud by se stali pouhými obrazy idejí vůdců. Budou vás milovat, pouze jestliže vás nejdříve zcela zabijí a zničí a pak vás sestaví dohromady podle svých idejí.
   Chtěl bych připomenout jeden výrok velkého lékaře, který je mým přítelem. Nevím, zda dosud žije, nebo ne, v posledních asi šesti letech jsem o něm nic neslyšel. Byl to nejvýznamnější lékař ve městě, kde jsem žil, než jsem se přestěhoval do Bombaje a potom do Puny.
   Pravil mi: „Mojí celoživotní zkušeností je, že funkcí lékaře není vyléčit pacienta, pacient se léčí sám, lékař má dodávat pouze milující atmosféru a určitý příslib a důvěru a má oživovat touhu pacienta žít dále. Všechny léky jsou pouze druhotnou pomocí.“
   Jestliže však člověk ztratil chuť žít, pak podle jeho celoživotních zkušeností žádný lék nemůže pomoci.
   A stejná situace platí i pro terapeuta. Terapeut není osoba, která by měla léčit psychologické problémy lidí. Může pouze vytvořit milující atmosféru, ve které lidé mohou otevřít své potlačené, nevědomé imaginace, různá potlačení, různé halucinace a přání, bez jakéhokoli strachu, že se jim někdo vysměje. Mohou to učinit s absolutní jistotou, že všichni budou k nim pociťovat soucit a lásku.
   Celá skupina by měla fungovat jako terapeutická situace. Terapeut je pouze koordinátorem. Přivádí psychologicky nemocné nebo narušené lidi dohromady a pouze dohlíží, aby se nestala nějaká chyba.
   A dokáže-li je podpořit nějakou ideou, nějakým vhledem, nějakým pozorováním, měl by vždy, pokud tuto zkušenost nebude mít sám, objasnit: „Toto je pouze má znalost, nikoli má zkušenost.“
   Jste-li upřímní, pravdiví a autentičtí, nikdy neupadnete do nástrah stát se mistrem nebo spasitelem. Do těchto nástrah se dá velmi snadno upadnout. V okamžiku, kdy se stanete mistrem a spasitelem, kterými nejste, nepomáháte těmto lidem, pouze vykořisťujete jejich slabosti a jejich potíže.
   Celé psychoanalytické hnutí po celém světě je v současné době nejvíce vykořisťujícím experimentem. Nikomu se nepomohlo, každý je obrovským způsobem vykořisťován. A nikomu to nepomohlo, protože psychoanalytik a psychoterapeut… Psychologie se rozdělila do mnoha odvětví, ale všichni provádějí tutéž práci; redukují vás na pacienta a oni jsou lékaři. Potíž je v tom, že oni sami trpí toutéž chorobou. Každý psychoanalytik dochází k jinému psychoanalytikovi přinejmenším dvakrát za rok, aby mu pomohl. Je to veliké spiknutí.
   Když budete naslouchat všem druhům duševních chorob a vyšinutí, pak pokud nebudete za hranicemi mysli a za jejími problémy, tak se sám stanete chorým a začnete trpět stejnými problémy, kterými trpí vaši pacienti. A spíše nežli byste je vyléčil, sám onemocníte, ale odpovědnost spočívá na vás.
   Terapeut by měl být ve službě životu, měl by vytvořit afirmativní hodnoty života tím, že je bude sám žít tím, že vstoupí sám do ticha svého srdce.
   Čím hlouběji se dostanete do svého nitra, tím hlouběji můžete vstoupit do srdce jiných. Je to přesně tak, protože vaše srdce a srdce jiného člověka se příliš neliší. Jestliže chápete své vlastní bytí, chápete bytí každého jiného a potom chápete, že jste rovněž byli blázniví, že jste rovněž byli neznalí a že jste rovněž mnohokrát upadli, že jste rovněž spáchali zločiny proti sobě a jiným. A jestliže jiní lidé se stále ještě takto chovají, není zapotřebí je zatracovat. Měli byste působit, aby si to sami uvědomili, a ponechat je sobě samotným. Neměli byste je tvarovat do nějakého rámce.
   A potom je to radost, být terapeutem, protože dojdete k tomu, že poznáte inferioritu lidských bytostí, což je jedno z nejtajnějších a nejskrytějších míst života. A tím, že poznáte jiné, poznáte také více sami sebe. Je to začarovaný kruh, není žádné lepší slovo, protože jinak bych nepoužíval to slovo bludný nebo začarovaný…
   Dovolte mi to trochu parafrázovat, je to virtuózní kruh. Otevřete se svým pacientům, účastníkům a oni se otevřou vám a to vám pomůže otevřít se více a to pomůže jim, aby se rovněž více otevřeli, a brzy dojde k tomu, že zde již není terapeut a není zde pacient, ale jednoduše milující skupina lidí, která si vzájemně pomáhá.
   Ale vždy a stále si pamatujte: terapie není sama o sobě úplná, i ta nejdokonalejší terapie je pouze prvním krokem, bez toho druhého kroku je bezvýznamná.
   A tak zanechte pacienty tam, odkud se začnou pohybovat směrem k meditaci. Vaše terapie je dokončena, když se vaši pacienti začnou dotazovat na meditaci. Vytvořte v jejich srdcích velikou touhu po meditaci a řekněte jim, že meditace je rovněž jen pouhým krokem – je tím druhým krokem. Sama o sobě rovněž nestačí, pokud vás nedovede k osvícení – to je pak kulminací celého úsilí.
   Jakýsi Žid z Oděsy jel v kupé s jedním carským důstojníkem, který měl s sebou prase. Důstojník jej chtěl pozlobit, a tak stále volal na to prase: „Moše, buď zticha. Moše, pojď sem. Moše, jdi tam!“ a tak podobně.
   A tak to pokračovalo až do Kyjeva. Konečně toho měl ten Žid dost, a tak pravil: „Pane kapitáne, je to veliká ostuda, že jste dal tomu praseti takové židovské jméno.“
   „A pročpak, ty Žide,“ ušklíbl se ten důstojník. „Protože jinak mohlo udělat kariéru, třeba se stát důstojníkem v carské armádě.“
   Všechno má svá omezení.
   Uvědomte si jasně, že hranice terapie končí tam, kde začíná meditace, a hranice meditace je tam, kde začíná osvícení. Samozřejmě osvícení již není krokem k ničemu. Jednoduše zmizíte do univerzálního vědomí. Stanete se jakoby rosou, která skápne z lotosového listu do oceánu, ale je to ta největší zkušenost… Činí život ve své konečnosti smysluplným a majícím nějaký význam. Dovolí vám to stát se částí vesmíru, od kterého vás vaše ego oddělilo.
   A je to tak snadné, tak snadné jako toto ticho.
   Nikdo by si nepomyslel, že je zde tisíce lidí, kteří zde sedí.
   Musíte se pohybovat pouze správným směrem. Smysl pro správný směr a všechno se může stát základním kamenem k vyšším stavům vědomí. Používal jsem všech, ale směr zůstával stejný. Používal jsem mnoho druhů meditací. Na povrchu vypadají velmi odlišně. Existuje však 112 metod meditací. Vypadají velmi odlišně, každá je jiná nežli ta druhá a můžete si myslet: „Jak by mohly všechny tyto různé metody vést k meditaci?“
   Ale ony vedou… Právě tak jako vlákno probíhající girlandou květů není vidět a vidíte pouze ty květy – těchto 112 květů má rovněž společně probíhající vlákno. To vlákno je pozorování, bytí svědkem, sledování a vědomí.
   A tak pomozte pacientům, aby co nejlépe pochopili své problémy, ale jasně jim řekněte, že i když tyto problémy budou vyřešeny, že zůstanou stejnou osobou. Zítra začnou vytvářet opět stejné problémy – možná odlišným způsobem a v jiné barvě.
   Takže vaše terapie by se měla stát jen pouhým otevřením pro meditaci. Polom vaše terapie bude mít obrovskou hodnotu. Jinak je to pouze hra mysli.
   Velká pouť – Odtud sem 
   Sezení 14, 13. září 1987
  

Část III
Psychologie Buddhů
   Podle mého názoru je mysl sama o sobě nemocná. Pokud se z ní nedostanete, nemůžete ubohé mysli pomoci, aby se uzdravila. Jste s ní příliš mnoho identifikováni.
   Neidentifikovat se s myslí je ta nejkratší cesta k vlastnímu bytí. A vaše bytí je vždy zdravé, neví, co to je nemoc. Nemůže to vědět, není to v jeho přirozenosti. Právě tak, jako mysl nemůže znát mír, nemůže ani vaše bytí znát napětí, úzkost, stísněnost a strach. Nejedná se zde o vyléčení mysli, ale o to, posunout celou vaši energii, vaše celé ohnisko od mysli k bytí. Meditace vám pomáhá při tomuto přesunu. Tento velký přesun vaší pozornosti, vašeho vědomí je to, co nazývám psychologií Buddhů.
   Z knihy Kázání v kamenech
 

1. Mozek je přirozený – pouze mysl je znečištěna
   Bhagvane,
   co je psychologu Buddhů? Jeví se to jako věda pouze pro osvícené bytosti, které táhnou, strkají, svádějí, tlučou nebo líbají své žáky v správném okamžiku tak, aby nekolísali, aby se nezarazili anebo aby neupadli do nástrah. Můžete mi prosím odhalit některé z vašich poznatků z posledních 30 let?
  
   Otázka, kterou jste mi položil, je ve své podstatě nezodpověditelná. Ale několik málo náznaků, několik málo indikaci lze samozřejmě učinit, a to s naprostou jistotou, že nebudete schopen zachytit smysl, ale to již není mým problémem. Pokusím se ze všech sil. Z vaší strany, dokážete-li být pouze pasivní, s tichou myslí, jednoduše jen naslouchajícím, jako byste poslouchal zvuky ptáků a neinterpretoval je, tak možná, že by se vám mohla některá vrátka otevřít.
   To vše záleží na vás. Proces není příliš obtížný, je to jen starý návyk. My nedokážeme jednoduše jen poslouchat, tak jako posloucháme hudbu. Okamžitě začínáme reagovat, interpretovat a snažíme se nalézt smysl toho. Ztrácíme se ve svých vlastních myslích a hudba plyne kolem.
   Za prvé… použil jsem termín „psychologie Buddhů“. Ne ve významu, který to má. Osvícený člověk odešel za mysl, ve skutečnosti mysl vybledne právě tak, jako se ztrácejí sny.
   Všichni psychologové na Západě se snaží přijít na to, jak funguje mysl, jak pracuje, proč někdy pracuje správně a někdy chybně. Přijali jednu základní hypotézu, která není pravdivá: hypotéza je, že vy nejste nic víc nežli mysl, že jste strukturou těla a mysli. Přirozeně, fyziologie pohlíží na vaše tělo a jeho funkce a psychologie pohlíží na vaši mysl a její funkce.
   První bod, který je třeba uvést, se týká těch, kteří došli k poznání odlišného prostoru v sobě samých, který není možno omezit myslí a který není možno definovat jako část její funkce. Tento tichý prostor bez myšlenek, bez vlnění je začátek psychologie Buddhů.
   Slovo „psychologie“ se používá po celém světě zcela chybně, avšak stane-li se něco konvenčním, tak na to zapomeneme. Dokonce i vlastní slovo psychologie poukazuje ne na něco o mysli, ale o psýché. Kořen významu psychologie je „věda duše“. Není to věda mysli. A jestliže lidé jsou upřímní, měli by změnit toto jméno, protože je to chybné jméno a odvádí lid na chybné stezky. Ve světě neexistuje žádná psychologie ve smyslu vědy duše.
   Vy jste – a to zcela náhodně – rozděleni do tří částí jen proto, abyste byli schopni chápat. Avšak pamatujte, toto rozdělení je pouze náhodné. Vy jste nedělitelnou jednotou. Tělo je vaší vnější částí. Je nesmírně cenným nástrojem, který vám existence dala. Vy jste nikdy nepoděkovali existenci za své tělo. Nejste si ani vědomi, co se v něm děje, co pro vás činí za celých těch 70-80 let, v některém případě i 150 let – a v některých vzdálených částech Sovětského svazu až i 180 let. K tomu bych chtěl říci, že běžný předpoklad, že tělo odumírá ve věku 70 let, není faktem, ale fikcí, která se stala tak převládající, že tělo se jednoduše podle toho řídí.
   Stalo se, ještě než Bernard Shaw dosáhl věku 90 let – a jeho přátelé tím byli velmi zmateni – že začal hledat nějaké místo mimo Londýn, v němž do té doby celý život žil. Ptali se ho: „Proč to děláte, máte krásný dům a v něm vše, proč vyhledáváte nějaké nové místo, ve kterém byste žil? Je to velmi zvláštní, někteří lidé si myslí, že jste se stal senilním.‘’ Chodil po okolních vesnicích, nikoli do měst, a navštěvoval hřbitovy a četl nápisy na pomnících. Nakonec se rozhodl žít na vesnici, kde nalezl náhrobní kámen, kde bylo napsáno, „Tento člověk zemřel nečekanou a brzkou smrtí, bylo mu pouze 112 let.“
   Řekl svému příteli: „Podle mne je to celosvětová hypnóza… protože představa 70 let života nám byla vnucována po tolik tisíciletí, že lidské tělo se jednoduše podle toho řídí. Existuje ale jistá vesnice, kde jakýsi člověk zemřel ve 112 letech a vesničané si mysleli, že zemřel velmi záhy a že to nebyl věk, ve kterém by měl umřít.“ Bernard Shaw se rozhodl žít poslední roky svého života v té vesnici a dosáhl téměř 100 let.
   V části Kašmíru, která je okupována Pákistánem, lidé žijí 150 let bez jakéhokoli problému. Je to pouze idea 70 let, která otrávila mysl. V Ázerbájdžánu, v Uzbekistánu a ve vzdálených oblastech Sovětského svazu lidé žijí přinejmenším 180 let a není jich málo, tisíce lidí dosáhlo vysokého věku a stále se cítí mladistvými, neodcházejí do důchodu, pracují na polích a na zahradách.
   Říkal jsem to jednomu svému známému profesorovi – a nevěřil mi, „Já jsem profesorem filozofie a psychologie a nemohu souhlasit s vaší myšlenkou, že celé lidstvo umírá z důvodu psychologického podmiňování.“
   Pravil jsem, „Předvedu vám to.“
   „Co tím míníte?“
   A tak jsem pravil: „Počkejte jen několik dní. Žádný argument to neprokáže, potřebujete důkaz.“
   Jednoho dne… žil v univerzitním areálu téměř jednu míli od filozofického oddělení fakulty. Byl naprosto zdráv, každý den chodil procházkou na univerzitu a zpět domů. Šel jsem k jeho ženě domů a řekl jí: „Musíte mi prokázat jednu laskavost. Až se ráno profesor S. S. Roj probudí, řekněte mu: ‚Co se stalo? Nespal jsi dobře? Jsi tak bledý? Nemáš horečku?‘“
   On to jednoduše odmítl poslouchat: „Co to říkáš za nesmysly. Já jsem naprosto v pořádku, nemám žádnou horečku, spal jsem dobře a cítím se perfektně.“
   Požádal jsem jeho ženu, aby mi zapsala přesně, co řekne, abych mohl tyto poznámky shromáždit.
   Řekl jsem jeho zahradníkovi: „Až přijde, řekněte mu zcela prostě: ‚Co se vám stalo, vypadáte nemocný.‘ A nezapomeňte napsat, co vám na to odpoví.“ A on pak odpověděl zahradníkovi: „Zdá se, že jsem v noci dobře nespal.“
   Za domem byla pošta, kolem které musel projít. Poštmistr byl jeho přítel a řekl jsem mu: „Udělejte tak a tak atd.“
   A on říkal: „Ale co to chcete dělat?“ a já mu řekl: „Je to pře mezi mnou a profesorem S. S. Rojem a já mu chci něco dokázat, řeknu vám později celý ten příběh, uděláte jedinou věc. Až profesor Roj půjde kolem pošty, vyjdete ven, zastavíte ho a řeknete mu: ‚Vypadáte dnes nějak malátně, nechoďte dnes na univerzitu, oznámím tam, že vám není dobře.‘“
   A on mu odpověděl: „Já jsem si také myslel, že bych tam neměl jít, zdá se, že mi něco chybí, necítím se dobře.“ A nakonec jsem přesvědčil poslíčka na filozofické fakultě, protože on sedával před fakultou. Bylo obtížné ho přesvědčit, ale on věděl, že profesor S. S. Roj mě má velmi rád a že mu tím nechci nějak ublížit řekl jsem mu: „Jakmile přijde, okamžitě vyskočíte a zastavíte ho, i když bude odporovat, nevšímejte si toho, přesvědčte ho, aby si lehl na lavici, a řekněte mu: ‚Teď nemůžete jít celou míli, rozhodně jste nemocen.‘“
   Ale on pravil: „Vždyť já jsem jen obyčejný člověk, ubohý poslíček.“
   Řekl jsem mu: „Nebojte se, zaručuji vám, že s tím nebudete mít žádné potíže. Jen si nezapomeňte zapsat, co na to řekne, a pamatujte si rovněž, jestli se bude zdráhat nebo ne.“
   Nezdráhal se. Jednoduše poslechl doporučení poslíčka, položil se na lavici a řekl poslíčkovi: „Kdybyste mohl zavolat auto z fakulty a říci šoférovi, aby mě odvezl domů, protože si myslím, že bych nezvládl tu celou cestu zpátky, celou míli, jsem velice nemocný.“ Pak jsem shromáždil všechny ty poznámky, S. S. Roj ležel doma na pohovce, na takové, jakou používají psychoanalytici pro své pacienty, a vypadal, jako by byl nemocný celé měsíce. Dokonce i jeho hlas byl takový, že mohl jenom šeptat. Pravil jsem mu: „Jste určitě velmi nemocen, ale jak je možné, že jste tak onemocněl během jedné noci, vždyť vypadáte, jako byste byl nemocný celé měsíce? Vždyť ještě včera večer, když jsem vás opouštěl, jste byl úplně v pořádku.“
   Pravil: „Ano, i já jsem z toho zmaten.“
   A já jsem mu řekl: „Není třeba být zmaten, přečtěte si tyto poznámky!“ A tak jak četl ty poznámky – počínaje ženou až k poslíčkovi – náhle se mu udělalo dobře a pravil: „Vy jste takový člověk, že je lépe se s vámi nepřít! Vy byste mě mohl zabít, já už dokonce pomýšlel na to, že napíši svou poslední vůli.“
   A tak jsem mu řekl: „Toto je odpověď na to, o čem jsem s vámi hovořil před několika dny – že tělo se chová podle idejí, které mu dodává mysl.
   70 let se stalo fixním bodem téměř po celém světě, ale není to pravda těla. Je to zkažení těla myslí. A je dosti podivné, že všechna náboženství jsou proti tělu – a tělo je váš život, tělo je váš styk s existencí.
   Je to tělo, které dýchá, je to tělo, které vás udržuje naživu, je to tělo, které činí téměř zázraky. Máte nějakou představu o tom, jak změnit pecen chleba v krev a jak jej rozdělit na všechny ty rozličné složky a poslat tyto složky tam, kde jsou zapotřebí? Jaké množství kyslíku potřebuje váš mozek – máte nějakou představu? Nedostane-li váš mozek během pouhých šesti minut kyslík, upadnete do komatu. Po tak dlouhou dobu tělo pokračuje v přesném dodávání potřebného množství kyslíku do mozku.
   Jak dokážete vysvětlit proces dýchání? Přirozeně vy nedýcháte, je to tělo, které za vás stále pokračuje v dýchání. Kdybyste dýchali vy, nebyli byste zde. Máte takové množství obav, že byste zapomněli dýchat, a zvláště v noci – buď byste mohli dýchat, anebo spát. A to není vůbec jednoduchý proces, protože vzduch, který tělo přijímá, sestává z mnoha dalších prvků, které jsou pro vás nebezpečné, a ono zvolí ty, které slouží životu a vyživují tělo, a vydechuje ty, které jsou pro vás nebezpečné, zvláště kysličník uhličitý.
   Moudrost těla neocenilo žádné náboženství na světě. Nejmoudřejší lidé nebyli moudřejší, než je vaše tělo. Jeho funkce jsou tak dokonalé a jejich pochopení zůstává stále mimo vaši kontrolu, protože vaše kontrola by mohla být destruktivní.
   Takže první částí vašeho života a vašeho bytí je vaše tělo. Tělo je skutečné, autentické, upřímné. Nedá se nijak zkazit, i když všechna náboženství se snažila je zkazit – učili vás se postit, což je proti přirozenosti a proti potřebám těla. Člověka, který se dokázal postit déle, se stal velkým světcem, bych nazval spíše největším bláznem, který byl ovládán bláznovstvím davu.
   Náboženství vás učila celibátu, aniž chápala mechanismus těla. Jíte potravu, pijete vodu, dýcháte kyslík a právě tak, jako se krev ve vás tvoří, tak se rovněž vytváří i sexuální energie, to je mimo vás. Na světě neexistoval ani jediný celibátník a já vyzývám všechna náboženství, která předstírají, že jejich mniši jsou celibátníky, aby je nechali vědecky vyšetřit. Zjistili by, že mají tytéž žlázy a že mají tutéž energii jako kdokoli jiný.
   Celibát je zločin – vytváří perverze – právě tak jako půst je zločin. Jíst příliš mnoho je zločin. Nejíst dostatečně je rovněž zločin. Jestliže budete poslouchat tělo a jednoduše se budete řídit podle těla, nebudete potřebovat Gautama Buddhu, aby vás učil, nebo Mahavíru nebo Ježíše Krista, aby vás učil, co máte dělat se svým tělem. Tělo má svůj vlastní vestavěný program a tento vestavěný program nemůžete změnit. Můžete jej jen používat zvráceně.
   Setkal jsem se s mnoha světci různých náboženství, ale nesetkal jsem se ani s jedním světcem, který by vypadal inteligentně. A ani nemůže být. Jeho disciplína ničí veškerou inteligenci.
   V Indii tisíce lidí – a nyní se tato choroba šíří i do ostatního světa – stojí na hlavách a neví, že příliš mnoho krve, která se dostává do hlavy, může ničit velmi jemný nervový systém, který vytváří vaši inteligenci. A tedy nenaleznete příliš inteligentního jogína – to je nemožné. On ty možnosti zničil. Člověk se stal inteligentním, protože se nepohyboval jako ostatní zvířata horizontálně. Pohybuje-li se zvíře horizontálně, tak jako všechna zvířata, potom krev cirkuluje po celém těle včetně hlavy ve stejném množství. Jestliže stojíte na nohou, tak z hlediska gravitace země je hlava nejvzdálenější místo, kam se dostává krev, a bojuje s gravitací. Toto je důvod, proč se člověk stal inteligentním. Začal být poetický, kreativní. Stal se tanečníkem, malířem, mystikem, ale vy si to neuvědomujete. Zůstávalo to mimo vaši schopnost to vědomě ovládat, protože jinak by zde bylo nebezpečí, že se zničíte.
   A tak vás nejprve učím hlubokému respektu, lásce a vděčnosti k vlastnímu tělu, to bude podstatou psychologie Buddhů, psychologie probuzených.
   To druhé za vaším tělem je vaše mysl, mysl je jednoduše fikce, používala se – až příliš jí různí paraziti využívali. To jsou ti lidé, kteří vás učí, že máte být proti tělu a pro mysl.
   Máme zde mechanismus, který se nazývá mozek. Mozek je součástí těla, ale mozek nemá žádný vestavěný program. Příroda je tak soucitná, že ponechává váš mozek bez jakéhokoli zabudovaného programu. To znamená, že existence vám dává svobodu. Cokoli chcete učinit se svým mozkem, můžete. Avšak tuto soucitnost přírody využívali vaši kněží, vaši politici, vaši tzv. velcí mužové. Nalezli velkou příležitost přecpat mozek všemi možnými druhy nesmyslů.
   Mozek je čistý, cokoli napíšete do mozku, stane se vaší teologií, vaším náboženstvím, vaší politickou ideologií. A každý rodič a každá společnost je velmi ostražitá, aby vám neponechala mozek ve vlastních rukou, a tak okamžitě začínají se spisy, jako je svatý korán, svatá bible, Bhagavadgíta. A ještě než vás nazvou dospělými, schopnými účastnit se záležitostí světa, nejste již více sám sebou.
   Je to tak lstivé, tak zločinné a jsem překvapen, že na to dosud nikdo nepoukázal. Žádný rodič nemá právo nutit děcko, aby bylo katolické, hinduistické nebo džinistické. Děti se narodí skrze vás, ale nepatří vám. Nemůžete být vlastníkem žijících bytostí. Můžete je milovat, a jestliže je skutečně milujete, dáte jim svobodu, aby rostly podle své vlastní přirozenosti bez jakéhokoli přesvědčování, bez jakéhokoli trestání, bez jakéhokoli násilí, které by někdo jiný uplatňoval.
   Mozek je v dokonalém pořádku – je to svoboda, která je vám dána přírodou, je to prostor pro růst. Avšak společnost, ještě dříve než se můžete do tohoto prostoru rozrůst, jej přecpe všemi možnými druhy nesmyslů.
   Znal jsem jednoho člověka, profesora Rungara, který žil v ašramu Mahátma Gándhího. Není to příliš velký ašrám, je tam pouze několik vdov a několik vdovců, ne více než dvacet. Strava je však zdarma, oblečení je zdarma, zdarma je příbytek a všechno, co máte dělat, je jen několik hloupostí. Nazývají to uctívání anebo to nazývají modlitbou.
   Profesor Rungar byl vzdělaný člověk, ale na tom nezáleží, ještě před vzděláním jste již znečištěni, nakaženi. Šest měsíců jedl jen kravský trus a pil kravskou moč – a to byla jeho jediná potrava a tím se stal velkým světcem. Mahátma Gándhí dokonce prohlásil, že dosáhl osvícení! Jestliže osvícení je možné dosáhnout jedením kravského hnoje, potom by bylo zřejmě lepší dosáhnout osvícení jedením býčího trusu. (Pozn. překl.: slovní hříčka býčí trus znamená blbost, nesmysl.) Mahátma Gándhí říkal, že se stal osvíceným, a celá zem tomu jednoduše věřila. Nesetkal jsem se ani s jediným člověkem, který by to kritizoval.
   Řekl jsem profesorovi Rungarovi: „Z mého hlediska, jste ten nejhloupější člověk v celé zemi.“ Je to velmi obtížná soutěž…
   Ale pohlédněte na své náboženství, co vám nacpali do vašeho mozku.
   Naleznete tam všude tentýž druh idejí. Chci, abyste tomu dobře rozuměli: mozek je přirozený, mysl, to je to, co je nacpáno do mozku. Takže mozek není křesťanský, ale mysl může být, mozek není hinduistický, ale mysl by mohla být.
   Mysl je výtvor společnosti, není to dar přírody. První věc, kterou psychologie Buddhů učiní, je odstranění všeho tohoto harampádí, které nazýváte, mysl aby váš mozek zůstal v tichu, čistotě, v nevinnosti, tak jak jste se narodili. Moderní psychologie na celém světě dělá cosi hloupého: analyzuje mysl, analyzuje všechny myšlenky, které vytvářejí vaši mysl.
   Na Východě jsme pohlíželi do nejniternějších částí lidství a pochopili jsme, že mysl nepotřebuje žádnou analýzu. Je to analyzující nesmysl. Mysl je třeba jednoduše vymazat. A v okamžiku, kdy mysl je vymazána – a metodou je meditace – jste ponecháni s tělem, které je naprosto krásné, jste ponecháni s tichým mozkem bez jakéhokoli hluku. A v okamžiku, kdy je mozek osvobozen od mysli, nevinnost mozku si začne uvědomovat nový prostor, který jsme nazvali duší.
   Jakmile jste jednou nalezli svou duši, nalezli jste svůj domov. Nalezli jste lásku, nalezli jste nevyčerpatelnou extázi, objevili jste, že celá existence je připravena pro vás, abyste tančili, abyste se radovali a zpívali – abyste žili intenzivně a zemřeli blaženě. Tyto věci se odehrávají svým vlastním tempem.
   Mysl je bariérou mezi vaším mozkem, vaším tělem a vaší duší. Můžete si zde všimnout rozdílu: psychologie, která se zrodila na Západě, se zabývá tou nejnepodstatnější vaší částí, chodí stále v kruhu a analyzuje mysl. Psychologie Buddhů jednoduchým úderem nechá odpadnout mysl a přijímá pouze to, co vám dala existence, nikoliv společnost, ve které jste se nešťastně narodili.
   Každá společnost je nešťastná, každé náboženství je nešťastné. Toto je ta největší pohroma, ve které lidstvo žilo až do současnosti. Jaký je rozdíl mezi muslimem a křesťanem kromě mysli? Jaký je rozdíl mezi komunistou a duchovním člověkem? Je to pouze rozdíl v mysli, každý z nich byl vychován jinak.
   Takže první a nejzákladnější věc: psychologie Buddhů vytvořila metody meditace, které nejsou ničím jiným nežli chirurgickými metodami k odstranění mysli – je to ten nejzhoubnější rakovinný růst ve vás. Všechno ostatní ve vás je absolutně nádherné. Je to proto, že mysl byla vytvořena člověkem. Všechno jiné pochází z věčného zdroje života.
   Ptáte se: „Vypadá to jako věda, pouze pro osvícené bytosti, které tahají, strkají, svádějí, tlučou nebo líbají své žáky ve správném okamžiku tak, aby nekolísali, neuvázli na místě anebo neupadli do nástrah.“
   To se nezdá být vědou pro osvícené bytosti, ale jakousi očistou. Pro neosvíceného se to jeví jako to, co popisujete: „Tahat, strkat, udeřit anebo políbit své žáky v pravém okamžiku.“ Tak to vypadá z vnějšku. Pokud jde o mistra, každý okamžik je tím pravým okamžikem.
   Na světě neexistují chybné okamžiky.
   A zajisté to není věda v tom smyslu, jak to chápete vy, protože věda zůstává podrobena mysli. Je to něco jako umění. Mistr pozoruje žáka a vynakládá všemožné úsilí, aby toho žáka probudil. V okamžiku, kdy je žák probuzen, není žádný rozdíl mezi mistrem a žákem – a on může použít jakýkoli druh vhodné metody. A metody mohou být libovolné – okamžité impulsy nejsou vědecké. Dám vám příklad, abych vám ukázal, že věda je jevem, který je o mnoho nižší.
   Jednoho jitra Čuang-C se posadil na posteli… což bylo podivné, protože obvykle, když se probudil, vstal a ihned opustil postel. Proč sedí a vypadá tak smutně? Nebyl to člověk, u kterého by se smutek nějak projevoval.
   A mohu říci, že jsem v literatuře nenašel nikoho, kdo by psal tak nádherné absurdní povídky. Nedávají žádný smysl, ale jsou krásné.
   Vytvářel pouze situace.
   Žáci byli naplněni obavami, přišli a zeptali se, „Co se stalo?“
   A Čuang-C pravil: „Mám velký problém, včera večer, když jsem šel spát, věděl jsem dokonale, že jsem byl Čuang-C, ale v noci jsem měl sen, že jsem se stal motýlem.“
   Žáci se smáli a on pravil, „Buďte zticha, to není nic k smíchu, můj celý život na tom závisí.“
   Ale oni mu odpověděli: „Ale mistře, vždyť to byl jen sen!“
   A on pokračoval: „Nejdřív byste si měli poslechnout celý příběh. Potom ráno, když jsem se probudil, vyvstala v mé mysli představa, že jestliže se Čuang-C mohl ve snu stát motýlem, kde je nějaká záruka, že motýl se nemůže stát ve svém snu Čuang-Cem? A nyní vzniká otázka: kdo jsem já? Jsem motýl, který sní, nebo jsem Čuang-C?“
   Samozřejmě taková situace, kterou vytvořil, byla téměř neřešitelná. Myslíte si, že zde může být nějaké racionální řešení? Jeho otázka byla velmi trefná: jestliže se Čuang-C může stát motýlem ve snu, tak je možné, že motýl, když usnul, se stal Čuang-Cem. Problém je v tom, že Čuang-C ztrácí svou identitu. A řekl tedy svým žákům: „Meditujte a najděte řešení. Dokud nenajdete řešení, budu sedět tady na posteli a nebudu jíst, protože je to otázka života a smrti.“
   Vyšli ven a diskutovali o tom: „To je absolutně absurdní! Nám se také zdál sen, ale tato idea… nemá řešení!“
   A potom přišel Lie C, přední žák Čuang-Ccúv, a všichni žáci se ho ptali, co mají dělat. A on pravil „nebojte se“ a místo toho, aby šel k Čuang-Cemu, šel ke studni a oni se ptali: „Kam jdeš?“
   A on jim odpověděl: „Počkejte, znám svého mistra“ a vytáhl vědro s vodou. Bylo studené zimní ráno a on vzal to vědro s vodou a vylil ho na Čuang-Ca.
   Čuang-C se smál a pravil: „Kdybys nebyl přišel, mohl být můj život v sázce, zachránil jsi mne!“
   Lie C pravil: „Jen vstaňte z postele, nebo přinesu další vědro vody, potřebujete jen vyjít ze svého snu, stále sníte.“
   A on pravil: „Ne, já z něho vystupuji!“
   Mistři nemohou stvořit vědu, protože věda může být pouze objektivní. V nejlepším případě to můžete nazvat uměním, protože umění je daleko přizpůsobivější a má odlišné přístupy…
   Jak byste nazvali jednání Lie-C, který použil džber vody? Je to vědecká metoda? Je to jen jasný vhled a z tohoto jasného vhledu vystupuje okamžitá, libovolná, umělecká, ale i inteligentní metoda.
   Ve skutečnosti Čuang-C čekal, až některý z jeho žáků něco učiní – nebyla to otázka, která by se měla vyřešit sezením a přemýšlením. Jednalo se o to, aby někdo něco projevil a ukázal něco svým činem, svým jasným pochopením… A to byl okamžik, kdy Čuang-C prohlásil Lie-Cho za svého nástupce. Ostatní jeho žáci nemohli pochopit, co se vlastně stalo, jaký druh řešení to byl.
   Psychologie Buddhů není věda, není to filozofie. V nejlepším případě bychom to mohli nazvat velmi poddajným uměním. A tedy zde nejsou žádné pevně dané odpovědi na nic.
   Dám vám jiný příklad. Jednoho jitra, a muselo to být velice krásné jitro, jakýsi člověk přišel ke Gautamovi Buddhovi a zeptal se ho: „Existuje Bůh?“ A každý byl zvědavý, co Buddha tomuto člověku odpoví. A Buddha odpověděl: „Žádný Bůh není, a nejen teď, ale nikdy nebyl, je to fikce, která má vykořisťovat blázny.“ Ten člověk byl tím šokován.
   Odpoledne přišel jiný člověk a zeptal se jej: „Co si myslíš o existenci Boha?“ Opět ta samá otázka…
   Buddha pohlédl na toho člověka a pravil: „Ano, Bůh existuje a vždycky byl.“
   A večer přišel ještě jiný člověk a pravil: „Nevím nic o Bohu, jsem úplně hloupý a vím, že jsi zde. Přišel jsem, abych byl osvícen.“
   Buddha na něho pohlédl a zavřel oči. Žádná odpověď – a podivné na tom bylo, že žáci viděli, že ten druhý rovněž zavřel oči. A mezi tím musela uplynout alespoň hodina, než ten druhý člověk otevřel oči, dotkl se nohou Gautama Buddhy a pravil: „Tys mi odpověděl a já jsem ti nesmírně vděčný.“
   Ananda, který byl s Buddhou 24 hodin denně a staral se o něho, byl tím velice zmaten. Každý mohl být z toho zmaten – ráno říkal jednu věc, v poledne říkal opak, večer neříkal nic a ten člověk dostal odpověď, dotkl se jeho nohou a se slzami radosti odešel! Když všichni odešli, Ananda pravil: „Nebudu moci dnes v noci spát, dokud mi neřekneš, která z těch odpovědí je správná.“
   Gautama Buddha pravil: „První věc, kterou si musíš zapamatovat, je, že žádná z těch otázek nebyla tvoje. Tak proč by ses měl starat o odpovědi? Byl jsi se mnou 40 let. Jestliže jsi v té době měl nějakou otázku, měl jsi se zeptat. Toto byly otázky tří různých lidí.“
   Ananda pravil: „Je mi líto, ale je to pravda. Ani jedna nebyla mou otázkou, ale mám uši a slyšel jsem je. A všechny tři otázky a tři odpovědi jsou v takovém protikladu, že to ve mně vyvolává zmatek.“ 
   A Buddha pravil: „Nechápeš další věc. První člověk, který přišel, věřil v Boha, byl hluboce nábožensky založen a nepřál si odpověď, ale chtěl podpořit tuto svou víru a já nemohu podporovat něčí víru. Mou funkcí je zničit veškeré víry tak, abys sám mohl vidět, co je pravda, a proto jsem naprosto popřel, že existuje nějaký Bůh, a řekl jsem, že nikdy ani žádný nebyl.
   Člověk, který přišel odpoledne, byl naprostým opakem. Byl to ateista, nevěřil v Boha a rovněž přišel, abych mu to potvrdil, aby pak mohl říci lidem: ‚Nejen já jsem ateista, ale i Gautama Buddha sám je ateista,‘ avšak to rovněž byla víra, nikoli zkušenost, protože zkušenost nikdy neklade otázky. Vždy jen víra klade otázky.“ Tvá mysl je přeplněna různými vírami bez jakékoli zkušenosti, a proto Gautama Buddha pravil: ‚A proto jsem byl velmi striktní u tohoto člověka a řekl jsem mu, že Bůh existuje a že vždycky byl.“
   Toto jsou libovolné okamžité metody pro zničení různých druhů věr. Ale základním účelem je zničit víru tak, abys mohl nalézt své vlastní srdce, svou vlastní důvěru.
   „A třetí člověk byl zcela nevinný člověk, protože on přijal svoji nevědomost a on nenavrhoval žádný druh víry. On nepřišel, abych jej v něčem utvrzoval, přišel proto, abych mu skutečně pomohl, a v tom je velký rozdíl, utvrdit někoho v něčem anebo mu pomoci.
   Protože neměl žádnou otázku, nebylo třeba odpovídat. Zavřel jsem oči a on pochopil a rovněž zavřel oči: a možná toto byl způsob, jak mu Gautama Buddha odpověděl. Měl pravdu – nevinnost má vždy pravdu. V té jediné hodině mé ticho proniklo jeho bytím. Má přítomnost obklopila jeho bytí. Byl naplněn.
   Bůh se netýká nikoho – přirozeně netýkal se ani toho člověka. Všechno, co chtěl, bylo jisté společenství s existencí, ať již se tato existence jmenuje jakkoli. Jste zmateni, že ten člověk pravil: „Obdržel jsem svou odpověď, i když jsem neodpověděl slovy“. A s vděčností a se slzami radosti se dotkl mých nohou. Dal jsem mu okusit zkušenost, sdílel jsem sám sebe s ním, a proto byl tak vděčný. Ale v každém případě jsem musel použít rozličných, pro daný okamžik vhodných metod, protože tyto tři osoby měly rozličné, tři různé druhy mysli.“
   Psychologie Buddhů nemůže být vědou, věda je vždy objektivní, týká se vždy něčeho jiného. Nikdy se netýká vašeho vlastního bytí, je extrovertní, a nikdy není introvertní.
   Ale člověk, který se stal osvíceným, nalezne způsob, jak s vámi zatřepat, aby váš spánek zmizel, aby vás probudil z vaší mysli, která je vaším hlubokým bezvědomím a vaší slepotou. A proto rozliční mistři v různých zemích používali různé metody. Žádná metoda není vědecká. To záleží na osobě, která má tuto operaci podstoupit. Chirurgickou operaci nelze přesně ohraničit konečnou vědou. Pokud jde o psychologii Buddhů, bude to muset být vždy velmi flexibilní.
   Ano, někdy takový mistr vás může udeřit a někdy vás takový mistr může obejmout. Ale to vše záleží na tom, s jakým druhem mysli právě pracuje, a on pracuje s různými druhy mysli. Vy nemáte stejné druhy mysli, protože jinak by musela stačit jediná metoda.
   Tradičně se uvádí 108 metod meditace. Všemi jsem prošel – ne že bych je jen přečetl. Každou metodu jsem vyzkoušel. Mou snahou bylo nalézt, co je základním jádrem všech těchto 108 metod, protože v nich musí být něco podstatného. A má zkušenost je, že podstatou všech meditací je umění být svědkem.
   A tak jsem vytvořil své vlastní metody, protože jsem našel ono podstatné jádro. Těchto 108 metod určitým způsobem zastaralo. Byly vytvořeny různými mistry pro jiný druh lidí a pro transformaci odlišných myslí. Dnešní mysl tehdy ještě neexistovala, dnešní mysl potřebuje nové metody. A ty metody se budou lišit pouze v tom, co není podstatné. Vlastní jádro, vlastní duše metod bude tatáž.
   O Mani Padme Hum 
   Sezení 16, 29. prosince 1987
 

2. Návrat ke zdroji
   Bhagvane,
   mohl byste promluvit o disciplíně a meditaci?
  
   To je velmi podivná otázka, protože každý den, ráno a večer, hovořím o disciplíně a meditaci! Kdyby někdo četl vaši otázku, tak by si myslel, že mám poprvé hovořit o disciplíně a meditaci, kde jste byl celou tu dobu?
   Připomínáte mi dva staré přátele, setkali se na ulici v Leningradě.
   „Jak se vám vede?“ ptal se jeden.
   „Výborně,“ odpověděl druhý.
   A ten prvý se na něho podíval podezíravé a řekl: „Četl jste noviny?“
   „Samozřejmě,“ odpověděl druhý, „Jak jinak bych to mohl vědět!“
   Lidé se dovídají o svých vlastních životech z novin. Každý den jsem hovořil o meditaci a vy se ptáte…?
   Drobná starší Židovka si sedla v letadle vedle velkého Nora. Stále si jej prohlížela a nakonec se k němu obrátila a pravila: „Promiňte, nejste Žid?“
   „Ne,“ odpověděl.
   Uplynulo několik minut a ona se na něj stále dívala a pravila: „Mně to můžete říci, jste Žid, nebo ne?“ A on odpověděl: „Rozhodně ne.“
   Stále ho studovala a opět pravila: „Já vám to mohu říct, vy jste Žid!“
   Ten člověk, aby to nějak ukončil, pravil: „Dobrá, tak tedy jsem Žid.“
   A ona se na něho zkoumavě podívala, potřásla hlavou a pravila: „Opravdu, ale nevypadáte na to.“
   Rád bych věděl, kde vlastně mám začít.
   Meditace je jediný přínos, který Východ přinesl lidstvu. Západ toho přinesl mnoho. Tisíce vědeckých objevů, obrovský pokrok v medicíně, neuvěřitelné objevy ve všech oblastech života. Ale přesto tento jediný přínos Východu je cennější než vše, co přinesl Západ.
   Západ zbohatl a má i veškerou techniku k tomu, aby zůstal bohatým. Východ je chudý, neobyčejně chudý, protože nehledal nikdy nic jiného kromě jediné věci, a touto jedinou věcí bylo vlastní vnitřní bytí. Bohatství Východu je něco, co není vidět, ale Východ poznal ty největší vrcholky blaženosti a největší hloubky ticha. Poznal věčnost života, poznal ten nejkrásnější květ lásky, soucitu a radosti. Celý génius Východu byl zasvěcen jedinému hledání, můžete to nazvat extází.
   Meditace je jedinou technikou, jak dosáhnout extatického stavu, stavu opilosti Bohem. Je to velmi jednoduchá technika, avšak mysl to velice komplikuje. Mysl to musí velmi zkomplikovat a učinit obtížným, protože oboje nemůže společně existovat. Meditace je smrt mysli a přirozeně mysl odporuje každému úsilí o meditaci.
   Budete-li pokračovat, aniž byste poslouchali mysl, zjistíte, že mysl je dosti mazaná a chytrá, aby vás navedla do falešných směrů, které nazve meditací.
   Právě dnes mi říkali o tom, že jeden člověk, který byl po mnoho let žákem Mahariši Maheše Jógiho, je zde, medituje a dále pokračuje i v Mahariši Mahešeovč meditacích. To, co Mahariši Maneš Jógi nazývá „transcendentální meditací“, není ani transcendentální, ani meditace, je to trik mysli. Není to škodlivé, spíše naopak, může vám to dát trochu klidu a dobrý pocit, jako když se osprchujete. Ale není to meditace, protože vás to nedokáže zavést za hranice mysli.
   Žádné úsilí, které vyvolává mysl, vás nemůže dovést za hranice mysli. Toto je naprosto základní pravidlo, které je třeba si pamatovat. Tak zvaná transcendentální meditace je jen příkladem. Existuje mnoho podobných technik stejného druhu, kterých je na Východě mnoho. Ale ty nepřinášejí osvícení a nepřinášejí probuzení vědomí. A to jsou jediná kritéria správnosti.
   Strom poznáte podle jeho plodů a technika se pozná podle toho, čeho s ní dosáhnete. Transcendentální meditace je velmi příkladnou ukázkou meditace, kterou vám mysl podstrkuje. Je to lstivá cesta, jak vás zavést stranou, aby mysl zůstala v bezpečí, a nejen v bezpečí, ale aby se stala ještě silnější.
   Všechny tyto techniky se týkají koncentrace. Koncentrujete se na nějaké slovo, svaté slovo, jméno boží nebo na man tru a opakujete ji co nejrychleji v mysli, čím rychleji, tím lépe. Rychlost vám pomáhá ve dvou věcech…
   Mantra neboli jméno boží, nebo dokonce i vaše vlastní jméno nemá nic společného s Bohem. Kterékoli slovo bez jakéhokoli smyslu by zde stačilo, protože ta technika závisí na něčem jiném. Závisí na rychlém opakování – tak rychlém, že nezůstane žádná mezera. Tím, že nezůstanou žádné mezery, myšlenky nemohou vyvstat. Potřebují trochu prostoru. To je jedna věc – stále rychlejší a rychlejší opakování. A jak to budete stále dělat po celá léta, stanete se v tom skutečným expertem. Takže jedinou věc, kterou děláte, je to, že nedáváte šanci žádné myšlence, aby vstoupila do vaší mysli.
   A ta druhá věc, daleko podstatnější věc, kterou to vytváří, je, že to vyvolává neobyčejnou nudu – to je zřejmé. Cokoliv budete stále opakovat, musí vyvolat nudu a nuda je základem autohypnózy. Při nudě začnete upadat do spánku, který není úplné jako spánek, protože je navozen nuceně, a tedy má odlišné jméno, hypnóza. Hypnóza znamená spánek s jediným rozdílem, není navozená svobodně.
   Spánek přichází sám o sobě, spontánně, hypnóza je uměle navozený spánek – vytvoříte situaci, ve které musí nastat tento uměle navozený spánek. Takový spánek je nezměrně zdravý, a dokonce i 10 až 15 minut v hypnotickém stavu vám dá dobrou relaxaci, kterou vám nemohou dát ani hodiny obyčejného spánku. Když z něho vystoupíte, budete se cítit osvěženi.
   Děláte-li to pouze pro tento účel – to je pro relaxaci a osvěžení, tak s tím souhlasím. Ale nikdy vás to nedovede za hranice mysli, a jak by také mohlo? Protože mysl sama se opakuje. Při opakování se nemusí myslet a opakování samo o sobě se stává náhražkou za myšlenky. A tímto opakováním mysl upadne do spánku, do spánku beze snů, který vám dá nezměrné osvěžení a omlazení. Přirozeně může vás to podvádět – že je to meditace. Můžete v tom pokračovat celý život, je to zdravé, je to dobré, je to vyživující, ale není to meditace.
   Meditace začíná, když se odpoutáme od mysli a budeme svědkem, pozorovatelem.
   Existuje pouze jediná cesta, jak se oddělit od čehokoli. Pohlížíte-li na světlo, tak jedna věc je přirozeně jistá, vy nejste světlo, vy jste ten, kdo na to světlo pohlíží. Jestliže pozorujete květiny, jedna věc je jistá, nejste květinou, jste ten, kdo ji pozoruje.
   Takže pozorování je klíčem k meditaci. Pozorujte svou mysl, nedělejte nic, žádné opakování mantry, žádné opakování jména božího, pouze pozorujte, co mysl činí, nerušte ji, nebraňte jí, nepotlačujte ji, nedělejte vůbec nic, buďte pouze pozorovatelem a ten zázrak pozorování je meditace. Pozorujete-li, pomalu, velmi pomalu se mysl vyprazdňuje a zbavuje myšlenek. Ale neusínáte, jste stále bdělejší a vědomější. A tak jak se mysl vyprazdňuje, vaše veškerá energie se mění v plamen vědomí. Tento plamen je výsledkem meditace, a tak můžete říct, že meditace je jen jiné jméno pro pozorování – být svědkem, pozorovat bez jakéhokoli úsudku, bez jakéhokoli hodnocení. Pouze pozorujte a okamžitě vyjdete z mysli, protože ten, kdo pozoruje, není nikdy součástí mysli. A tak jak se pozorovatel stále více upevňuje v kořenech a sílí, tak se vzdálenost mezi tímto pozorovatelem a myslí stále zvětšuje. Brzy je mysl již tak daleko, že stěží pociťujete její existenci – je jako ozvěna ze vzdálených údolí a nakonec i tyto ozvěny zmizí. To je zmizení mysli bez úsilí, bez použití jakékoli síly proti mysli, pouze ji necháme odumřít vlastní smrtí.
   Je-li mysl absolutně tichá, již zcela pryč, nemůžete ji nikde najít, a tak si poprvé uvědomíte sebe sama, protože tatáž energie, která byla napojena na mysl, nebude-li moci nalézt žádnou mysl, se obrátí sama k sobě.
   Pamatujte si, energie je neustálý pohyb, říkáme, že věci jsou „předměty“, a možná, že jste nikdy nepomýšleli, proč nazýváme věci předměty. Jsou to předměty, protože tvoří překážky vaší energii, vašemu vědomí. Ale není-li zde žádný předmět, všechny myšlenky, emoce, nálady, všechno zmizelo, jste v největším tichu, v nicotě anebo spíše v ničem, v tom, co je bez ničeho, začne se celá energie obracet sama k sobě. Tato energie se obrací ke zdroji a přináší nezměrné potěšení..
   Nedávno jsem citoval Williama Blakea, který psal, že „energie je potěšení“. Tento člověk, i když nebyl mystik, nalezl některé záblesky meditace.
   Navrátí-li se meditace ke svému zdroji, exploduje v nezměrném potěšení. Toto potěšení ve svém nejzazším stavu je osvícení.
   A cokoli, co vám pomáhá projít tímto procesem meditace, můžeme nazvat disciplínou. Může to být příjemná lázeň, očištění, ochlazení, sed v uvolněné pozici se zavřenýma očima, nebudete-li hladoví ani příliš najedení. Budete-li takto sedět v pozici, která vám skýtá největší relaxaci, a pohlédnete na celé své tělo, prozkoumáte každou část, abyste zjistili, zda někde není napětí. A bude-li někde nějaké napětí, tak změníte pozici a uvedete tělo do relaxovaného stavu. Na Východě objevili, a to zcela správně, že lotosová pozice, taková, jakou můžete vidět na sochách Buddhy a která se nazývá lotosovou pozicí, byla objevena před tisíci lety. Poskytuje tělu největší relaxaci. Ale pro zapadaný, kteří nejsou zvyklí sedět na zemi, je lotosová pozice noční můrou! A tak se jí vyhýbají, protože to bude trvat přinejmenším šest měsíců, než se jí naučí. Ale není to nutné, jestliže jste zvyklí sedět na židli, můžete nalézt vhodnou pozici, upravit si židli určitým způsobem tak, aby vám to pomohlo uvolnit tělo a zbavit se všech napětí. Nezáleží na tom, zda sedíte na židli, nebo v lotosové pozici, anebo zda ležíte v posteli. Sezení je však lepší, protože zabraňuje usnutí.
   Lotosová pozice byla zvolena z mnoha důvodů. Jestliže někdo dokáže v ní sedět, aniž by se v ní mučil, pak je to to nejlepší, ale není to bezpodmínečně nutné. Je to jistě nejlepší pozice, ve které můžete vstoupit do stavu pozorování. Nohy jsou zkřížené, ruce jsou zkřížené a páteř je přímá. Dává vám to významnou oporu k tomu, abyste mohli vše pozorně sledovat. V této pozici gravitace nejméně ovlivňuje tělo, protože vaše páteř je rovná a gravitace může ovlivňovat pouze nepatrnou část.
   Když ležíte, gravitace ovlivňuje celé tělo, a proto ve spánku je nejlepší pozice vleže – gravitace působí na celé tělo, a protože přitahuje celé tělo, tělo ztrácí všechna napětí. Rovněž když si lehnete, abyste spali, měli byste používat polštářek, protože čím méně krve jde do vašeho mozku, tím méně bude aktivní mysl, čím méně krve bude cirkulovat ve vaší mysli, tím budete mít větší možnost usnout.
   V lotosové pozici se jedná o velkou kombinaci: je to pozice, ve které se nejméně uplatňuje gravitace, a protože páteř je rovná, do mozku přichází nejméně krve, takže mysl tolik nepracuje. V této pozici nemůžete snadno usnout, jestliže jste se učili tuto pozici od mládí, bude pro vás velmi přirozená.
   A zkřížení nohou a rukou má další význam. Vaše tělesná energie se pohybuje v kruzích, v lotosové pozici není kruh nikde přerušen. Jedna ruka dává energii druhé ruce, jedna noha dává energii druhé noze a energie prochází a pohybuje se v kruzích, stanete se kruhem své bioenergie. Zde pomáhá mnoho věcí, vaše energie se neuvolňuje, takže nebudete unaveni. Vaše krev se dostává do mozku v nejmenším možném množství, a tak mysl příliš mnoho nepracuje. Sedíte v takové pozici, že vaše nohy jsou zaklesnuty, vaše ruce jsou rovněž zaklesnuty a vaše páteř je rovná, spánek je takto obtížný. To jsou věci, které vám budou pomáhat. Nejsou podstatné, neplatí zde to, že ten, kdo nedokáže sedět v lotosové pozice, by nemohl meditovat. Meditace však bude poněkud obtížnější. Lotosová pozice je pouze nápomocná a není naprosto nutná.
   Lidé z chladnějších oblastí nemohou sedět na zemi, jejich těla za celá staletí jsou tak uzpůsobena. Pochází to od jejich rodičů, až od Adama a Evy. Nebo jste snad viděli obrázek Adama a Evy, že by seděli v lotosu? Bývalo by to bylo pro ně dobré, protože v lotosové pozici by mohli sedět nazí a nikdo by si nemusel uvědomovat jejich nahotu. Takto sedí džinističtí mnichové, vždy v lotosové pozici tak, že nejsou vidět jejich genitálie, jejich nohy jsou zkřížené, ruce jsou zkřížené a současně to funguje i jako ochrana proti nahotě.
   Jestliže někteří lidé po celá staletí takto neseděli, pak jim to činí zbytečné potíže. Vaše tělesná struktura přijala určitý modus, a tak je lepší sledovat tělo a jeho moudrost. Použijte tedy židli. Je zapotřebí, abyste seděli pohodlně, aby vaše tělo nepoutalo vaši pozornost.
   Proto je třeba se vyhnout veškerému napětí, protože bolí-li vás hlava, bude obtížné meditovat. Vaši pozornost bude znovu a znovu poutat bolest hlavy. Bolí-li vás nohy anebo jestliže je někde jakkoli slabé napětí v těle, tak to okamžitě vzbuzuje poplach. To je přirozené a je to součást moudrosti těla, protože kdyby se zde nespouštěl tento poplach, tak byste byli v nebezpečí, že by vás mohl uštknout had a vy byste stále seděli. Vaše šaty by mohly začít hořet, vaše tělo by mohlo hořet a mohli byste zůstat sedět a neuvědomovat si to. Jakmile vznikne jakákoli obtíž, vaše tělo okamžité vyvolává poplach, a proto je třeba vytvořit relaxovanou pozici, ve které tělo nepociťuje a nevytváří žádný vzruch, protože to vás bude v meditaci rušit.
   Takže první věcí disciplíny je uvolnění těla a zavřené oči, protože máte-li otevřené oči, můžete vidět pohyb mnoha věcí kolem sebe a to vás může rušit. Pro začátečníka je naprosto správné, aby používal pásku na očí, aby se mohl zcela ponořit do sebe. Vaše oči, vaše smysly vás vyvádějí ven. Veškerý váš kontakt vycházející ven se děje z osmdesáti procent očima. Zavřete tedy oči. U začátečníka je dobré i zacpání uší. Zacpěte si uši tak, aby vás žádný hluk z vnějšku nerušil. To platí pouze pro začátečníky. Potom začněte pozorovat svou mysl a mysl je jen dopravní ruch myšlenek nebo film nebo obrazy, které se pohybují jako na obrazovce. Vy jste pouze neutrálním pozorovatelem. Toto je disciplína, a je-li úplná, tak pozorování přichází snadno a toto pozorování je meditace.
   Pozorováním mysl zmizí, myšlenky zmizí. V tom okamžiku nastane nejblaženější okamžik, kdy jste plně bdělí a nezůstane žádná myšlenka, pouze tichá obloha vašeho vnitřního bytí. To je okamžik, kdy energie se obrací dovnitř. Obracení dovnitř je náhlé, nečekané, a jakmile se energie obrátí dovnitř, přinese to nezměrné potěšení, orgasmické potěšení.
   A náhle vaše vědomí bude tak bohaté, protože energie živí vaše vědomí.
   Energie se vrací zpět a vytváří téměř plamen vašeho bytí. Vidíte všude kolem čisté světlo… ticho, nejzazší ticho a nezměrný středí, jste nyní ve svém vlastním středu.
   Ve správném okamžiku, kdy jste přesně ve svém středu, dochází k explozi. Tuto explozi nazýváme osvícením.
   Toto osvícení vám přináší všechny poklady vnitřního světla v celé své nádheře.
   Je to jediný zázrak ve světě. Poznat sebe sama a být sebou samým a poznat, že člověk je bez smrti, že člověk je mimo tělo, mimo mysl a že člověk je pouze čisté vědomí.
   A tak disciplína je pouhou podporou. Podstatnou věcí je pozorování a pozorování, to je meditace.
   Chcete-li přesně pochopit, co to je meditace, pak Gautama Buddha je první člověk, který přišel s přesnou a správnou definicí, je to pozorování, sledování. Naučte se tomuto pozorování od Gautamy Buddhy a od Patandžaliho se naučte disciplíně, která vám může pomoci při meditaci. Tato cesta, jóga a meditace se mohou stát syntézou. Jóga je disciplína, je to vnější podpora, která velice pomáhá, ale není absolutně nezbytná. Gautama Buddha dal světu nejzákladnější a nejpodstatnější věc, pozorování jako meditaci.
   Vaše otázka nebude rozřešena, dokud nezačnete pracovat na této cestě, jinak se budete znovu ptát „Co je to meditace?“ Pouhé mé vysvětlení vám nepostačí, budete se muset pohybovat po této stezce.
   Hymie a Becky Goldbergovi měli poprvé letět letadlem, Hymie chvíli příjemně prožívá komfortní sklopné sedadlo a pozoruje pěknou stevardku, která prochází sem a tam uličkou, pak pohlédne z okna a řekne vzrušeně: „Becky, pohlédni na ty lidi dole, vypadají jako mravenci.“ Becky se nahne, pohlédne a praví: „Ale vždyť jsou to mravenci, ty trumbero, ještě jsme nevzlétli.“ Hymie Goldberga zaujalo pozorování hezkých dívek, které procházely v uličce, a zcela zapomněl na letadlo, že ještě stojí a dosud nevzlétlo, a tak při pohledu na mravence si myslel, že to musí být lidé – z výšky.
   A proto byste měli meditovat se zavřenýma očima.
   Pozvání
   Sezení 21, 31. srpna 1987
 

3. Ne-mysl: studiumprázdného plátna
   Psychologie Buddhů bude psychologií ne-mysli. Bude diametrálně v protikladu k obyčejným psychologiím ve všech aspektech, ve všech směrech, protože je to naprosto nová dimenze, dosud nedotčená a na kterou se dříve vůbec nepomyslelo.
   Snadno se studuje mysl, ale je velice obtížné a prakticky nemožné studovat ne-mysl.
   Ne-mysl mi připomíná moderní malířství.
   Jeden moderní malíř vystavoval svá díla. Jakýsi člověk stál před obrazem půl hodiny. Malíř procházel výstavními síněmi a vysvětloval lidem vše, co se týkalo jeho obrazů.
   Tento člověk byl zcela ponořen do jeho obrazu. Malíř k němu přišel mnohokrát, ale cítil, že není správné ho vyrušovat, ale nakonec musel, protože tento obraz byl pouze prázdným plátnem, a zeptal se toho člověka: „Zajímáte se o mé obrazy?“
   A ten člověk pravil: „Velice se o ně zajímám. Rád bych věděl, kde je kresba. Vždyť je to prázdné plátno, ale jestliže se to vystavuje, tak tam musí být nějaká kresba, vy jste malíř?“
   A on odpověděl: „Ano, jsem malíř a jsem zde, abych vám to vysvětlil, toto je obraz krávy, která požírá trávu.“
   A ten muž namítal: „Ale já tam tu krávu nevidím a nevidím ani trávu.“A malíř odpověděl: „Kráva sežrala všechnu trávu a odešla domů, takže tam není ani kráva, ani tráva, a proto je to plátno prázdné.“
   Studium ne-mysli je právě takové studium prázdného plátna. Myšlenky odešly, emoce odešly, sentimenty odešly a nápady odešly. Nezůstalo nic kromě čistého, prázdného prostoru.
   A tak musíme studovat tento prázdný prostor odlišným způsobem, než studujeme obyčejnou mysl, protože obyčejná mysl má obsah a tento prázdný prostor nemá žádný obsah.
   Má určitou kvalitu, ale nemá obsah.
   Má určitou vůni, ale nemá žádný obsah.
   Není zde nic objektivního, je to čistě subjektivní.
   Všechny vědecké studie jsou objektivní a potřebují něco, co by studovaly. V tomto prázdném prostoru není žádný předmět, nemáte zde nic, co byste studovali, a tak je třeba prozkoumat novou dimenzi zcela odlišnými přístupy.
   A to je ne-mysl.
   A dosáhnout ne-mysl znamená dosáhnout všeho.
   Pouze toto existuje, protože je to mír, je to ticho, je to blaženost.
   Je to božskost, je to nesmrtelnost, je to věčnost.
   Ne-mysl má všechny možnosti.
   Stav ne-mysli je psychologie Buddhů.
   A pouze člověk, který ochutnal stav ne-mysli, je opravdu duševně zdravý, je skutečně zdravý a celistvý.
   Světlo na stezku 
   Sezení 17, 18. ledna 1986
   

4. Mistrovský klíč
   Stav ne-mysli je na Západě neznámý a je to jediný stav ne-mysli, ve kterém si člověk uvědomuje to, co je za hranicemi mysli.
   Protože když ustane veškeré to žvanění mysli a není zde již žádný hluk, tak lze slyšet tenounký, tichý hlas bytí. A poprvé si člověk uvědomí: „Já jsem zde. V tom přeplněném prostoru jsem neexistoval, vždy jsem byl někde mimo.“ A v tom jediném okamžiku poznání sebe sama nad myslí je vám dán mistrovský klíč. A nyní mysl se již nikdy nemůže stát vaším pánem. A nemůže-li se mysl nikdy stát vaším pánem, tak vás nikdy nemůže dohnat k šílenství. Mysl nemůže již hromadit, co chce. Jakmile se o tom bytost ujistí, mysl se stává okamžitě velmi poddajnou.
   Je to podobné jako na základní škole, když děti křičí, dělají hluk, běhají sem a tam. Náhle se ve třídě objeví pan učitel a okamžitě je každé dítě na svém místě s otevřenou knihou a snaží se, aby vypadalo, že se připravuje, a nastane naprosté ticho. Pán-mistr nedělá nic, nevyřkne jediné slovo, ale jeho přítomnost již stačí.
   Přesně něco takového se stane. Přítomnost bytí způsobí, že mysl ustane ve svém hlučném a škodlivém působení. Myšlenky zmizí a mysl se změní v čistý prostor. Bytí může s velkou jasností a vnímáním vidět skrze mysl. Před příchodem bytí to vždy byla otázka buď-anebo učinit toto nebo tamto, co je správné, co je chybné, a mysl nebyla nikdy schopna se rozhodnout. A ať se rozhodla jakkoli, bylo to vždy jen polovičaté, neboť vždy musely následovat výčitky.
   Přemýšleli jste o tom, zda si vzít tuto ženu nebo tamtu ženu, nakonec to musela rozhodnout mysl, a tak zdráhavě došlo k rozhodnutí. Tím, že jste si vzali tu jednu ženu, jste tuto ženu poznali v její úplnosti a objevila se zde velká výčitka, vzali jste si tu nesprávnou ženu.
   Nikdo na celém světě si nevzal tu správnou ženu a ani žádná žena si nevzala toho správného muže.
   Je podivné, jak se to může podařit – miliony lidí – a vždycky si najdou tu nesprávnou ženu anebo toho nesprávného muže.
   Ta chyba není v onom muži anebo v oné ženě. Mysl není jasná, je zamlžena mnoha myšlenkami, je neschopna se rozhodnout, protože je neschopna jasného vidění.
   Jakmile mysl jednou utichne, jakmile je zde stav ne-mysli, tak bytí se velice vyostří a projasní a nezůstane zde žádná otázka buď anebo, není zde již otázka volby.
   Cokoli bytí činí, je bez volby, jednoduše učiní to, co jí jasné zření dovolí učinit.
   A je to vždy správné! Právě tak jako mysl vždy chybuje, tak bytí má vždy pravdu.
   Ale Západ neuznal bytí, a proto je zde tolik bahnitých vod mysli. Sigmund Freud, Carl Gustav Jung, Alfred Adler a další pouze tuto vodu kalí. Oni nepoznali, že je zde v tom nejhlubším jádru něco, co se nemůže zbláznit, co je samo o sobě zcela duševně zdravé.
   Skrze to mluví existence! Je to hlas samotného života.
   Ale psychoterapeuti se i obávají objevit bytí. Byly zde i šance…
   Jung dlouho cestoval po Indii, navštívil Tádž Mahal, Khadžuraho, Konarak – všechna krásná místa, jeskyně Andžanta a Elloru. A každý, s kým se setkal, mu říkal: „Nemrhejte časem návštěvou těchto míst, měl byste se setkat s velikým člověkem, Ramanem Maharišim, žije v jižní Indii na kopci Arunačal a není to daleko, on vám může dát ten správný vhled.
   Možná v jeho přítomnosti, pouhým sezením vedle něho nebo hovořením s ním byste mohl získat nějakou ideu… Východ nikdy nevěnoval pozornost mysli, a přesto dal světu nejosvícenější lidi a nejvyrovnanější a duševně nejzdravější lidi s krystalově jasným pohledem. A Ramana Mahariši byl jedním z nich.“
   Ale Jung nikdy nepřišel k Ramanu Maharišimu. Bál se. Samotná idea, že by zde bylo něco za myslí, mu naháněla strach. To znamená, že celá psychoanalýza by ztratila všechen smysl a on nebyl připraven podstoupit takové riziko, aby se setkal s takovýmto člověkem. Vrátil se zpět z Indie, aniž by se byl setkal s Ramanem.
   Jungův strach byl strachem všech psychoanalytiků. Něco za myslí by zbavilo celou jejich profesi veškerého smyslu. Existuje-li přímá metoda k dosažení bytí, k tomu, jak obejít mysl, pak v tom okamžiku, kdy dosáhnete tohoto bytí, se mysl uklidní a usadí a pak by nebylo třeba psychoanalýzy, nebylo by třeba přesvědčovat duševně chorého, že se mýlí, nebylo by zapotřebí jít do hloubky detailů jeho snů, deníků a všech těch podobných nesmyslů.
   Meditace je přímá cesta k bytí. Jednoduše obchází mysl, a jakmile jste jednou ve středu svého bytí, mysl, která poskakovala nahoru dolů, sem a tam a předstírala, že je vaším pánem, se náhle podrobí, okamžitě ztichne a odpadne všechen její hluk. A člověk „bytí“ může používat mysl, stejně jako používá každý jiný mechanismus. Jestliže však mechanismus začne používat vás, tak je to velmi ošklivé.
   Člověk by si měl pamatovat, že on sám je pánem svého těla a pánem své mysli. A samozřejmě takový mistr musí být za hranicemi obojího.
   A říkám to ze své vlastní autority, je to tak.
   Vy si můžete hrát s psychoterapií a s ostatními terapiemi – jsou to jen hry.
   Máte-li rádi tyto hry, pak to neškodí. Jsou lepší než fotbal, ale nejsou nic víc než jen hry a ty vám nedají žádný nový život, nedají vám skutečnou inteligenci, jasnost, která dokáže nahlédnout do každého problému, aniž by si kladla otázky buď anebo.
   Osvícený člověk je pouze člověkem, který funguje ze svého bytí.
   Lidé se mne ptají: „Musíme se rozhodnout, co je správné a co je chybné?“ Ano, musíte se rozhodovat, pokud budete žít pod vlivem mysli. A pak se ale žádné rozhodnutí neukáže být tím správným. Ať si zvolíte cokoli, budete trpět a vždycky budete pohlížet zpět a říkat si: „Možná, že ta druhá alternativa byla lepší.“
   Osvícený člověk nevolí, žije ve vědomí bez volby. Ve světle svého vědomí zná, co je správné. Není to otázka rozhodování. A v okamžiku, kdy víte, co je správné – svým totálním bytím, pak nikdy nemáte výčitky.
   Nikdy, po celá tři desetiletí, jsem se nedíval zpět. Nikdy, ani na okamžik jsem nepomyslel: „Možná, kdybych si byl zvolil něco jiného, bývalo by to bylo lepší.“ Takováto otázka mi nikdy nepřišla na mysl.
   A tedy osvícený člověk nikdy za sebou netahá závaží minulosti a zůstává jasný, protože to závaží minulosti je jako prach nahromaděný na vašem vědomí, na zrcadle vašeho bytí. Je-li zrcadlo čisté, tak prostě odráží to, co je před ním.
   Není to otázka rozhodování, co je správné a co je chybné. A proto jsem nikdy neříkal svým lidem nic o morálce, nemorálnosti, ctnosti, hříchu, o dobru a o zlu. To je neužitečné, trval jsem pouze na jediném bodu, abyste nalezli střed svého bytí. A potom cokoli učiníte, bude správné a ctnostné.
   Ano, vaše skutečné bytí existuje za psychoterapií.
   Dny psychoterapií jsou sečteny. Rozšíří-li se meditace, začne se psychoterapie scvrkávat. Dokážeme-li rozšířit meditaci po celé zemi, pak psychoterapie jednoduše zmizí. Nebude pro ni žádné využití.
   Neměli byste se dostat do bahna psychoterapie, protože je snadné do něj upadnout, ale vybřednout z něj je těžké. Kopete stále hlouběji a stále nacházíte více a více bahna a nemá to konce. Mysl má nekonečnou zásobu snů, myšlenek, přání, potlačení a perverzí.
   Meditace vás dovede k bytí a k přímé cestě „za“. A je-li zde jednou mistr, mysl se okamžitě podrobí a v tomto podrobení je zdraví, protože mistr je na svém místě a služebník je také na svém místě. Znovu nastane harmonie a být harmonický, to je vlastní význam slova zdraví.
   Od pout ke svobodě Rozhovor 38, 22. října 1985
  
   
„V lednu 1990 Osho opustil své tělo. 
   Never Born, never Died.“